Film Pramen bagatelizuje utrpení Romek. Obětem nucených sterilizací může ublížit, říká žena, která bojovala za jejich práva

Minulý režim se mimo jiné prostřednictvím sterilizací romských žen snažil snižovat romskou populaci, kterou vnímal jako podřadnou. Nezřídka k těmto zákrokům docházelo bez informovaného souhlasu pacientek, navíc za užití četných manipulací a lží, případně pod nátlakem. Úředníci se je snažili motivovat penězi, ženy bývaly zároveň uváděny v omyl, že jde o proceduru, kterou je možné v budoucnu zvrátit. „Pokud nabízené peníze odmítly, došel systém k represi. Některým ženám byla diagnostikována psychiatrická onemocnění, jiným sociální pracovnice vyhrožovaly, že jim v případě nesouhlasu se sterilizací odeberou již narozené potomky,” vysvětluje v rozhovoru pro server Heroine.cz Gwendolyn Albert.

Sterilizace měla přitom pro naprostou většinu žen, které zákrok podstoupily velmi mladé, dalekosáhlé důsledky. Mnohé byly zavržené svými manžely, kteří očekávali početnou rodinu, jiné se po zjištění nezvratnosti situace topily v depresích a pocitech méněcennosti. Přestaly si připadat jako ženy. Identita mnohých z nich byla totiž právě s rolí matky a přiváděním potomků na svět silně spojena. „Jedna z těchto žen mi řekla, že se cítila jako jabloň, která už neplodí jablka. 'A co s takovou jabloní uděláte? Porazíte ji,’ řekla,” vzpomíná Gwendolyn Albert.

Filmové zpracování této temné etapy československé historie, o níž veřejnost stále nemá podrobnější informace, Gwendolyn Albert vítá. Film Pramen však vnímá v mnoha ohledech jako problematický a zkreslující realitu. „Obávám se však, že snímek dostatečně neodsoudil to, k čemu docházelo, a není z něj zřejmé, jak závažné tyto zásahy pro život dotčených žen byly. Neukazuje jejich trýzeň, jež zažívaly v následujících letech. Naopak končí velmi nepravděpodobným příběhem dívky, které byla bez jejího vědomí sterilizace provedena. Z nějakého důvodu se ten zákrok nepovedl a ona nakonec zjistí, že je těhotná,” upozorňuje. Přestože taková situace podle ní vyloučena nebyla, bylo otěhotnění v případě provedení sterilizace velmi nepravděpodobné a mohlo k němu dojít jen za předpokladu, že byl zákrok proveden chybně. Domnívá se proto, že tímto snímek diváky uvádí v omyl a snižuje míru příkoří, jakému dotčené ženy v budoucnu čelily.

Gwendolyn Albert dále v rozhovoru upozorňuje, že snímek nesprávně vykresluje distribuci moci. Předkládá nám obraz lékařů, kteří o sterilizacích rozhodovali. To však vnímá jako nesprávné, ti totiž jen prováděly zákroky na základě nařízení režimu. „Jako velký problém vnímám, že se ve filmu naopak vůbec neobjevují sociální pracovnice, které byly fakticky nástrojem režimu pro rekrutaci obětí. To ve filmu nenajdeme a to je špatně,” myslí si.

V rozhovoru pro Heroine.cz pak vyjadřuje také obavy, že by film mohl negativně ovlivnit situaci protiprávně sterilizovaných romských žen na Slovensku, kde oproti České republice, která v roce 2021 přijala zákon o jejich odškodnění, stát dosud jejich příkoří neuznal a neexistuje tedy ani podobný zákon. V čem by jim mohl ublížit? Proč je podle ní škoda, že film nedává prostor romským mužům? A proč podle ní nestačí prozření hlavní postavy v podání Ani Geislerové? Více v rozhovoru na webu Heroine.cz.