Václav Neužil: Snažím se hlavně nebýt trapák. Když vidím synův vztek, dochází mi, že to má ode mě

Jak se vám daří skloubit kariéru a rodinu?

Úplně na férovku vám řeknu, že bez mé ženy by to nešlo. Můžu mít kariéru a být zároveň otcem jenom díky ní. Sám bych to mohl zvládnout jedině s nějakou chůvou nebo s pomocí prarodičů. Patříme ale k párům, které nemají rodiče v Praze. Za sedmiletý život svého syna jsem zažil jen pár večerů v týdnu, kdy byla Léňa pryč. Ale protože je moje práce nárazová, a buď toho mám hodně, nebo naopak velmi málo nebo nic, můžu ten čas rodině vynahrazovat. Teď mám třeba volné večery, tak uspávám.

Myslím, že o nic nepřicházím. Kdybych o něco přicházel, kdybych se synem nebyl, bylo by mi to strašně líto. Myslím, že otcové z generací před námi to měli jinak a dítě je často začalo zajímat, až když trochu vyrostlo a mohli se s ním bavit. Ale tím, že jsem se staral už o miminko a veškerou tu péči jsem absolvoval, naše celoživotní pouto bude silnější. Vztah se buduje už tím, že přebalujete a koupete a pečujete a jste tam. Péče o dítě je šílený stres a únava, ale pro mě je úplně zásadní, že u toho jsem.

V čem se ještě chováte jinak než předchozí generace otců?

Ta starost leží pořád ze dvou třetin na Léně. Ale jde o to, že mám ponětí o jeho životě, vozím ho na kroužky, když můžu, kupuju mu oblečení. Aktivně se všeho účastním. Hrozně se mi stýská, když s ním nejsem. Nedávno jsem třeba natáčel šest dní v kuse, což znamená, že jsem vstával v půl šesté ráno a vracel se domů, když už spal. O to víc si pak střežím volno. Nejsem úplně workoholik, nenaplňovalo by mě, kdybych jenom pracoval.