Stříhat za dvojí ceny muže a ženy není fér, říká kadeřnice Klára Váňová z Barberette

Vlasy a břitvy
Anna Urbanová
| 2. 7. 2020 | 23 komentářů | 12 655
Stříhat za dvojí ceny muže a ženy není fér, říká kadeřnice Klára Váňová z Barberette
Zdroj: 'PETR TOPIČ / MAFRA / Profimedia'

Klára Váňová samu sebe nenazývá kadeřnicí, ale holičkou, přesněji anglickou slovní hříčkou barberette. S podnikáním začala v Londýně, a z Británie si kromě zkušeností a touhy dělat věci jinak přivezla i unikátní koncept genderově neutrálního barbershopu.

Její kadeřnictví na šedivé a industriálně-poetické Husitské ulici na Žižkově se zvenčí ničím nevymyká, zevnitř zaujme retro červenými křesly a interiérem jako ze starých amerických filmů. Barberette je ale výjimečné především svým konceptem: je gender-neutral, tedy ani dámské, ani pánské. Nabízí jednotný typ služby – specializuje se na krátký střih, za který každý zákazník zaplatí stejně. Jinde běžný model dvojích cen, kdy ženy platí za návštěvu kadeřnictví i dvakrát tolik, tu nemá místo.

Poutáte pozornost nejen konceptem, ale i tím, že podnikáte zároveň v Praze a v Londýně. Kudy k tomuhle všemu vedla cesta?

První krok pramenil z mé vlastní frustrace. Nemohla jsem najít nikoho, kdo by mi ostříhal vlasy tak, jak chci. V Londýně, kde jsem tehdy žila, už barbershopy na rozdíl od nás byly, ale ne takové, abych do nich mohla chodit. Většina jich byla etnických, scházela se tam určitá komunita. To se mi moc líbilo, ale když jsem přišla já, žena, navíc jiného původu, necítila jsem se tam dobře. Ne že by mě neostříhali… Ale nepatřila jsem tam. Podobně jsem se cítila, když jsem šla do klasických holičství, kde zalevno stříhá starý pán, nebo naopak do „posh“ podniků pro manažery ze City. Ty byly přímo „gentlemen only“.

Proč vám střih z běžného dámského kadeřnictví nestačil?

Nudil by mě. Další možnost byla zkoušet alternativu a hledat podniky, kam se chodí stříhat punková nebo goth subkultura, ale v tom jsem se neviděla. S tradičními kadeřnictvími mám dlouhodobou zkušenost, kadeřnice je i moje maminka. Ale pro moje vlasy a styl tam neměli co nabídnout. Už když jsem byla malá, vadilo mi, jak striktně je to oddělené: kadeřnice stříhaly jen ženy a dělaly samé foukané a trvalé a barvu, a vedle bylo holičství, kde pány ostříhali za deset minut a hotovo.

Kdy se to tedy nakonec potkalo?

Pomohl mi v tom hlavně Londýn, kde jsem začínala úplně od začátku a s čistým štítem. Mohla jsem si tak trochu vymyslet, kdo chci být. Ve svých třiceti letech jsme se rozhodla, že bych kadeřnickou profesi zkusila – a začala jsem ji dálkově studovat. Od začátku mě to chytlo. Tamní škola byla hodně klasická a tlačili na nás, abychom dokonale zvládli techniku. Mě bavily krátké střihy, a to znamenalo, že jsem se brzo posunula k barberingu. Pak mě moje učitelka představila MK, který byl už tenkrát hodně slavný, a ten si mě vzal k sobě a já mu začala pomáhat na soutěžích.

FOTO: Alice Princová

Kde vznikl nápad stříhat genderově neutrálně?

Vzniklo to postupně. Praxi jsem získala v MK’ afroamerickém barbershopu, tedy úplně mimo to, kam jsem původně mířila. Hodně jsem se tam naučila, ale chtěla jsem to reprodukovat jinak. Tehdy jsem se rozhodla, že zůstanu u krátkých střihů, ale budu je dělat pro všechny – ženy, muže i lidi z LGBTQ komunity. Nebyl to žádný ucelený byznys plán, ale už tehdy jsem vnímala, že buďto se budu dál u někoho učit a bude trvat velmi dlouho, než se vypracuju, anebo to musím zkusit sama. Začala jsem stříhat po klubech, barech, festivalech, v noci, česala jsem modely před focením, brala jsem cokoliv. Když už o mně bylo vědět, pronajala jsem si křeslo v jednom barbershopu v Camdenu s tím, že moje služby budou pro všechny stejné. Nakonec se to rozhodli zavést pro celý salon.

Daří se vám tuhle jednoduchou myšlenku – tedy prodávat podle služby, a ne podle genderu – dostat dál?

Kdyby to tak měli všichni, přišla bych o svůj „selling point“! (směje se) Pro mě osobně se to ukázalo jako jediná cesta, jak být férová a zároveň dělat, co mě baví. Pravda ale je, že se to už posouvá – přinejmenším v Londýně je gender-neutral podniků už poměrně hodně. Myslím si, že se to přirozeně dostane i k nám. Lidem dojde, že to dělení je často nefér, a podnikatelé zjistí, že se na tom dá vydělat i tak.

Klára doporučuje

„Ze značek dostupných v Čechách mi nejvíc vyhovuje Lush. Jsou veganští, dělají věci pro charitu, ale především jejich vlasová péče funguje. Jsem ráda, když značka drží i etické standardy, ale funkčnost je pro mě na prvním místě.“ 

Stylingový krém Dirty. Používám ho pro finální úpravu. Nemastí se, je tvárný a krásně voní. Vždy dbáme na to, aby zákazník věděl jak a kolik se ho má používat právě pro jeho vlasy.

Sea Spray. Jednička pro ty, kteří nemají rádi pocit, že něco ve vlasech mají a přitom jim dodá výstuž, objem a pocit vlasů jako od moře.

Rehab šampón. Každodenní šampón, který vlasy probudí, dodá lesk a vám sílu do celého dne.

Jaké místo na mapě české LGBT komunity zabírá váš podnik? Ví se o něm, je vyhledávaný?

Vážím si toho, že Barberette je pro všechny, a každý si u nás najde něco svého. Česká LGBTQ komunita o nás ví a podporuje nás, chodí k nám spousta zákazníků. Každoročně spolupracujeme s Prague Pride, pro které připravíme na Střeleckém ostrově vlasovou zábavu. Bude to tak i tento rok. K tomu několikrát do roka přidáváme stříhací PopUp den pro trans lidi, večerní akce v klubech a můžete nás vidět v dokumentu o nebinaritě v Queer programu na ČT2.

Vždycky jsem přemýšlela, od čeho přesně je odvozená ta tradiční cenová disproporce. Skutečně platí rovnice žena – dlouhé vlasy – více práce – vyšší cena?

Ano, víceméně. Žena si běžně zajde do kadeřnictví čtyřikrát ročně, muži jednou za měsíc – krátké vlasy jednoduše vyžadují častější úpravu. Ale to se dnes už hodně stírá, je mnoho žen krátkovlasých a mnoho mužů dlouhovlasých. Lidi začali hledat alternativu – a je jich hodně. Barbershopy například reagovaly tím, že z klasického rychlého stříhání udělaly plnohodnotnou službu a zvýšily ceny. Někdo samozřejmě dál preferuje střih za deset minut a sto padesát korun, to já ale nikdy dělat nebudu. Párkrát jsem se sama dala ostříhat v klasickém holičství a výsledek tomu odpovídal, byl to jednoduše pánský střih na ženské hlavě. Ani se proti tomu nedá protestovat, oni dodali jen to, co inzerovali. Ale i třeba kvůli tomuhle jsem otevřela Barberette – aby tam žena, muž nebo trans osoba byly vnímáni jako osobnost a dostali to, co chtějí a v čem se vidí. Pak je zákazník s výsledkem spokojený, zaplatí férovou cenu a rád se vrací.

Musíte být připraveni i na těžké časy

Kadeřnictví patřily během pandemie k provozům, které neměly možnosti svůj byznys dostat k lidem. Jak se krize dotkla vás?

Nechci se nějak plácat po ramenou, ale docela jsme to ustáli. Když jsem přišla z Londýna, počítala jsem s tím, že se může něco pokazit. Věděla jsem, že musím mít rezervu – finanční i mentální. Během karantény jsem skoro neutrácela, jela jsem na minimu, majitelé prostoru, kde mám provozovnu, mi dali slevu na nájemném. Chyběl mi akorát kontakt s lidmi a energie, kterou si z něho beru. Když jsme zase otevřeli, potěšilo mě, že dva tři měsíce nestříhané vlasy mých zákazníků pořád vypadají dobře.

Chtěli po vás lidé, abyste je přijela ostříhat domů?

To víte že jo. Ale nešla jsem, byla by to nezodpovědnost. A i prakticky je to nesmysl, nemáte tam křeslo ani pořádné světlo, vlasy jsou pak všude…

Dostali jste nějakou finanční výpomoc od státu?

Vláda odsouhlasila grant pro eseróčka, ale pak to zas změnila. Popravdě nevím, jak to bude. Myslím si ale, že když jste podnikatel, jdete do toho s tímhle rizikem – že se něco pokazí. Nemůžete čekat, že vám někdo něco dá. Praha 3 darovala všem podnikatelům pět litrů dezinfekce, rozprašovač a sto roušek, za to jsem byla velmi vděčná. Ale víc bych ani nečekala.

Jak to vypadá ve vaší londýnské pobočce?

Budou zavření až do července. Nabízela jsem jim finanční výpomoc, ale nechtěli. Řada tamějších zákazníků se zachovala strašně velkoryse; lidé posílali peníze za pravidelný střih jako obvykle, jen aby nám pomohli. Tyhle peníze jsme pak předali charitě, která se stará o mladé LGBTQ lidi bez domova. Nebyla to žádná závratná částka, ale mám z toho dobrý pocit.

FOTO: Alice Princová

Napadlo vás někdy, že byste svůj byznys ještě rozšířila?

Bavilo by mě mít franšízu, ale není to snadné. V Londýně si lidé otevřeli podniky na stejném principu, jako je ten můj – ale na sebe. Nijak mi nepomohlo, že mám ochrannou známku. Jedinou ochranou je to, že to, co děláš, děláš dobře a s láskou, ne pro peníze, a lidi to vnímají. Že tě někdo kopíruje, je potvrzením toho, že jsi vymyslela dobrý koncept. Neříkám ale, že to není těžké. Až si tady někdo otevře genderově neutrální kadeřnictví, dotkne se mě to. Holt ale nezbývá než odhodit ego, srovnat se s tím a jít dál.

Jak vidíte dnešní mladé kadeřníky? Mají srovnatelné schopnosti jako třeba v Anglii?

Heroine má newsletter!

Shutterstock

Chcete pravidelně dostávat tipy na chytré čtení? Přihlaste se k odběru newsletteru Heroine! Naše šéfredaktorka Anna Urbanová do něj každý týden vybírá zajímavé články, analýzy, postřehy i kulturní tipy nejen z našeho webu, ale i spousty dalších českých a zahraničních médií.

Nechci generalizovat, ale z toho, co jsem viděla, je ten obor u nás nesmírně zastaralý. Vlasy souvisí s módou, která se vyvíjí pořád, ale na středních školách to uvízlo v sedmdesátých, osmdesátých letech. Používají i stejné učebnice. Mladí kadeřníci nemají volnost, aby rozkvetli; učí se čtyři základní střihy a dělají vodovou a trvalou.

Chápu že je důležité se dobře naučit základy, ale podle mě by se více měli zaměřit právě na střihy a techniky. Trénují na důchodcích, kteří jsou rádi, že je zalevno ostříhá učnice, málo stříhají, učí se něco, co už dnes vlastně nikdo nechce. Výuka v oboru trpí stejnými věcmi jako školství obecně; je ustrnulá. Ne všichni učitelé dokážou lidi nadchnout a věnovat se jim individuálně je ve velké skupině těžké. Od učitelů ale slyším, že žáci nemají zájem o výuku. Možná by se mělo poohlídnout proč to tak je a něco změnit. Mladí lidé potřebují kreativitu, motivaci s přípravou do reálného moderního světa, ne jet jen podle tabulek.

A studenti? Ty zajímá co?

Pořád jsou populární dlouhé vlasy a barvení. Střih je pro ně nezajímavý. A přitom to je základ všeho. Občas jezdím na učiliště dělat prezentace a vidím, jak studentům chybí samostatnost, motivace se odlišit a chtít něco dokázat.

A co se nejčastěji stříhá u vás?

Letí minimální údržba. Umýt a jít – a aby to vypadalo dobře i bez úpravy. U krátkých účesů je to zásadní. Nemyslete si ale, že u nás stříháme jen mladé lidi, co si zakládají na stylu. Barberette má zákazníky od třinácti měsíců do osmdesáti let. Já nikdy nikoho do ničeho nenutím. Hlavu nikomu vyholovat nebudu – pokud to po mně nebude chtít.

 

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • LUCIE HRDÁ Tváří titulní strany je advokátka Lucie Hrdá. „Oběti připodobňují znásilnění k vraždě duše a mnoho z nich tvrdí, že by byly raději mrtvé, než aby žily s touto zkušeností dál. Pokud se na tyto zločiny stále pohlíží jako na ublížení na zdraví, je to podle mě naprosté nepochopení,“ říká v našem rozhovoru. Organizace Bez trestu, kterou spoluzakládala, zveřejňuje skutečné rozsudky, aby upozornila na to, za jaké činy odcházejí pachatelé od soudů jen s podmínečnými tresty. „O násilí nesmíme mlčet,“ říká Lucie a sama se neúnavně angažuje.
    Lucii Hrdou fotila naše spolupracovnice v Londýně Eliška Sky.
  • STOP NÁSILÍ NA ŽENÁCH! Nějakou formu domácího násilí zažilo 20–40 % žen. V době první covidové vlny narostlo domácí násilí až o 50 %. Každá třetí žena se stala terčem sexuálního obtěžování. Zkušenost se znásilněním má asi 5–10 % českých žen, přičemž naprostá většina z nich se nikdy neobrátí na policii. Co ještě potřebujeme slyšet, abychom jako společnost přestali zavírat oči před domácím a sexualizovaným násilím?
  • MŮJ ŽIVOT S MOHAMEDEM „Mohamed zná holky, jako jsem já (35+ single ženy s kariérou), jen z filmů. Já znám kluky jako Mohamed jen ze zpráv. Oba kolem těch stereotypů první týdny potichu našlapujeme. Nevíme, co čekat. On uzavírá svůj den modlitbou, já sklenkou vína.“ Michelle Losekoot svěřila Heroine svůj příběh o tom, jak nabídla hostitelskou péči jednomu z dětí, které na českém území skončily jako uprchlíci bez rodičů. Co při tom Michelle zjistila o sobě? A co o naší společnosti?
  • FAST FEMINIST FASHION Nakupují české feministky v řetězcích? Je udržitelná móda jen pro privilegované? A koho posiluje podceněné oblečení? Módní publicistka Veronika Ruppert se zamýšlí nad přesahy mezi feminismem a módou ohleduplnou k planetě i lidem. V příloze Sustainable přinášíme také rozhovor s klimatoložkou Táňou Míkovou a tipy na udržitelnější cestování z pera architekta Petera Bednára.

…a mnohem víc! Kupte si číslo do schránky (poštovné platíme my), předplaťte si nás.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • KLÁRA SVOBODOVÁ ALIAS PANÍ SPOCKOVÁ
    Předčasný porod, císařský řez, smrt dítěte, život s postižením. To všechno prožila Klára Svobodová – naše coverstar. Na svém blogu Spocklidem popisuje svůj život bez pozlátka. A tak jsme ji pro Heroine nafotili celou ve zlatě, zářící a svítící jako skutečnou hvězdu. Přesně tou totiž Klára podle nás je. Matka bojovnice, která se nevzdává. Z minusů dělá plusy a z hendikepů superschopnosti. Odkrývá tabu a ukazuje odvrácenou stranu mateřství. Inspiruje a dodává sílu. Mění svět kolem sebe. Je to Moje Heroine. Nahlédněte do jejího vesmíru.
  • CHTĚJÍ VIDĚT HVĚZDY A CÍTIT VÍTR
    Pít vodu ze studánky a bydlet ekologicky. Být svobodní. Naše příloha Sustainable tentokrát popisuje alternativní možnosti bydlení. Jaké to je žít v jurtě, domku na kolečkách anebo ve „slamáku“? Příběhy lidí, kteří se rozhodli žít jinak, blíž přírodě i sami sobě.
  • HLAS HEROINE
    Proč po nás gynekologové chtějí poplatky za registraci, i když je to nezákonné, a hlavně proč se je bojíme odmítnout? Proč by o ženském těle měli rozhodovat politici, když v případě mužských těl nikdo podobné nápady nemá? V naší názorové rubrice se dočtete i o tom, jak vychovávat děti v souladu s feministickými ideály a jak ochránit jejich (i naše) duševní zdraví v době, kdy covid vystřídala válka na Ukrajině. Ale nebojte, přinášíme i pozitivní zprávy!
  • VÁLEČNÁ REPORTÉRKA PETRA PROCHÁZKOVÁ
    Petra Procházková momentálně reportuje z války na Ukrajině. Mluvili jsme s ní ještě před odjezdem o tom, co zažívají ženy ve válkách, jaká je etika válečného zpravodajství i jak ve vyhrocených situacích zvládá své emoce. Dostalo se ale i na dilemata, která s sebou nese její vlastní mateřství. A jak se vlastně stalo, že psala diplomku o Čtyřlístku? Petra Procházková je Moje Heroine.

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 23 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Petr.b | 3. 7. 2020 14:35

Zajímavý, pochopil jsem to tak, že i chlapi, co jsou ostříhaní za 5 minut u týhle paní zaplatí stejnou pálku, jako ženský, co tam strávěj hodinu.
Taky se mi líbí, jak z dříve učebního oboru je dnes pomalu mistrovská vysoká škola, holt lidi už maj nepodstatný starosti a to je na dnešní době krásný:-).

+8
Reagovat

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

Petr | 4. 7. 2020 18:35

Proč by ten k jehož úpravě vlasů je zapotřebí dvakrát tolik času, neměl zaplatit také dvakrát více?! Pouze genderově neutrální píča v tom může vidět něco nefér.

-4
Reagovat