Zvláštní školou si prošli rodiče i prarodiče. Romské matky teď motivují další ženy, aby děti posílaly na běžnou základku

Sedmatřicetiletá Angelika Horváthová s širokým laskavým úsměvem a dlouhými havraními vlasy stojí na informacích v jednom z kutnohorských supermarketů, odkud ji volají k pokladně. Má poradit sociálně slabé rodině, jak nakoupit, aby jim vystačily peníze. Přestože tohle není klasická náplň její práce, pro její empatii a zkušenosti s lidmi v nouzi vždy v případě potřeby volají právě ji. V podstatě tak učí ostatní lidi ze své komunity finanční gramotnosti. Pracuje na směny a každý den má zároveň vedle péče o rodinu navíc směnu druhou – u místní neziskovky Prostor Plus.

„V podstatě pracuju pořád, když nejsem v práci, starám se o rodinu,” usmívá se Angelika. Spolu s další romskou ženou působí jako komunitní pracovnice orientovaná na rodiny s malými dětmi. Jejich úkolem je v rámci přístupu včasné péče motivovat romské rodiče, aby své děti nezapisovali do speciální školy, ale dali jim šanci na lepší vzdělání prostřednictvím běžné základní školy. A snaží se zároveň rodiny přimět, aby potomky posílali už do škol mateřských, což v romské komunitě dosud není tak docela běžné.

Cílevědomá Angelika díky svému vlastnímu příběhu ví, jak je vzdělání důležité. „Já sama jsem nedodělala sociálně-právní střední školu. Odešla jsem ve třeťáku. Rodiče mě podporovali, ale taťka umíral, nebyly peníze, a tak jsem do maturity nevydržela,” vypráví. O rok později však prošla kurzem pro asistenty pedagoga a této profesi se následně věnovala v kutnohorské speciální, dříve zvláštní, škole. Díky tomu většinu rodin ve městě zná a zná i jejich životní trajektorie. To ji značně usnadňuje práci, přestože ta podle jejích slov není z různých důvodů snadná.