🎧 „Vždycky jsem si myslela, že by frajer něco zkusil a letěl by.“ Michaela Nosková o neviditelné pasti manipulace
Myslíme si, že se nás to netýká. Že bychom toxický vztah poznaly včas a při prvním náznaku násilí prostě odešly. Zpěvačka a nová ombudsmanka MPSV Michaela Nosková v novém díle podcastu Hlas Heroine vysvětluje, proč to takhle bohužel nefunguje. I ona byla ekonomicky nezávislá a působila jako sebevědomá žena – přesto se její život proměnil v nonstop kontrolované vězení. V tragickém osudu spisovatelky Simony Monyové teď viděla až příliš mnoho společných znaků.
Násilí ve vztahu nezačíná agresí, ale ohromujícím „love bombingem“, přívalem projevů lásky a pozornosti. Z vysněného „prince na bílém koni“, o kterém ženy čelící násilí často mluví, se ale plíživě stane manipulátor, který realitu překroutí natolik, že člověk snadno uvěří ve vlastní vinu. „Lidi mě vnímali vždycky jako silnou. Ale zjistila jsem, že jsem taková byla jenom navenek,“ přiznává otevřeně Nosková.
Past sklapla nenápadně a velmi záhy. Postupně se dostala do stavu, kdy přes sdílené kalendáře a neustálé sledování polohy v telefonu až po kamery v bytě zažívala absolutní ztrátu soukromí. K útěku z nepřetržitě kontrolovaného prostředí pak nestačí jen bouchnout dveřmi, vyžaduje to precizní a utajený plán. Ten Michaela Nosková naštěstí měla.
Na rozdíl od slavné spisovatelky, jejíž tragický příběh připomněla televizní série Monyová. „Když se na tu sérii dívám, mám pocit, že někdo vzal můj příběh a jenom ho přejmenoval,“ říká Michaela Nosková v podcastu Hlas Heroine. I ona byla před tím, než se ocitla v násilném vztahu, úspěšnou a nezávislou ženou. Věřila, že se jí něco takového nemůže stát.
„Jako holka z Moravy jsem to vždycky měla tak, že frajer by jednou něco zkusil a tamhle by byly dveře. To jsem si vždycky myslela,“ přiznává Michaela, že také měla o násilných vztazích mylné představy. Stejně jako Simona Monyová, i ona pravdu o tom, v jak problematickém vztahu žije, dlouho tajila v práci, před rodinou i kamarády. „Není potřeba se za to stydět. Není to vůbec vaše vina. Není to něco, co by si člověk měl nechat líbit, protože si to zaslouží. Prostě tak to není,“ apeluje v rozhovoru.
Co také v rozhovoru zaznělo:
- Jak tragická ztráta staršího bratra a nutnost „být ta silná“ zformovaly její vztahové vzorce.
- Toxický mýtus o princi na bílém koni a skutečná hodnota „obyčejného“, ale otevřeně komunikujícího partnera.
- Jak jí při plánování útěku pomohlo vedení divadla a proč se stala ambasadorkou Charty proti domácímu násilí.
- Jak někteří násilníci zneužívají konzervativní organizace zaštiťující se právy otců.
- „Hysterka a zlatokopka“: S jakou vlnou online hejtů a victim blamingu se musela potýkat, když se rozhodla svůj příběh zveřejnit.
Poslechněte si celý rozhovor v nové epizodě podcastu Hlas Heroine níže v článku nebo na Forendors.cz/Heroine. Děkujeme, že předplatným podporujete vznik nezávislého obsahu.
Samotným odchodem ovšem to nejtěžší mnohdy teprve začíná. Následuje vyčerpávající střet s institucemi, kdy tyran dokáže před úřady zahrát roli oběti. Stát podle Noskové selhává především u opatrovnických řízení. Mechanicky uplatňované právo rodičů na „ideální polovinu dítěte“ tu vítězí nad primárním bezpečím. Právě tato frustrace a osobní zkušenost s tvrdým nárazem na limity systému ji dovedly až na post ombudsmanky MPSV, kde se teď snaží pomáhat těm, kteří zažili nespravedlnost například v sociálním systému.
