Úmorná vedra jsou test, jak umíme pečovat o druhé. Proč v tom česká města selhávají a co dělají v zahraničí lépe?
Tropické dny už nejsou jen kulisou letních prázdnin. V horkém bytě se nedá spát, v tramvaji se dělá mdlo, cesta přes rozpálené náměstí připomíná nebezpečnou výpravu. Jak píše Anna Uhnák Kárník v článku pro Heroine.cz, extrémní vedra představují zdravotní riziko, prohlubují sociální nerovnosti a ukazují, jak dobře – nebo špatně – jsou naše města připravena pečovat o své obyvatelstvo.
„V českých debatách se často ozývá, že před vedrem stačí zalézt domů. Jenže kdo někdy trávil čtvrtou tropickou noc v nájemním bytě pod střechou, ví, že domov se může rychle proměnit v pec,“ píše Anna Uhnák Kárník. Právě proto je podle ní důležité připravit se na vlnu veder ještě dřív, než dorazí: změnit denní režim, omezit pobyt na slunci, dostatečně pít a nepodceňovat příznaky přehřátí organismu, jako jsou závratě, nevolnost nebo zmatenost.
Jak přežít v bytě bez klimatizace
- Hlavní je nenechat do bytu vstoupit horký vzduch, ten pak ven nedostanete. Větrejte jen brzy ráno, pozdě večer a v noci.
- Přes den zavřete a zastiňte okna. Nejlépe funguje zastínění zvenku: rolety, markýza, improvizovaná světlá látka před oknem, aby světlo ideálně vůbec nepronikalo do bytu.
- Omezte pečení, vaření, zkrátka všechny spotřebiče, které sálají teplo.
- Ventilátor před miskou vody či ledu nebo mokrý ručník na sušáku neumí zázraky, ale mohou ulevit.
- V nájemním bydlení je dobré začít dialog s majiteli, a to malými, ale konkrétními požadavky: možnost instalovat stínění, dohoda o větrání společných prostor, přístup k chladnějším místnostem v domě, lavička ve stínu ve vnitrobloku.
- Když je doma nesnesitelně, je čas odejít: do knihovny, kostela, kulturního centra, nákupního střediska, zdravotnického zařízení, stinného parku – kamkoli, kde se dá chvíli bezpečně existovat.
Návodů na ochlazení bytu se v poslední době objevila celá řada. Autorka ale zároveň upozorňuje, že zvládání extrémních teplot nemůže být jen otázkou individuální odpovědnosti.
Zatímco v Česku se adaptace veřejného prostoru často omezuje na výsadbu stromů nebo vodní prvky, řada evropských měst přistupuje k vedrům mnohem komplexněji. Vídeň má městskou klimatoložku, která posuzuje nové projekty z hlediska mikroklimatu, Barcelona, Berlín či Atény budují síť klimatizovaných útočišť a Mnichov rozvíjí systém centrálního chlazení, který je energeticky úspornější než běžné klimatizace.
Velkou pozornost věnují některá města také lidem, kteří jsou horkem nejvíce ohroženi. Bratislava mapuje místa, kde žijí zranitelné skupiny obyvatel, Španělsko při nejvyšším stupni výstrahy omezuje práci venku a například Barcelona nebo Paříž propojují opatření proti vedrům i s péčí o duševní zdraví a podporou osamělých seniorů a seniorek.
Jak ale Kárník připomíná, odolnost vůči vedrům nestojí jen na technologiích nebo stavebních úpravách. Výzkumy ukazují, že stejně důležitá je „neviditelná infrastruktura“ – sousedské vztahy, důvěra a fungující síť pomoci. Právě ta může rozhodnout o tom, zda během tropických dnů někdo zůstane v rozpáleném bytě bez pomoci, nebo bude vědět, kam se obrátit. O tom, co všechno mohou udělat města i jednotlivci, se dočtete na Heroine.cz.
