Dopřejte si půlden pro sebe. Vstupenky na Feel Good by Heroine v prodeji zde!

Útoky na dívčí školy: Neodpustitelný zločin, trest za něj nepřišel. Írán má ze vzdělaných žen strach

V Íránu se množí útoky na dívčí školy a tamní vláda proti tomu zatím nezakročila. V Afghánistánu zase vládnoucí Tálibán zakázal dívkám, aby navštěvovaly školy od druhého stupně výš. Bojí se autoritářské režimy vzdělaných dívek a žen, a tak útočí na jejich právo na vzdělání? Útoky na studentky mohou mít hlubší důvody: ženy jsou v těchto zemích primárně vnímány coby matky, které nejenže rodí další generace, ale zároveň na ně přenášejí společenské hodnoty. A vzdělání by mohlo tento diskriminační a tvrdě mocenský systém postihující dívky a ženy narušit.

Útoky na právo dívek na vzdělání jsou v Íránu i Afghánistánu důsledkem systematické diskriminace žen.Foto: Shutterstock

Na začátku dubna proběhly médii zprávy o otravě studentek několika dívčích škol po celém Íránu. Podobné zprávy se objevují poslední dobou častěji. Před měsícem zaplavila sociální sítě videa rodičů, kteří se přes zátarasy marně snažili dostat do školních budov, kde jejich dcery volaly o pomoc. 

Zprávy o masovém onemocnění dívek v tamních genderově oddělených školách se ale v Íránu opakovaně objevují už od loňského listopadu. Podle mnohých by se mohlo jednat o cílené chemické útoky neznámých pachatelů. Panují ale i názory, které výpovědi dívek o zvláštním zápachu devalvují a tvrdí, že se jedná o nemoc psychogenního původu – masovou hysterii a paniku –, nikoli o cílené chemické útoky. 

Odkazují se přitom na podobné události z Afghánistánu, kde podle vyšetřovací zprávy OSN měly tamní studentky pouze trpět masovou psychogenní nemocí, protože toxikologie údajně stopy žádného chemického plynu neprokázala. Afghánské studentky přitom podobně jako teď Íránky tvrdily, že se staly oběťmi cíleného genderově motivovaného chemického útoku.

Faktem ovšem je, že některé jedovaté chemické substance mají krátký poločas rozpadu. Například oxid dusičitý není prakticky možné identifikovat v případech, kdy není vyšetřování zahájeno okamžitě. Právě oxid dusičitý íránská vláda identifikovala v jednom ze svých vyšetřování jako možnou příčinu údajných, doposud ale neprokázaných útoků na dívčí školy v zemi.

Afghánistán: ženám do škol vstup zakázán

V Afghánistánu začal 20. března nový školní rok – ovšem bez dívek a žen od druhého stupně výš. Poté, co se radikální islamistické hnutí Tálibán znovu chopilo moci v Kábulu, rozhodlo, že ženy a dívky školy navštěvovat nesmějí. Podobné rozhodnutí padlo už mezi lety 1996 až 2001, kdy Tálibán vládl v zemi poprvé. Afghánistán se tak stal jedinou zemí na světě, kde vládnoucí režim zakázal vzdělávání dívek a žen od druhého stupně základní školy. Přes silné protesty mezinárodního společenství zůstávají afghánské školy zavřené pro ženy a dívky už více než 580 dní.

To, co se na první pohled jeví jako rozdílné přístupy v podobných autokratických režimech, toho má společného víc, než by se mohlo zdát. V obou případech se jedná o jistou formu útoku (přímého či nepřímého) na základní právo dívek a žen na vzdělání, odehrávajícího se v politických režimech založených na mizogynii jako na jednom ze základních pilířů vládnoucího teokratického režimu. V obou případech jde o přímý důsledek široké a systematické diskriminace žen a hluboce zakořeněného opresivního systému, který jen posiluje stereotypizaci postavení, role a funkce žen a dívek v tamních společnostech. 

Ochrana práva dívek a žen na vzdělání je základem vytvoření skutečné genderové rovnosti a rovnoprávnosti ve společnosti. Jakákoliv míra a podoba přímého či nepřímého omezování nebo ohrožování tohoto práva má významné negativní dopady na celou společnost.

Foto: Lidé po celém světě vyšli ve čtvrtek do ulic, aby podpořili práva íránských žen. Profimedia.cz

Smrt Íránky nic v zemi nezmění, do pozvolné proměny je potřeba nová generace mužů

Ženská práva

Přestože íránský duchovní vůdce ajatolláh Alí Sajjid Chameneí (po poměrně dlouhém tichu a rostoucí kritice) události v dívčích školách v zemi odsoudil jako „neodpustitelný zločin“, který musí být „důrazně potrestán“, dodnes se tak nestalo. Ba co víc, autority dokonce zadržely novináře Alího Purtabatabaeího, který své poznatky o těchto útocích a použití slzného plynu proti protestujícím pravidelně zveřejňoval na svém twitterovém účtu. Ten je od jeho zadržení neaktivní.

To samozřejmě v ničem nepomohlo vysvětlit nejasnosti ohledně toho, co se skutečně v dívčích školách v Íránu děje. Naopak to spíš posílilo kritiku nečinnosti íránské vlády v tomto kontextu, ne-li rovnou spekulace o roli, jakou íránská vláda v útocích sama má (nebo nemá). Přinejmenším pomalá a do značné míry laxní reakce vyvolává podezření, že se ze strany tamní vlády (a pachatelů) jedná o určitou formu odplaty vůči studentům a ženám za jejich významnou roli v organizaci masových protivládních protestů, které zemi sužují už od září loňského roku. Takové spekulaci nahrává také reakce íránského nejvyššího soudce Golamhusajna Mohseni-Ejeiho, který varoval, že každý, kdo bude kritizovat vládu, bude „přísně potrestán“ a každý, kdo bude „šířit lži, fámy a jiné formy podněcování“, bude předvolán před soud.

Kdo se bojí vzdělaných žen?

V kontextu nejnovějších událostí se tak znovu obnovuje debata na téma mizogynie a genderové diskriminace vládnoucího teokratického režimu v Teheránu, především pak v kontextu masových protirežimních protestů, které začaly smrtí Mahsy Amini a byly organizovány a vedeny dalšími ženami. Dívčí školy a studentky (potažmo studenti obecně) patřily a patří ke klíčovým aktivním podporovatelům a tvářím (jejich příspěvky na sociálních sítích obletěly celý svět) protivládních protestů. 

Přestože údajné chemické útoky na dívčí školy v zemi nejspíš nebyly vykonány na rozkaz či s přímou podporou vládnoucího režimu, určité konzervativní a vládu podporující skupiny či jedinci se s největší pravděpodobností rozhodli na protirežimní protesty zareagovat právě útoky cílenými na ženy a dívky. Vládnoucí teokratický režim v Íránu budoval od roku 1979 systém, ve kterém je genderová diskriminace a mizogynie hluboce zakořeněná, a události posledních měsíců jsou jeho přímým důsledkem.

Dívčí školy jsou navíc poměrně běžným cílem útoků v autokratických režimech a oblastech ozbrojeného konfliktu. Organizace Global Coalition to Protect Education from Attack realizovala výzkum, který mapoval výskyt útoků na dívčí školy v letech 2014 až 2018 a identifikovala minimálně osmnáct zemí, ve kterých byly ženy a dívky přímým cílem útoku. Jednou z těchto zemí byl i Afghánistán. Jedná se sice o pět let starou výzkumnou zprávu, ale nedávná pandemie a v jejím kontextu zavedená opatření spolu s následnou ekonomickou krizí umocněnou ruskou agresí vůči Ukrajině logicky tento trend prohloubily. 

Hlavně rodit a neprotestovat

Takové útoky mohou být jak přímé – například bombové či chemické útoky, únosy studentek a pedagogického personálu ženského pohlaví, vynucená manželství nebo cílené atentáty –, tak nepřímé, jako je třeba změna akreditace a účelu dívčích škol, jejich uzavírání či násilné vynucování striktního kodexu oblékání. Nejznámějším případem přímého útoku na práva dívek a žen na vzdělání bylo postřelení Malaly Yousafzai v Pákistánu v roce 2012. V mnoha případech za takové útoky není nikdo potrestán, protože genderově motivované násilí není vládní prioritou, často je to naopak právě vláda, která udržuje systém, jenž takovým útokům nahrává.

Umělkyně Aryana Sayeed
Foto: Se souhlasem Aryany Sayeed

Chtěli ji umlčet a zabít. Nejslavnější žena Afghánistánu utekla, za svou zemi bojuje z Evropy

Afghánistán

Útoky na právo dívek a žen na vzdělání mají přitom nesčetné důsledky a dopady, a to jak fyzické, tak emoční. Nejenže nevyužitým potenciálem strádá společnost jako taková, ale dívky, které se nemohou vzdělávat, se často stanou oběťmi vynucených či dětských manželství a spolu s tím také ztrácejí svoji sexuální autonomii a právo reproduktivní volby (či jakékoliv volby). S tím souvisí také zvýšené riziko toho, že se stávají oběťmi domácího násilí a života v chudobě.

Bez ohledu na konkrétní formu ideologie, kterou vládnoucí režim zastává, často autoritativní vládnoucí režimy vytvářejí a udržují při životě genderově diskriminační systém a strukturu, které nahrávají přímým i nepřímým útokům na právo dívek a žen na vzdělání. Biologický determinismus totiž většinou různé formy extremistických politických ideologií sdílejí, neboť často je to právě tradiční pojetí konceptu rodiny, jež v kontextu těchto politických ideologií představuje jádro celé společnosti. Ženy jsou primárně vnímány v kontextu role matky, jež nejenže rodí syny, kteří budou národ bránit, a dcery, které se stanou matkami, nýbrž je také vnímána jako primární přenašečka kulturních a společenských hodnot na další generace. A to je hlavní faktor, který určuje další vládní kroky, co se týče vymáhání (či potírání) práva dívek a žen na vzdělání.

Aktuální číslo

  • o tom, jak rodí ženy, rozhodují muži
  • BDSM coming out
  • Malý, tlustý, plešatý? Body shaming se týká i mužů. Promluvili Čestmír Strakatý, Šimon Holý, René Levínský a Jordan Haj
  • Budoucnost je rostlinná
Popup se zavře za 8s