Klitoris jako důkaz čarodějnictví a zkoušky panenské čistoty. Historie sexu popisuje brutální praktiky
Když se pozorně podíváme na to, jakým způsobem spolu lidé v jednotlivých historických periodách souložili, jak o tom mluvili, jak to tabuizovali a především, čemu věřili, nemůžeme se divit, že i v současné společnosti přetrvávají předsudky a stereotypy. Po celá staletí nepatřila ženská těla jim samotným, ale jejich manželům, otcům nebo církvi. Objektivizace, nebo naopak přesvědčení, že sex ženy devalvuje, a omezování přístupu k interrupcím nebo antikoncepci je pokračováním historie psané heterosexuálními muži.
Přestože si rádi namlouváme, že naše současná kultura je produktem staletí inovací, racionality a především vědy, musím vás zklamat. Ještě donedávna jsme tápali v temnotách, implantovali opičí varlata do těch mužských ve víře, že jim to v sedmdesáti letech navrátí aktivitu a čilost (a sexuální apetit). Hanili ženy a dívky, které jezdily na kolech – nejen proto, že je to fakticky emancipovalo, ale i kvůli tomu, že společnost věřila, že dívky na kole mají automaticky orgasmus. Ještě v roce 1878 západní lékaři vážně rozebírali, jestli menstruující žena může či nemůže poskvrnit jídlo. A ještě ve dvacátém století doktoři ženám odřezávali klitorisy.
