Plačící dítě na sále je selhání systému. Přítomnost rodiče při uspávání se brzy stane součástí péče, říká anestezioložka
Moment, kdy vám v nemocnici vezmou dítě z náruče a odvezou ho na sál, patří k těm, které se v paměti vracejí ještě dlouho poté. Někdy už klimbá po premedikaci, ale jindy pláče, brání se a nechápe, co se děje. Musí to tak být? Rozhovor s anestezioložkou ze Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Alenou Bauerovou na webu Heroine.cz otevírá téma, o kterém se v českém zdravotnictví začíná mluvit čím dál hlasitěji: proč jsou děti při uspávání stále často oddělovány od rodičů – a jaké to má důsledky.
„Rozrušené dítě je pro nás problém – když brečí, víc se zahleňuje, otékají mu dýchací cesty, což komplikuje úvod do anestezie,“ popisuje Alena Bauerová v rozhovoru Valerii Mirić Tkadlčíkové pro Heroine.cz.
Přítomnost rodiče na sále může být klíčová: „Pokud dítě není dostatečně zpremedikované a je neklidné, je nejlepší, když je k jeho zklidnění přítomen rodič, který situaci ustojí.“ Jenže právě to český systém často neumožňuje. Rodiče jsou z nemocničního provozu někdy vytlačováni, pravidla nejsou jednotná, praxe se liší nemocnici od nemocnice.
Anestezie navíc není „hlubší spánek“, jak si ji mnozí představují, ale léky navozený stav podobný bezvědomí, který má svá rizika – zejména na začátku a na konci. U dětí je celý proces ještě citlivější, protože jejich nervová soustava je nezralá a náchylnější. V jakém rozpoložení pacient usíná, v takovém se probouzí, shrnuje Bauerová a upozorňuje, že stres před zákrokem může zvyšovat riziko deliria i zhoršovat pooperační prožívání.
Foto: Valerie Mirić Tkadlčíková
MUDr. Alena Bauerová
Vystudovala 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, kde v roce 2016 promovala. Od té doby pracuje na Klinice anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, kde se věnuje anestezii dospělých i dětských pacientů. Souběžně se podílí na výuce a od letošního roku působí jako asistentka na 1. LF UK. Přednáší na témata trauma informed care u rodiček a téma peripartálních změn mozku. Od roku 2022 je odbornou garantkou projektu Císařovnám.
Přesto právě práce s emocemi a pocitem bezpečí zůstává v našem systému často až na druhém místě.
Bauerová v rozhovotu poukazuje na to, že změna je možná – a v některých nemocnicích už začíná. Stejně jako se stala samozřejmostí přítomnost partnera u porodu, může se jí stát i doprovod rodiče při uspávání dítěte.
Nejde přitom jen o komfort, ale o bezpečí, prevenci traumatu a v konečném důsledku i o kvalitu péče. „Konfliktní rodič? Za mě je to jen vystrašený rodič,“ dodává Bauerová.
V rozhovoru na webu Heroine.cz se ještě dočtete, jak má vypadat správná příprava na operaci i uspání dítěte a jak velkou roli v tom hraje jeho pohoda. S čím vším může pomoci před operací rodič a kdy je naopak nevhodné, aby byla matka nebo otec na sále?
Alena Bauerová se v rozhovoru věnuje i jiným tématům, například tomu, že u rodících žen je potřeba řešit jejich předchozí traumata – protože každá pátá žena zažila násilí. Více na Heroine.cz.
