Místo 70 lajků už jich naše fotky z dovolené sbírají jen 15. Proč lidé hromadně přestávají postovat na sítě
Vznik komunikačních platforem a sociálních sítí provázela optimistická představa, že lidé k sobě díky nim budou mít blíž. V posledních letech se ale naopak zdá, že od nás sociální sítě chtějí vše, jen ne sdílet autentické momenty z našich životů. Stali jsme se jen pasivními konzumenty reklamy a obsahu určovaného algoritmy? A pokud ano, co s tím?
Někteří si možná pamatují, jak jsme se před lety upínali ke komunikačním platformám, „sockám“, zoomu, Skypu a podobným. Ještě v době lockdownů jsme vzájemné propojení na internetu chápali jako prostředek, jak si nahradit nedostatkovou blízkost. Posílali jsme si fotky a videa každodenních hloupostí a pomáhalo nám to přežít.
Jak upozorňuje Jan Jindřich Karásek v textu pro web Heroine.cz, tento stav dávno pominul. Nejužívanější sítě nejsou plné právě uvařených obědů, prvních květů v zahradě nebo živých štěňátek a koťátek. Místo toho naše feedy přetékají reklamami, cíleným obsahem od institucí, influencerů a jiných velmi sledovaných lidí, případně štěňátky a koťátky, které vygenerovala AI.
Karásek upozorňuje, že jde o důsledek celé řady faktorů: jednak nám platformy a jejich algoritmy utváří obsah na míru, aby udržely naši pozornost co možná nejdéle, vedle toho nám v tom také někdy svědomí. Vzhledem k současným válkám a konfliktům se mnozí z nás cítí nepatřičně upozorňovat na to, co jsme měli k snídani. Co když to ostatní budou vnímat jako necitlivé?
Zejména mladí lidé tedy na sociálních sítích mnohem méně sdílí. Neznamená to, že nejsou online, naopak. Mnoho lidí je ale pasivnějších než dříve, další se přesunuli do uzavřených diskusních skupin nebo si posílají zprávy jen soukromé zprávy.
„Nezisková organizace Pew Research Center v roce 2024 zjistila, že téměř polovina amerických teenagerek a teenagerů říká, že jsou online „téměř neustále“. Ticho na profilech je tedy přesun na jiné kanály a do jiných forem intimity. Zveřejňování ustupuje přímé komunikaci, uzavřeným skupinám, soukromým hlasovkám, Discordům, šifrovaným chatům, omezenému publiku, zmiňovaným storíčkům. Kde není metrika a kde absentuje stálý pocit, že jsme posuzováni. “
Kdy ke změně došlo? Jak nastavit, abychom na sítích zase viděli více obyčejných postů od našich přátel? A co to znamená do budoucna? Přečtěte si celý text Jindřicha Karáska na Heroine.cz.
