„Chodí k nám rodiče, kteří nikdy nechtěli mlátit své dítě, ale najednou to udělali.“ Rodičovství často probouzí nový vztek. Co s ním?
Rozumíte svému hněvu? Víte, co přesně vás naštve, co je vlastně „za tím“? Poznáte, kdy se už blížíte vybuchnutí? Podle Martina Štýbera a Lucie Bartoň z brněnské organizace SPONDEA je to zásadní pro to, abyste se naučili techniky, kterými lze zlost bezpečně ventilovat. Do jejich programu Vztek bez násilí přicházejí muži i ženy, často rodiče, kteří nechtějí ubližovat svým dětem a potřebují se naučit, jak emoci řešit jinak. „Když přijdou do života děti, vypluje na povrch něco z našeho vlastního dětství a my někdy reagujeme tak, že se sami nepoznáváme,“ vysvětluje Lucie Bartoň.
Je vztek normální, nebo je to něco, co vždycky musíme zkrotit, případně potlačit?
Martin Štýber: Vztek je běžná emoce, kterou máme všichni a je to tak v pořádku. Nejde o to ho potlačit nebo zkrotit, ale naučit se s ním pracovat, uvědomit si ho a pochopit, co se nám snaží sdělit. Je užitečné ho umět na nějakou dobu pozdržet, protože existují situace, kdy si nemůžeme dovolit ho projevit a vypustit. Ale jako dlouhodobá strategie to fungovat nemůže. Dlouhodobé potlačování vzteku může vést k celé řadě psychických a fyzických problémů. Je velmi důležité umět vztek zdravě projevit. Ať už v interakci s lidmi, nebo zdravým fyzickým způsobem, což může znamenat typicky jít si zaběhat nebo naštípat dříví.
Co najdete v novém čísle
- My všichni jsme Monyová. Patnáct let byla superúspěšná spisovatelka Simona Monyová jen novinovým titulkem: „Zavražděna manželem“. Ženský tvůrčí tým teď s hlubokým respektem k rodině vrací Simoně hlas a odhaluje zničující past společenských očekávání.
- Když město bzučí. Jak vrátit do ulic život a podpořit včely, aniž bychom museli stavět další úly? Možností je překvapivě dost.
Seniorky, senioři a sex. Přečtěte si o (znovu)objevování slasti, ale i o tom, jakou roli v ní mohou hrát sexuální asistentky a asistenti.
Zachrání nás roboti? Jak se připravit na dobu, kdy se centrum péče nevyhnutelně přesune z institucí zpět do našich obýváků? A proč je výhodné udělat si z umělé inteligence svého nejlepšího spojence pro udržení vlastní svobody?
Lucie Bartoň: Vztek je naprosto přirozená emoce a dokonce ani nedokážeme ovlivnit, jestli se objeví, nebo ne. Naopak je velice dobře vztek poznávat a zkoumat ho, protože nese spoustu důležitých informací o našem životě. Říká nám, kde leží naše hranice. Co přirozené ale není, je násilí. Násilí do vztahu nepatří, násilí vztahy ničí.
Co ale dělat s rodičovským vztekem v situaci, kdy je člověk s malými dětmi neustále a nemůže odejít, aby si třeba zaběhal?
Lucie Bartoň: Právě proto je obzvlášť v rodičovství tak důležité naučit se tomu vzteku rozumět. Je dobré naučit se poznat, kdy začíná narůstat a pochopit, z čeho vzniká. Někdy i samotné porozumění tomu, co se děje a že v tom nejsem sama, může přinést drobnou úlevu. Může jít o frustraci z toho, že nemůžu dokončit jednu činnost nebo o lítost nad ztrátou života, jak jsem ho znala. Může to zajít až do pocitu bezmoci. Vztek je ale také fyzický stav těla, může k němu přispět nevyspání, únava, hlad.
Martin Štýber: Únava a nevyspání je často první věc, na kterou je u rodičů malých dětí třeba se podívat. Když člověk špatně spí, nemá šanci si odpočinout a udělat něco jen pro sebe, hrozně těžko mu pak půjde sledovat signály svého těla, hledat nové ventily a učit se seberegulační dovednosti.
V čem se rodičovský vztek ještě liší? Jak je možné, že s dětmi člověk může zažít vztek, který do té doby vůbec neznal?
Lucie Bartoň: Rodičům se stává to, že se do té silné emoce dostávají skrze emoce svých dětí. Děti totiž potřebují regulovat a zklidnit pomocí svých rodičů. Je to normální, regulace se nejlépe dělá s pomocí někoho blízkého, s kým se cítíme v bezpečí. I nám dospělým může pomoci někomu zavolat, s někým si popovídat. Je důležité mít kolem sebe bezpečné osoby, které nám s tímhle můžou pomoct. Proto je to tak extrémně těžké pro rodiče, kteří jsou na to sami, tedy ve většině případů mámy samoživitelky.
Co se v rozhovoru ještě dočtete:
- Že vztek je nakažlivý a může se mezi partnery navzájem posilovat.
- Zda se nějak liší mužský a ženský vztek.
- Jak se může projevit vztek, který potlačujeme.
- Co nejčastěji Lucie Bartoň a Martin Štýber probírají na sezeních s klienty a klientkami, kteří se chtějí naučit vztek lépe zvládat.
- Jak zkusit reagovat v kritických situacích jinak.
- A proč zrovna často doporučované mlácení do polštáře může naopak posilovat negativní vzorec.
Chcete si přečíst celý rozhovor a mít přístup k dalším textům Heroine? Odemkněte si celý web a podpořte nezávislou redakci.
Předplatné začíná už od 149 Kč měsíčně a můžete ho i darovat.
Může se vztek naopak mezi partnery přenášet a tím ještě zhoršovat?
Martin Štýber: Ano, vztek se může přenášet a můžete se jím i „nakazit“. Někdy rodiče v těžké situaci vidí, že to s nimi cloumá a vzájemně si nedokážou pomoci. Je dobré si říct, že v tom nemusí být oba. Hodí se nastavit si nějaké střídání, kdy jeden se na chvíli vzdálí a pak se spolu prohodí. Je dobré experimentovat a zkoušet, co funguje. Každý jsme jiný, pro některé z nás je těžké odejít a nesnažit se pomoci. Dítě také může reagovat na každého rodiče jinak. Neexistuje jedno řešení.
