Mám právo rozbít rodinu, když se vlastně „nic hrozného neděje“? Příběhy žen, které nechtěly dožít ve vyčpělém vztahu
Rozvody bývají často spojovány s tím, že si ten druhý někoho našel, nebo že šlo o nefunkční, či dokonce násilný vztah. Jenže někdy se dlouholeté vztahy rozpadnou i proto, že z nich vyprchala blízkost, respekt nebo intimita. Konec takového manželství často rodinu a přátele překvapí, protože se navenek vše zdálo být ideální. Ženy, které se pro takový rozvod rozhodly, popisují pro Heroine.cz, co jim pomohlo si uvědomit, že takto už dál žít nechtějí a co jim dalo sílu vztah opustit – a čelit výčitkám dětí či odsudkům okolí. Litovaly někdy? A jak prakticky vypadá život po čtyřicítce, když se na něj rozhodnete nerezignovat?
„Nikdy mě nenapadlo, jak osaměle se může člověk cítit ve vlastní posteli s dalším člověkem po boku.“ Tak vzpomíná Darina na poslední roky soužití s manželem, se kterým byla celkem devět let.
Nové číslo Heroine je venku! ✨
Nové číslo Heroine je o ženách, které nečekají na svolení. Na titulní straně je Chili Ta, milovnice jídla a tvůrkyně obsahu, která mluví o vzteku jako zdroji síly, americkém fotbale a o tom, jak odpustila přísným rodičům. Představujeme laureátky ocenění Moje Heroine 2026, ptáme se, proč lékaři přehlížejí lipedém, a přinášíme ukázku z nové knihy Niny Špitálníkové o mateřské lásce, která nepřichází automaticky. Mluvíme s režisérkou Pepou Lubojacki o lidech na ulici a zkoumáme, jak daleko došel vývoj sexuálních robotů.
Čtěte v novém čísle Heroine.
Kateřina odešla po dvaceti letech. „Vyprchala láska, napojení. Zůstaly jen závazky. A já si nedovedla představit, že takhle bude vypadat zbytek mého života.“
Často slýcháme o rozpadech manželství, za kterými stála nevěra, násilí nebo třeba alkohol. V jejich konci zkrátka sehrál roli nějaký zjevný, nerozporovatelný důvod.
Jenže někdy je důvodem méně křiklavé, ale pod povrchem vlastně ohromně dusivé prázdno.
Ženy, které nakonec sebraly odvahu z takových manželství odejít a které redakci Heroine.cz popsaly svoji zkušenost, si často připadaly, že je partner už nevnímá – a pokud, jen jako matky svých dětí a pečovatelky. Chyběla jim podpora, pochopení a napojení – a když to zmínily, tak často i snaha věci změnit. A často na všechno i samy rezignovaly.
Jenže odhodlat se takové manželství ukončit není vůbec jednoduché. Oslovené ženy měly často obavy kvůli dětem, financím nebo se bály, jak zareaguje manžel, třeba jestli se nebude chtít mstít.
„Bála jsem se toho, že to dětem strašně ublíží, zbourá pocit bezpečí a šťastné rodiny. Že je budeme vláčet z jednoho domova do druhého. Bála jsem se, že to manžel vezme špatně a dá mi to sežrat, protože jeho ješitnost byla důvodem, proč jsem se uzavřela a odcizila. Ani jsem si nedovedla představit, jak to vlastně uděláme prakticky, jak to utáhnu finančně,“ vzpomíná Kateřina.
Přesto se rozhodla vztah ukončit.
V článku se ještě dočtete:
- Příběhy žen, které se rozhodly nerezignovat na pocit vlastního štěstí a naplnění a požádaly o rozvod.
- Jak jejich život vypadá dnes?
- Udělaly by něco jinak?
- Co nečekaného rozvod přinesl?
- Podle čeho poznat, že vztah už se dál neposune a kdy má smysl to zkoušet spravit.
Chcete si přečíst celý článek a mít přístup k dalším textům Heroine? Odemkněte si celý web a podpořte nezávislou redakci.
Předplatné začíná už od 149 Kč měsíčně a můžete ho i darovat.
„Dlouhodobý vztah v sobě nese určitý paradox: čím déle někoho známe, tím snadněji získáme pocit, že už ho přece známe. Přestaneme se ptát, vyprchá zvědavost a začneme si odpovědi domýšlet. Vím, co si myslí, proč to udělal, co zase řekne. Jenže člověk, se kterým žijeme deset nebo dvacet let, není stejný jako ten, do kterého jsme se kdysi zamilovali. A stejní nejsme ani my. Právě naše předpoklady a představy nám tak někdy brání skutečně vidět člověka, který před námi dnes stojí, a brání nám vidět i vztah samotný, jeho proměny a měnící se potřeby,“ vysvětluje Michala Rosinová, psychoterapeutka ve výcviku a lektorka, která spolupracuje i s Institutem Moderní láska.
