Zdeněk Piškula: Všichni moji kamarádi jsou citlivky. Mně to přijde dobře

„Možná se to ještě nedostalo ke všem, ale násilí a hrubost ničemu nepomáhá a přiznat zranitelnost vyžaduje notnou dávku sebevědomí a odvahy. Líbí se mi, že chlapi můžou být otevřeně citliví, měkcí,“ říká Zdeněk Piškula o proměňujícím se ideálu mužství. Tuto změnu vítá, i když připouští, že pro mnoho mužů není jednoduché rychle opustit vzorce, ve kterých vyrůstali. Sám se snaží vymanit z představ o „správně nalinkovaném životě“ – tedy svatbě, dětech nebo kariérním úspěchu v určitém věku.

Otevřeně mluví o tom, že chodí na terapii, kde postupně otevírá témata, která v sobě roky dusil. „Měl jsem pocit, že je ve mně něco zavřenýho, něco černýho,“ popsal. Terapie mu pomáhá zbavit se zbytečné zátěže, kterou si nese z minulosti, včetně té, které mu přinesla šikana na základní škole. Herec si už od dětství vytvářel „masku“ milého a usměvavého člověka, aby ho měli všichni rádi a dodnes má kvůli tehdejším zkušenostem problém důvěřovat novým lidem a otevírat se jim. „Někde v sobě mám zakódovanou hrozbu, že mi může někdo ublížit,“ řekl. Zlom pro něj znamenala až konzervatoř, kde poprvé našel prostředí, v němž mohl otevřeně mluvit o emocích.

Kladných mužských vzorů prý Zdeněk Piškula mnoho neměl. „Ale měl jeden hodně špatnej, a to byla postava Barneyho ze seriálu How I Met Your Mother. S jedním kamarádem jsme ho úplně milovali, takže jsme stejně jako on chodili v košilích a oblecích. Teď zpětně si říkám, jak vůbec tvůrci toho seriálu mohli udělat z nejvíc promiskuitního člověka, co se kdy objevil na obrazovce, tu nejzábavnější a nejvtipnější a vlastně veskrze pozitivní postavu. Vždyť představoval ten nejhorší mužský stereotyp!“

V rozhovoru pro Heroine.cz mluví Piškula třeba i o tom, proč se považuje za feministu, a zdůrazňuje, jak důležité je toto myšlení právě pro muže. Sám ostatně zažívá i nepříjemnou objektivizaci, když média zdůrazňují hlavně jeho vzhled. Ve filmu pak často dostává role odpovídající tomu, jak působí na první pohled. Proč mu největší pocit hodnoty ve skutečnosti nedávají pracovní úspěchy? A co to tedy je?