Správná matka? Zahalená, ale sexy. Upravená, ale ne moc. A bez tetování. Zbořme mýtus mateřského těla
Patriarchální společnost má vždy sklon normalizovat ženská těla. Existují také zažité představy o tom, jak má vypadat matka. Ta přece patří svému dítěti, případně ještě jeho otci. A rozhodně nemá svým zevnějškem vyjadřovat vlastní identitu, protože ta každého jen vyrušuje. Čtěte komentář Ridiny Ahmedové.
Lucia má modifikace, piercingy, tetování a dredy. A taky je máma dvou dcer. Když jsme na sítích platformy Moje tělo je moje sdíleli její portrét, netušili jsme, jaká se strhne bouře. Tisíce reakcí, stovky komentářů.
Výběr z nich: „Ty kráso, to bych se styděla za takovou matku, nic ve zlém.“
„Chudáci děti.“
„Zavřít do blázince, jasná duševní porucha.“
„Měli jsme podobného vzhledu maminku ve třídě ve školce i ve škole, takže jsme ji vídali často. Moje děti mi říkaly: My jsme tak rádi, že vypadáš normálně, a ne jak strašidlo.“
Fandíme mámám
Mámám nepatří jen kytka jednou ročně. 🌺
Proto jim - vám, nám, sobě i všem - dáváme něco, co vydrží déle než tulipány:
📣 20 % slevu na všechna předplatná Heroine!
Akce běží do 10.5.
Sprosté hejty jsme mazali, ale zaujalo nás, že víc než vzhled samotný se stal rozbuškou fakt, že má Lucia děti. A nejen to – ona je dokonce přesvědčená, že jí vzhled v dobrém mateřství nepřekáží. Opakovaně zaznívaly výkřiky, že „takhle přece dobrá máma nevypadá“.
Taky se objevil názor, že pokud děti Lucie zažijí šikanu kvůli vzhledu jejich mámy, je to její chyba. Tedy nikoli vina agresorů.
Lucia narážky na vzhled zažívá od puberty, takže je dost otrlá. Mimo jiné nám řekla: „Když jsme s manželem chtěli pokřtít naši dceru, farář nám to nejprve odmítl. Ptal se, proč vypadáme, jak vypadáme, v jaké sektě jsme, proč jsme si to udělali… Pokud máte slabší osobnost, uvažujete nad tím, jestli ostatní mají pravdu. Jestli jsem opravdu špatná. Dneska už ale vím, že chci vypadat takhle. Takhle jsem to já. Spokojená a šťastná. Nepotřebuji se obhajovat před ostatními. Nebyla bych to já, kdybych si sundala dredy a piercingy.“
Mě ale vlna nenávisti šokovala. Jak to, že se tolik lidí vyjadřuje k mateřským kompetencím neznámé ženy jen na základě jejího vzhledu? Co se z toho vlastně dozvídáme?
Vznáší se napříč společností jakýsi virtuální obraz ctnostné ženy-matky? Pokud ano, jak vznikl? A jak vypadá?
Co se ještě dočtete:
- Jak by ženy a matky měly vypadat?
- Pohled sociologie na to, proč ženské tělo jakoby patřilo národu a nemá individuální autonomii.
- Co všechno by měla zvládat supermatka.
Chcete si přečíst celý komentář Ridiny Ahmedové a mít přístup k dalším textům Heroine? Odemkněte si celý web a podpořte nezávislou redakci.
Předplatné začíná už od 149 Kč měsíčně a můžete ho i darovat.
Vypsali jsme anketu a oslovili sledující Heroine a platformy Moje tělo je moje, aby popsaly vlastní zkušenosti. Řešilo někdy okolí, že by jakožto matky měly vypadat jinak? Tady je pár odpovědí:
Matka už nesmí být přitažlivá/atraktivní/sexy, protože už jí není 15 a měla by být zodpovědná a podle toho se oblékat. Tento názor jsem okolo sebe slyšela často, ale mně konkrétně jej nikdo neřekl. Lidé okolo se šklebí, pozvednou obočí, obrátí oči v sloup, šuškají si za vašimi zády. Nikdo to neřekne do očí.
Množství piercingu, dle okolí výstřední způsob oblékání a napůl romský původ je často rodiči spolužáků mé dcery (1. třída) provázen pohrdavými pohledy. Často je s mou osobou spojováno užívání návykových látek, a to i přesto, že jsem vystudovaná adiktoložka a vedu sociální službu pro cílovou skupinu osob bez přístřeší a s přidruženými problémy. Dovolím si zmínit historku, kdy si paní v tramvaji odplivla a vulgárně na mě křičela (měla jsem dceru v šátku), že je neuvěřitelný, co za individua si pořizuje děti. Především lékaři (pediatrie, dětská pohotovost) mají tendenci odvozovat od mého vzhledu mé mateřské a výchovné kompetence.
