Deset předškoláků v jednom bytě na Praze 6? Obce chtějí omezit spádovou turistiku, doporučují kontrolu bydliště
Spádová škola se jim nelíbí. Nebo chtějí mít dítě ve škole v Praze, kde pracují, a ne na vesnici, kam jezdí jenom spát. Důvody, proč někteří rodiče nechtějí dát dítě do školy, kam by podle adresy trvalého bydliště patřili, je mnoho. Řešení jsou v podstatě dvě: buď zaplatit soukromou školu, nebo se uchýlit k takzvané spádové turistice.
Jako spádoví turisté se nazývají rodiče a jejich děti, kteří si účelově změní trvalé bydliště v období před zápisem do školy, a po přijetí na svou požadovanou školu si ho zase změní zpátky. Stejně, jako to udělala Lucie, která vysvětluje, že její starší dítě bylo spádové na žádanou základní školu pět minut pěšky od jejich pražského bytu. Když šlo ale k zápisu dítě mladší, městská část změnila spádové oblasti a rodina náhle spadala do školy s horší pověstí, vzdálené dvacet minut chůze přes rušnou silnici. Ve škole, kterou navštěvuje starší dítě, se schylovalo k losování. „Mladší dceři jsem proto přepsala trvalé bydliště ke kamarádům a po zápisu ji zase přepsala zpět,” vysvětluje Lucie.
Zkušenosti se zápisovými turisty má například i Městská část Praha 12, kde sídlí oblíbená ZŠ Montessori. „V minulosti jsme měli případy, že v jednom bytě bylo přihlášeno třeba i přes deset budoucích školáků z různých rodin,” popisuje radní pro školství Petr Prchal. V případě této školy s alternativním programem městská část rozšířila spádovou oblast na celou městskou část. Plošně u všech škol to ale udělat nechce a nemůže, protože by se mohlo stát, že o některé školy by byl tak velký zájem, že by se muselo losovat – a to vždy vzbuzuje velké emoce mezi rodinami, které bydlí v těsném dosahu školy, ale nakonec musejí svého prvňáka či prvňačku dopravovat jinam.
Některé pražské městské části jdou ale jinou cestou a zkoumají, zda dítě na uvedené adrese skutečně žije. Jako první se tímto směrem vydala Praha 6. Vedení tamních škol nyní „v případě pochybností ověřuje, zda má dítě trvalý pobyt ve spádové oblasti minimálně tři měsíce a zda se jeho trvalé bydliště shoduje s adresou rodičů. Pokud to rodiče neprokáží, škola jim může vystavit rozhodnutí o nepřijetí. Proti tomuto rozhodnutí pak mají rodiče v rámci odvolání další možnost doložit svoji situaci a potvrdit, že mají nárok na přijetí dítěte,“ popisuje ve svém textu Michaela Endrštová.
Nejméně v jednom případě se už ale stalo, že spor o zápis skončil u soudu. V čem je zjišťování reálné situace rodin problematické? Proč ho školy i přesto provádějí? Jak by se musel změnit zákon, aby to školám vyhovovalo? Dozvíte se v článku o spádové turistice na webu Heroine.cz.
