Jako miminko byla v izolaci bez rodičů, ve 4 letech měla migrény. Jak chronická nemoc ovlivnila vztah matky a dcery
Chronická nemoc není zkouškou jen pro člověka, který s ní žije, ale i pro jeho okolí a rodinu. Alice (1985) se potýká se zdravotními problémy už od prvních měsíců svého života. Její matka Iva (1961) s ní prošla celé roky hospitalizací, hledání diagnózy a životních rozhodnutí. Možná by jejich vztah vypadal jinak, kdyby Alice byla zdravá – ale zdravotní komplikace ho nedefinují. Obě žijí komunitně aktivním životem, jsou si v mnoha ohledech podobné a nesmírně blízké. Ukažte mi další matku s dcerou, které spolu postaví dům a nerozhádají se u toho do krve, shrnuje dvojrozhovor s matkou a dcerou pro Heroine.cz autorka Gabriela Boška.
Obě jste pracovaly nebo pracujete v oborech, které jsou spojené s životním prostředím. Jak jste se k tomu dostaly?
Iva: Mám vystudovanou zemědělskou školu. Nejdřív jsem dělala na družstvu a potom jsem přišla na okresní statistický úřad. Pak se mi naskytla možnost dělat kolektorku ve Vodních zdrojích Praha. O geologii a hydrogeologii jsem nic nevěděla, jenom co jsme brali na zemědělce, a překvapivě jsem prošla sítem a vybrali mě. Po revoluci se hlavní hydrogeolog, který měl na starosti tady ten rajon, rozhodl, že si udělá svoji firmu a stěhovali jsme se do Ústí nad Orlicí.
Alice: Já mám vystudovanou ochranu životního prostředí. Ještě jsem dělala doktorát z lesního inženýrství, ale ten jsem kvůli úrazu hlavy a páteře nedokončila. Pracovala jsem u Lesů České republiky, ale po úrazu jsem byla v podstatě nezaměstnatelná. Před dvěma roky kamarádka vymyslela, že mě zaměstná jako projektovou manažerku, takže pracuju z domu na 0,25 úvazek a píšu projekty pro neziskové organizace. Taky jsem asi tak od druhé třídy základní školy členka Českého svazu ochránců přírody tady v České Třebové. A od letošního roku jsem předsedkyní komise pro životní prostředí.
Na internetu jsem našla blog s názvem Dřepim doma, jehož autorkou je Alice Suchá. To jsi tedy ty, Alice?
A: Ano. To mi doporučila terapeutka, psaní je pro mě způsob, jak si utřídit myšlenky. Před pěti roky jsem skončila v invalidním důchodu s chronickými bolestmi hlavy. Migrény mám diagnostikované od čtyř let a od úrazu se zhoršily do téměř nežitelné podoby. A do toho mi zjistili vrozenou anomálii slinivky, takže jsem poslední dva roky v podstatě strávila v motolské nemocnici, protože jsem musela každý čtvrtrok na výměnu pankreatického stenu.
Co dalšího se v rozhovoru dočtete:
- proč se jim lékař vysmál, když Alici byly čtyři roky
- kdy se Alice rozhodla, že kvůli migréně nechce mít děti
- v čem je pro obě ženy inspirací babička, která byla se svým otcem odsouzená
Za svůj život Alice řešila hodně zdravotních problémů. Ovlivnilo to v něčem váš vztah?
I: Já vlastně nevím. Poprvé onemocněla ve třech měsících a doktoři to ze začátku zlehčovali, mysleli si, že jsem jen úzkostlivá matka. Hospitalizovali ji a já jsem se na ni dvakrát v týdnu mohla jít na půl hodiny podívat. To byl nejhorší pocit bezmoci. Nedokážu to popsat.
