E-shop Heroine: předplatná, Manuál pro moderní mámy, Heroine Premium

Deník zdravotní sestry v době pandemie 1: Říkám si, že je to dočasný

Pandemie koronaviru a s ní spojená globální krize dopadla nejrychleji a nejhůře na zdravotnictví. Lékaři, sestry a další zdravotnický personál denně čelí přibývajícímu počtu nakažených, nedostatku ochranných pomůcek, vyčerpání a riziku vlastní nákazy. Na webu Heroine jsme se proto rozhodli publikovat deníkové zápisy zdravotní sestry Šárky Albrechtové z Fakultní nemocnice Vinohrady a zprostředkovat tak příběhy lidí bojujících s virem doslova v první linii.

30. března 2020

Chystám se na denní směnu. Včera jsem se stavovala v práci, abych tam donesla koše na špinavé prádlo, a kolegyně tam právě intubovaly našeho prvního pacienta, který to potřeboval. Čekám tak připomínky, které se budou týkat výbavy resuscitačního stolku a podobně. Je strašně těžký to všechno chystat za pochodu. Mám hlavu jak balón, v noci jsem špatně spala, protože se mi pořád točilo hlavou, co všechno mám udělat. Píšu si pořád poznámky ohledně toho, co je potřeba, ale když si ty poznámky jednou odnesu do infekčního prostoru, tak už si je pak nemůžu vzít zpátky. Je to složitý. Uvidíme, co nám den přinese.

Chystám se mít dvanáctihodinovou směnu. Znamená to oblíkat se dvakrát do tyveku (ochranný oblek - pozn. red.), dělat kolem pacientů všechno, co je potřeba, a ještě připravovat a dolaďovat celé oddělení s nedostatkem materiálu a vybavení i s technickými problémy. Jsem z toho nervózní, ale doufám, že k tomu není důvod, a že ráno potkám dobře naladěné kolegyně s chutí do práce a ochotou mi pomoc v těžké situaci.

Ta sestřička byla téměř stará jako já, takže logicky mě napadá to všechno, co ani nechci pojmenovávat.

Ráno jsem našla ve zprávách, že zemřela sestřička, která se nakazila koronavirem v Thomayerově nemocnici. Víc informací v té zprávě nebylo, jen to, že zemřela doma. Dneska na stránce ošetřovatelství.info, kam si zdravotníci píšou různé postřehy, bylo ranní šílenství kolem toho, jak to bylo, proč to bylo, jestli měla ochranné pomůcky, jestli měla to, nebo ono, že byla mladá… Spekulace v médiích jsou hrozné, pravdu se asi nedozvíme.

Je to nepříjemný. Jednak se trochu bojím, co se stane v práci, jak budou kolegyně reagovat na to, že se zase sníží počet těch, které budou ochotné pracovat na fever clinic. Druhá věc je můj osobní nedobrý pocit. Ta sestřička byla téměř stará jako já, takže logicky mě napadá to všechno, co ani nechci pojmenovávat. Třetí věc je, že jsem se prostě rozhodla, že nebudu blbnout. Budu se snažit zůstat klidná a dělat všechno tak, jak mám.

Foto: Inzerce: Yves Rocher

Podělte se o své příběhy z izolace!

Jak prožíváte karanténu vy?

Napište nám své příběhy a vůbec nemusejí být z první linie. 

Podělte se o svůj příběh na Facebooku, nastavte svůj příspěvek jako veřejný, otagujte v něm profil Heroine, označte ho hashtagem #kazdajsmehrdinka, a my vám jako poděkování pošleme květnové číslo časopisu zdarma. Nebo nám ho pošlete na [email protected]

Čtvrtá věc je stálá diskuse ohledně ochranných prostředků. O víkendu jsem našla na stránkách ministerstva vnitra doporučené ochranné prostředky pro pracující s infekcí. My v současné době používáme filtry FFP2, protože FFP3 nejsou. Zpráva, kterou mám od lékářů, je, že FFP2 nás chrání zhruba na 95 procent, a ty FFP3 chrání na 99 procent. Nezdá se mi v tom zas tak velký rozdíl. Přes filtry používáme ještě štíty, které jsou povinnou výbavou v tomto prostředí.

V pátek nám přišla nová zásilka z Číny. Těžko to popisovat, mám kolem toho trošku „schízu“, protože ty respirátory jsou jiný než český. Chci věřit, že jsou stejně účinné jako naše české. Pevně věřím i v to, že stejně účinné jsou i čínské tyveky. Perlička je, že velikosti tyveků nám přišly pouze do 175 cm, protože čínská populace je zřejmě menší. Nevím, do čeho se oblíknou doktoři, kteří mají 195 cm. Logicky z toho vyplývá, že tam s námi pravděpodobně nebudou moc pracovat, což znamená další nedostatek pracovní síly. Je toho moc, ale věřím, že to všechno bude dobrý a že to zvládneme. Doufám, že si jednou si řekneme, že to bylo hrozný, ale zvládlo se to, a že všichni mí blízcí a všichni, které mám ráda… (pláč).

Pacientů dneska nebylo moc, ale je pravdou, že přibývá těch, kteří jsou v těžším stavu - to znamená pacientů, kteří potřebují hospitalizaci.

Ráno jsem na střídací denní místnosti potkala kolegyni, u které jsem netušila, jestli ví, že se mnou má jít na naši fever kliniku, protože byla napsaná na standartní příjmové oddělení, ale když to zjistila, tak řekla ok, jdu do toho s tebou. To bylo moc příjemný, protože jsem nemusela zvládat ten první stres z toho, že někdo nechce jít pracovat tam, kam je určenej. Pacientů dneska nebylo moc, ale je pravdou, že přibývá těch, kteří jsou v těžším stavu -  to znamená pacientů, kteří potřebují hospitalizaci. Ty obtíže jsou různého druhu, ale převládají lidi, kteří trpí na vysokou teplotou a bolesti celého těla. Všem nabíráme odběry na Covid, a ukládáme je do nemocnice, aby o ně bylo postaráno.

Dnešek byl taky hodně administrativní. Řešila jsem různé věci, na které nejsem zvyklá. Emaily s lékárnou, dodávky materiálů, které potřebujeme, respirátory, tyveky, jednorázové operační oblečení… s tím se hodně peru, a upřímně mě to moc netěší. Já jsem prostě sestra, která je ráda s pacientem, ale říkám si, že je to dočasný a že to zvládnu.

Další věc, která je příjemná a opakuje se několik dní po sobě, je, že k nám na oddělení posílají různé firmy obědy, večeře, ovoce, minulý týden jsme dostaly i květiny. Já jsem velmi emocionální, dělá mi to obrovskou radost, mám husí kůži pokaždé, když někdo takový přijede, zastaví před naším oddělením a řekne dík. Je to příjemná a velká motivace v tom shonu a napětí.

Řeším i nepříjemné věci s kolegy. Musím hlídat, jak svou práci dělají. Dneska jsem měla trochu konflikt s kolegyní, která přišla pozdě. Střídáme se ve třičtvrtě na sedm, ale kolegyně přišla v sedm a tvrdila, že se nemohla dozvonit na naše oddělení. Tohle mě straně mrzí. Kdyby řekla, ujela mi tramvaj, nebo jsem dlouho randila, tak bych to pochopila, ale tvrdit, že se nedozvoním na oddělení, které má prosklené dveře…

S rodinou jsem v kontaktu a všechno je u nich v pořádku, takže si vypiju čaj, půjdu spát a zítra půjdu rovnou do práce.

Další díl: Deník zdravotní sestry v době pandemie 2: Začínám mít stíhu z dezinfekce

(Foto: Shutterstock)

Aktuální číslo

  • O tom, jak rodí ženy, rozhodují muži
  • BDSM coming out
  • Malý, tlustý, plešatý? Body shaming se týká i mužů. Promluvili Čestmír Strakatý, Šimon Holý, René Levínský a Jordan Haj
  • Budoucnost je rostlinná
Popup se zavře za 8s