Konec éry sdílení. Proč se tolik lidí rozhodlo, že už na sociálně sítě nebude nic postovat
Máte pocit, že jsou sociální sítě hlučnější a plnější než kdy dřív, ale zároveň na nich panuje zvláštní ticho? Váš feed pravděpodobně praská ve švech. Valí se na vás videa influencerů, algoritmicky doporučený obsah a sponzorované příspěvky. Co se ale vytrácí, jsou střípky ze skutečných životů vašich přátel. Fotky z víkendových výletů, rozmazané momentky z večírků nebo jen obyčejné statusy o tom, na co kdo myslí. Jako by se vypařily.
Tento stav, kdy se z aktivních účastníků stáváme pasivními diváky, není jen váš osobní dojem, ale hlubší posun v tom, jak internet funguje. Odborníci pro něj už mají i názvy jako „posting ennui“ (únavu z postování) nebo směřování k „bodu nula“. Místo abychom své životy vystavovali na sociálních sítích, stahujeme se zpět do soukromí skupinových chatů a uzavřených konverzací. Ne proto, že bychom neměli co říct, ale proto, že internet se proměnil v prostor, kde už naše osobní příběhy nemají místo jako kdysi.
Začátkem ledna měl nastat novoroční „restart“ internetu, a přestože se o něm hodně psalo, jeho dopad není tolik vidět. Zůstala po něm ale důležitá stopa: pocit, že na sociální sítě už lidé nepřispívají jako dřív, a nejspíš ani nebudou. Když tak dnes někdo řekne, že „na sockách nic není“, často tím nemyslí nedostatek obsahu, ale nedostatek lidskosti a autenticity, pro kterou byly dřív, vlastně ještě dekádu zpátky, známé a vyhledávané.
Od kamarádů k algoritmu: proč už „life update“ nedává smysl
TikTok i Instagram označuje proud obsahu od influencerů, médií a značek jako FYP (for your page), tedy „pro tebe“: personalizovaný feed sestavený algoritmem. Není řízený tím, co sdílí vaši přátelé a lidé, které záměrně sledujeme, ale spíše tím, co by se nám mohlo líbit na základě toho, na co a jak reagujeme.
Po zapnutí aplikace či otevření webu se nám nejprve objeví právě taková stránka. Existuje sice možnost změnit ji na obsah jen od lidí, které sledujeme, ale to už si musíte najít a nastavit. Je to zdánlivě malá bariéra, ale leckdo si této možnosti ani nevšimne.
V článku se dále dočtete:
- proč se bojíme sdílet drobnosti ze svého života, když máme pocit, že svět hoří
- co znamená enshittification
- jak si do trávení času online vrátit alespoň trochu bezprostřednosti a autenticity
V takovém prostoru najednou nedává smysl sdílet banality, respektive naši každodennost a autenticitu. Fotku snídaně, hezký výjev z procházky či dříve tak časté nicneříkající statusy na způsob „dneska se nudím“. Když už podle svého feedu tušíme, že to stejně neuvidí nikdo, komu to chceme říct, proč to zveřejňovat? Ani my sami takové příspěvky obvykle nevidíme, dokud si nerozklineme například profil kamaráda.
A pokud náhodou takové posty vidíme na hlavní stránce, tak jen v kontrastu s mnohem zajímavějším a profesionálnějším obsahem všude kolem.
