Čeští rodiče slovní hodnocení ve školách nechtějí. Jak bude vysvědčení dětí bez známek vypadat?
České školství čeká revoluce – a bude to taková změna, že se o ní v obou komorách parlamentu hlasovalo několikrát a až do tohoto týdne nebylo vůbec jasné, že projde. Teď už se ale ví, že prvňáci a druháci od školního roku 2027/2028 nebudou dostávat na vysvědčení klasické známky. Experti změnu oceňují, ale čeští rodiče jsou konzervativní a známkám spíš fandí.
Debatu kolem změny hodnocení odstartovala nutnost výrazně omezit odklady školní docházky. Ty se v Česku v podstatě vymknuly a z mimořádného opatření určeného nezralým dětem ohroženým školním neúspěchem se zejména v některých regionech stala norma. Průměrně v Česku nastupovalo s odkladem něco přes dvacet procent prvňáků. Aby ale děti, které by nyní zůstávaly ještě rok v mateřské školce, měly šanci ve škole uspět, schválili zákonodárci a zákonodárkyně hned několik podpůrných opatření. A jedním z nich je i zrušení klasických známek na vysvědčení, zatím pro první dva ročníky základní školy.
„Je to potřebný krok. Je žádoucí, abychom vnímali hodnocení jako nástroj, který podporuje učení žáků, nikoliv jako odměnu či trest. Pokud bude tento krok proveden systémově, s potřebnou podporou a přípravou, má velký potenciál zkvalitnit náš vzdělávací systém,“ říká Julie Grombířová, členka týmu Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, který vyvinul takzvané Vysvědčení JINAK určené pro nové způsoby hodnocení, v článku Barbory Vajsejtlové pro web Heroine.cz.
Česká veřejnost je ale v otázce hodnocení dost konzervativní. Mnozí rodiče chtějí pro své děti to, co sami zažili. „Většina dospělých Čechů a Češek se klasických známek u dětí nechce vzdát a o jiné hodnocení nestojí. Průzkum, který uskutečnila agentura STEM/MARK v roce 2023, ukázal, že slovní hodnocení by u dětí upřednostnilo jen 39 % dospělých,“ shrnuje Barbora Vajsejtlová. Stejný výzkum ale říká, že dvě třetiny rodičů, jejichž děti nosí domů slovní hodnocení, si ho chválí a vnímá jeho výhody. Zastánci a zastánkyně známek tvrdí, že jsou přehledné a objektivní. To ale zpochybňují výzkumy, podle nichž se hodnocení liší napříč třídami a školami. Co je někde ještě „za jedna“, jinde už bude spíš trojka.
Kromě slovního hodnocení mohou školy do budoucna využívat i hodnocení kriteriální. V praxi jde o to, že u každého předmětu (včetně chování) je stanoveno několik kritérií a učitel do tabulky vyznačuje, do jaké míry jich žák či žákyně dosáhl/a - zda si je ještě neosvojil/a, částečně osvojil/a, téměř osvojil/a, úplně osvojil/a. V čem vidí experti výhody slovního hodnocení, a v čem kriteriálního? Jaká úskalí mohou nastat v cestě za „jiným“ hodnocením? Dočtete se na webu Heroine.cz.
