Lidé mě mají rádi, oni jsou mi ukradení. Patric vysvětluje, jaké to je být sociopatkou a necítit žádné emoce
Působí jako oddaná manželka a dobrá matka. Svou práci terapeutky bere vážně, žije relativně normální společenský život. S novými lidmi si povídá, je na ně milá, umí je rozesmát, i když jí jsou úplně ukradení. Patric Gagne je sociopatka. Uvědomila si to během dospívání, poté dostala i oficiální diagnózu. Jak se jí s tímto vědomím žije? Jak často manipuluje? A co radí ostatním sociopatům? Tomu se věnuje v knize, která nyní v nakladatelství Jan Melvil Publishing vychází poprvé i v češtině.
„Jsem lhářka. Jsem zlodějka. Jsem emocionálně povrchní. Téměř nepociťuji výčitky svědomí nebo lítost. Jsem značně manipulativní. Je mi jedno, co si o mně lidé myslí. Nezajímá mě morálka. Nezajímá mě skoro nic. Pravidla v mém rozhodování nehrají téměř žádnou roli. Jsem schopna skoro všeho,“ píše ve své knize Sociopatka Patric Gagne.
To, že je jiná než ostatní, si uvědomovala už jako dítě, když jí to i vrstevníci dávali najevo. Nejdřív se snažila zapadnout, pak pochopila, že to nejde. A tak začala lhát, krást, ubližovat ostatním, na škole napadla například spolužačku a necítila za to žádnou vinu. Naučila se otvírat zámky a vloupávala se do domů. To, že je sociopatkou, si následně potvrdila na vysoké škole.
Lékaři jí řekli, že sociopatie nejde vyléčit, že nebude žít normální život. Poté, co se Patric setkala se svou starou láskou, rozhodla se to ale zkusit a dokázat společnosti, že sociopatie není černobílá, že ne všichni sociopaté jsou monstra. Jaký je její život? Patric věří, že nějakého sociopata ve svém okolí máme všichni. Jak ho poznat? Jak s ním komunikovat? Více v ukázce z knihy na webu Heroine.cz.
