Zůstaňte doma. Pokud můžete a zaměstnavatel vás za to nepotrestá

Práce v pandemii
Šárka Homfray
| 29. 10. 2020 | 9 komentářů | 25 742
Zůstaňte doma. Pokud můžete a zaměstnavatel vás za to nepotrestá
Zdroj: Shutterstock

Jste doma na home office a vyjdete ven maximálně na nákup? Mohlo by se zdát, že to tak máme všichni, snad kromě zdravotníků a zdravotnic. Nenechte se ale zmást, práci z domova nedělají ani všichni ti, kteří by ji dělat mohli. A na řadě pracovišť se Covid-19 dále šíří.

Řada zaměstnavatelů nemůže svým zaměstnancům zajistit práci z domova nebo jiné opatření. A co je horší, někteří zaměstnavatelé vymýšlejí způsoby, aby se jejich pracovních podmínek světová pandemie nijak nedotkla. Na tuto skutečnost upozornila mimo jiné publicistka Zuzana Válková na svém facebookovém profilu. 

Vládní opatření se až do tohoto týdne nezabývala regulací provozu zaměstnavatelů (pokud je rovnou nezavírala). V úterý však nařídila všem zaměstnavatelům využívat práci na dálku, pokud ji zaměstnanci mohou vzhledem k charakteru práce a provozním podmínkám vykonávat v místě bydliště. Kolik takových pracovních míst u nás je, nám ukáží čerstvá data think tanku IDEA. Celkově by z domova mohla pracovat třetina Čechů a Češek, vysokoškolsky vzdělaných až dvakrát tolik. Větší možnosti pro práci jsou v Praze, kde by z domova mohla pracovat až polovina lidí, v ostatních krajích jen zhruba čtvrtina.

I když se jedná o velké množství lidí, kteří by nemuseli zvyšovat riziko nákazy cestami do práce, home office nespasí vše, a to i kdyby z domova pracovali všichni, kteří mohou. Navíc je zcela zjevné, že všichni „homeofficovatelní“ z domova nepracují, dokonce nás doma pracuje méně, než tomu bylo na jaře. Vyplývá to z údajů PAQ Research, která data dlouhodobě sleduje. Proč tomu tak je, se lze jen domnívat. Někteří rodiče školkových dětí možná byli na home office, když byly školky zavřené. Jarní zkušenost dost možná také prokázala, že home office nesvědčí všem. A celkově se zdá, že chuť k razantnějším omezením pohybu u nás není taková, jako byla na jaře.

Aspoň státní a veřejné úřady měly být lídrem v eliminaci zbytných rizikových kontaktů, ani tam se práce z domova nevyskytuje v takové míře, v jaké by byla možná. „Už na jaře to byl problém, a teprve když to vláda v podstatě přikázala, hnuly se ledy. Hned jak to ale šlo, už nás vedoucí hnali zpátky a v půlce června jsme zase byli všichni v kanceláři. Teď tady sedíme, po třech až čtyřech v kancelářích. Paní tajemnice i její asistentka ale často pracují z domu. Ostatním zaměstnancům ale home office odmítá paní tajemnice povolit.“ Takový přístup, kdy práce z domova je stále výsadou jen pro někoho, je nespravedlivý a nesolidární a odráží se v soudržnosti kolektivu a v loajalitě k zaměstnavateli. V současné situaci je ale hlavně velmi nebezpečný a po posledním opatření vlády dokonce i v rozporu s ním.

Kdo je tedy doma?

Nejde jen o práci z domova. Data PAQ Research dále ukazují, že celkově nyní chodí na pracoviště přes 80 % pracovně aktivních lidí – na jaře to bylo díky vyššímu home office, ošetřovnému a zavření části ekonomiky jen okolo 55 %.

V některých zaměstnáních to skutečně nejde. Nejen vykonávat práci z domu, ale ani upravit pracoviště tak, aby bylo z hlediska rizika nákazy bezpečnější. „U nás nejde ani dodržovat rozestupy u výrobní linky. Před dělníkem je plakát jako stodola, že má dodržovat rozestupy dva metry, ale technologie montáže přikazuje šest lidí vedle sebe a 60 cm přes výrobní linku dalších šest.“

V některých provozech pracují nejen nemocní, ale dokonce i covid pozitivní, a důvodů k tomu může být celá řada. Od hrozby vyhazovem, přes existenční neúnosnost nízké nemocenské až po skutečnost, že některá práce hotová být musí.

Z první vlny už ale máme celou řadu příkladů dobré praxe, jak snížit riziko přenosu mezi zaměstnanci, kteří v práci být musí. Může jít o rozdělení do střídajících se směn, které alespoň omezí vzájemné setkávání na ohraničené skupiny zaměstnanců. Nebo o dočasné snížení pracovních míst, které sníží počet lidí fyzicky na daném pracovišti přítomných. Samozřejmostí by mělo být co nejvyšší zásobení desinfekcí, respirátory, rukavicemi a dalšími pomůckami a prostředky, které už jsou dostupné. Někdy by bylo nutné přistoupit k dočasné změně či omezení produkce. Nebo nečekat na nákazu a karanténu a zavřít provoz preventivně.

Všechna tato opatření jsou pro zaměstnavatele nákladná, a ne vždy lze získat odpovídající kompenzaci z veřejných prostředků. Lze se domnívat, že zejména z tohoto důvodu k nim zaměstnavatelé plošně nepřistupují více, než je jejich povinnost.

Kdo „nevěří na covid“

Nejde ale jen o tohle. Víme, že celá řada lidí zkrátka „nevěří na covid“. Není důvod se domnívat, že tito lidé nejsou také mezi zaměstnavateli, případně mezi šéfy a vedoucími. Jak pak očekávat, že budou vstřícní k nezbytným opatřením, že budou své lidi motivovat k jejich dodržování, že je budou proaktivně vymýšlet, pokud nejsou na první pohled zjevná?

Z „terénu“ chodí celá řada někdy až těžko uvěřitelných zpráv o tom, co vše je v práci možné. V některých provozech pracují nejen nemocní, ale dokonce i covid pozitivní, a důvodů k tomu může být celá řada. Od hrozby vyhazovem, přes existenční neúnosnost nízké nemocenské až po skutečnost, že některá práce hotová být musí a nemá ji kdo jiný udělat. Zde není třeba dělat překvapené, tato praxe v našem pracovním světě existovala již před covidem, a bohužel ani teď se na ní mnoho nezměnilo. Příslušné kontrolní orgány ani v klidnějších dobách nestíhají vše, natož teď.

Další variantou je apel na zaměstnance a zaměstnankyně, kteří jsou nemocní a vykazují spíše mírné příznaky nemoci Covid-19, aby se nešli testovat. V případě pozitivního nálezu by musel do karantény odejít celý kolektiv, bez ohledu na to, zda k přenosu došlo či nikoli.

Účelem tohoto textu není se pohoršovat nad zaměstnavateli, kteří nesvědomitě přistupují k doporučením a opatřením. Ale všechny více či méně usilovné apely na to, aby lidé zůstávali doma, se zkrátka musí míjet svým epidemiologickým účinkem, pokud většina z více než pěti milionů českých zaměstnanců a zaměstnankyň minimálně do práce a zpět jít musí.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • LUCIE HRDÁ Tváří titulní strany je advokátka Lucie Hrdá. „Oběti připodobňují znásilnění k vraždě duše a mnoho z nich tvrdí, že by byly raději mrtvé, než aby žily s touto zkušeností dál. Pokud se na tyto zločiny stále pohlíží jako na ublížení na zdraví, je to podle mě naprosté nepochopení,“ říká v našem rozhovoru. Organizace Bez trestu, kterou spoluzakládala, zveřejňuje skutečné rozsudky, aby upozornila na to, za jaké činy odcházejí pachatelé od soudů jen s podmínečnými tresty. „O násilí nesmíme mlčet,“ říká Lucie a sama se neúnavně angažuje.
    Lucii Hrdou fotila naše spolupracovnice v Londýně Eliška Sky.
  • STOP NÁSILÍ NA ŽENÁCH! Nějakou formu domácího násilí zažilo 20–40 % žen. V době první covidové vlny narostlo domácí násilí až o 50 %. Každá třetí žena se stala terčem sexuálního obtěžování. Zkušenost se znásilněním má asi 5–10 % českých žen, přičemž naprostá většina z nich se nikdy neobrátí na policii. Co ještě potřebujeme slyšet, abychom jako společnost přestali zavírat oči před domácím a sexualizovaným násilím?
  • MŮJ ŽIVOT S MOHAMEDEM „Mohamed zná holky, jako jsem já (35+ single ženy s kariérou), jen z filmů. Já znám kluky jako Mohamed jen ze zpráv. Oba kolem těch stereotypů první týdny potichu našlapujeme. Nevíme, co čekat. On uzavírá svůj den modlitbou, já sklenkou vína.“ Michelle Losekoot svěřila Heroine svůj příběh o tom, jak nabídla hostitelskou péči jednomu z dětí, které na českém území skončily jako uprchlíci bez rodičů. Co při tom Michelle zjistila o sobě? A co o naší společnosti?
  • FAST FEMINIST FASHION Nakupují české feministky v řetězcích? Je udržitelná móda jen pro privilegované? A koho posiluje podceněné oblečení? Módní publicistka Veronika Ruppert se zamýšlí nad přesahy mezi feminismem a módou ohleduplnou k planetě i lidem. V příloze Sustainable přinášíme také rozhovor s klimatoložkou Táňou Míkovou a tipy na udržitelnější cestování z pera architekta Petera Bednára.

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 9 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Vladimír | 29. 10. 2020 13:58

Je snadné kritizovat zaměstnance a OSVČ ale ryba smrdí od hlavy. Krajské hygienické stanice mají již od 1.10. má naprosto nepochopitelný pokyn (hlavní hygieničky zaslaná min. zdravotnictví Č.j.: MZDR 38651/2020-4/OES) o tom koho posílat do karantény a koho nikoliv. Po prodělaném covidu již také není nutný test stačí když se nemocný cití 3dny dobře a pak huš do práce. Jaký div že jsme tam kde jsme.

+41
Reagovat

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

Michal | 30. 10. 2020 5:40

A jak to mám udělat,když jsem v životě na práci nesáhl? Kdo mě bude trestat,když tu komouši už musí držet hubu ???

-8
Reagovat