Neviditelná diskriminace bezdětných. „Jako by měli automaticky víc času,“ říká žena, která děti nechce

Tři otevřené výpovědi a jeden osobní vzkaz, který do redakce Heroine zaslala jedna ze čtenářek časopisu. Všechny mají jedno společné: pocházejí od lidí, kteří se rozhodli pro dobrovolnou bezdětnost. V článku Marie Vejvodové na webu Heroine.cz se dozvíte nejen jejich důvody, proč nechtějí přivádět na svět potomstvo, ale také to, jakému společenskému stigmatu kvůli tomu čelí. Plození dalších generací totiž zejména u žen vnímáme jako automatickou touhu hraničící s povinností vůči společnosti.

„Je jí devětadvacet a konečně žije život, který si přála. Nebylo tomu tak ale vždycky. Byly doby, kdy fungovala z měsíce na měsíc v nejisté finanční situaci. V rané dospělosti ji také postihla těžká životní událost, kdy její partner onemocněl rakovinou, ona o něj dennodenně pečovala a doprovodila ho až do jeho konce. Dnes má práci, která ji baví, stálého partnera a cítí, že je v životě na správném místě,“ stojí v příběhu mladé ženy, která si svůj život konečně užívá takový, jaký je: bez dětí.  

V těch dalších rezonuje mimo jiné hluboká nejistota způsobená směřováním současného světa nebo snaha vyrovnat se s vlastními traumaty, která by mateřství mohlo ještě výrazně prohloubit. A také pocit, že rodičům s dětmi často v práci a ve společnosti procházejí věci, které se od bezdětných očekávají tak nějak automaticky:

„Často jsem ta, kdo je v kanceláři déle. Kdo převezme schůzku v čase, kdy jiná kolegyně musí odejít pro dítě. Kdo nejde dřív domů, protože nemusí vyzvedávat ratolest ze školky. Zatímco některé ženy jsou oceňovány za to, že „to všechno vůbec s dětmi zvládají, u bezdětných je to bráno jako samozřejmost.“

Všechny zpovědi bezdětných, které sesbírala Marie Vejvodová, najdete na webu Heroine.cz.