Řekni mi, jak jezdíš…

Možná to bylo i tím, že jsem vůz Suzuki Vitara testovala na konci prázdnin. Nedlouho poté, co jsme s rodinou vyrazili autem na jih Evropy, projeli několik zemí a zažili vícero různých řidičských stylů. Ale za volantem hybridní Vitary, která je aktuálně po faceliftu, a s komfortem všech těch inteligentních asistentů a pomocníčků, které má ve výbavě, jsem si všímala nejen toho, jak dobře se mi jede, ale hlavně jsem registrovala, jak nemožně jezdí ostatní.

Vysvětlím.

Když člověk přejede hranice, nepozná změnu jen podle odlišných značek a zvukomalebných místních názvů. Často se změní i samotný rytmus silnic. Protože řízení je unikátní směsí techniky, psychologie a kultury, odráží i to, na jakých principech daná společnost funguje. Nejde jen o to banální poznání, že „na jihu se jezdí divočeji“. Spíš se za volantem pozná, jak lidé chápou prostor, autoritu a také spolupráci a vzájemný respekt.

Možná jste to taky na svých cestách po evropských zemích zažili. Rakouské dálnice jsou jako ty horské pastviny – uklizené, logické, s jasnou hierarchií. Všichni chápou, že levý pruh je skutečně jen na předjíždění, a když to někdo nedodržuje a veze se vlevo, protože „je příliš sexy“ pro pravý pruh, tak je nejen pravděpodobné, že je z ciziny, ale také je v očích ostatních často za trapáka. Jakmile se přehoupnete přes Alpy směrem k Jadranu, jako by se asfalt trochu uvolnil.

V Itálii nebo i na Balkáně jako by se z „dopravních předpisů“ někdy stávala spíš sada nezávazných doporučení. Auta tančí ve dvou třech pruzích, i když je vyznačený jen jeden. A předjíždění je zábavná společenská hra, ve které má každý právo zkusit štěstí. Na to jsem myslela, když to krásné nové Suzuki jemně bručelo, kdykoliv se mu zdálo, že se nedržím v jízdním pruhu tak, jak bych měla.

Německá Autobahn je zase symbolem pořádku, ale i důvěry. Místo omezení rychlosti Němci nechávají lidem volnost – a zároveň očekávají, že jejich sázku na osobní odpovědnost nikdo nezneužije. Rychlost se v nové Vitaře dodržuje snadno. Na displeji mezi kontrolkami svítí ukazatel dodržování rychlosti, a pokud jsem ji někdy náhodou nedopatřením překročila, jemně zapípal.

Nohu z plynu jsem v tom případě buď sundala sama, nebo jsem si pomohla adaptivním tempomatem. Což je skoro až návyková vychytávka, která mi teď v našem rodinném autě vyloženě chybí.

Vybavuju si, že třeba v jihovýchodní Asii, kde jsme byli před lety, je základním principem maximální flexibilita. Účastnictvo hustého silničního provozu se přelévá z místa na místo, jako by to byl neviditelně organizovaný včelí roj, přednost má ten, kdo si ji vezme, a ostatní se hladce přizpůsobí. Ten zdánlivý chaos není nebezpečnou anarchií, spíš kolektivní improvizací, která je z principu maximálně ohleduplná. Všichni se totiž navzájem pozorně sledují a reagují na sebe. Žádné egoistické „tady jedu já, všichni uhněte“ jsme tam nikdy nezažili.

A podobný princip ohleduplného vnímání ostatních jsem si v Suzuki tak trochu přinesla na konci léta i na silnice Kokořínska díky hlídání mrtvého úhlu a hlavně signalizaci doporučeného odstupu od vozu před sebou. Přehledné proužky na displeji neustále ukazují, jestli už nejste moc blízko, což by mohlo být nebezpečné. Nenajíždět příliš blízko k autu, které jede přede mnou, ještě nikdy nebylo snadnější.

A tak si říkám, že tuhle výbavu plnou malých chytrých asistentů, kteří mi v českém provozu pomáhali být lepší a ohleduplnější řidičkou, by potřebovali hlavně řidiči a řidičky okolo. Zejména ti, kterým je zatěžko dodržovat bezpečný odstup, protože… Vlastně mě nenapadá rozumný důvod, proč se v hustém provozu někomu lepit na zadek.

Ještě pro pořádek uvedu, že jsem testovala model Suzuki Vitara 1.4 Booster Jet Elegance ­AllGrip AT. Bezpečnostní výbava zahrnuje i čtení značek nebo nouzové brzdění a pohon AllGrip dělá z Vitary univerzální auto do města, na dálnici i do lehčího terénu. Takže jestli stejně jako já očekáváte, že vaše auto zvládne úplně všechno, co v životě zvládáte vy, tak tohle by zřejmě šlo.

Zkoušela jsem automat. Samozřejmě. (Proč by ještě dneska někdo nechtěl automat, je další ze záhad vesmíru, kterou nepochopím.)

Interiér je zařízený spíš účelně. Žádný nadbytečný luxus nečekejte. Zato je tu kompletní sada airbagů, startování bez klíče a spousta dalších praktických prvků, jako je USB, 12V zásuvky vpředu i v kufru nebo dělená a sklopná zadní sedadla.

A nevím, jestli je potřeba dodávat to, co je zcela zjevné – v té světlé béžové metalíze a s černou střechou vypadá nové Suzuki Vitara vážně luxusně.