Části rozmokvaného těla nebo detaily tváře zavražděné ženy. Mají mít autoři knih o skutečných zločinech souhlas obětí a jejich rodin?
Sbormistr, Metoda Markovič, Smrt stopařek. V minulém roce jsme v časopise Heroine otevřeli téma etiky v české true-crime filmové a seriálové tvorbě. Na oběti zobrazovaných trestných činů, případně na pozůstalé obětí sériových vrahů se totiž dosud příliš nemyslelo. Čtenáři nás tehdy upozornili, že se problém netýká jen filmů nebo televizních seriálů. Zmínili například čtenářsky úspěšnou knihu Budějovická mordparta – Skutečné příběhy z jihu Čech, ve které autoři popisují nejen reálné příběhy obětí, ale používají také jejich detailní fotografie. Momentálně chystají už třetí pokračování této série. Jak se zabývali etickou stránkou těchto příběhů, zjišťoval Lukáš Houdek.
Budějovickou mordpartu napsali společně Václav Hýsek a Pavel Pechoušek. První z autorů je bývalý příslušník Policie ČR, který u ní působil od 70. let, po revoluci pak vedl jihočeskou mord partu. Druhý z autorů je novinář dříve působící v Mladé frontě DNES nebo ČTK, který se v posledních letech věnuje knižní tvorbě. První kniha vydaná vloni samonákladem se věnuje třem vraždám. S ohledem na ochranu identity obětí a pozůstalé nebudeme zveřejňovat jména zavražděných.
Rozmokvané tělo i detaily na zubožený obličej
Kniha přináší řadu unikátních materiálů, k nimž se běžný čtenář jinak nedostane. Pohled vyšetřovatele, který se případy zabýval, dává čtenářům šanci pochopit jeho myšlenkové i vyšetřovací postupy. Právě díky tomu, že je jedním z autorů bývalý policista, mají čtenáři příležitost být spolu s ním na místě činu, dozvědět se o výsleších svědků i podezřelých. Vyšetřovatel se zároveň otevřeně svěřuje s problémy, s nimiž se se svým týmem během práce na případech potýkal, i s tím, proč se některé z nich podařilo objasnit až o mnoho let později. V knize jsou otištěny také fotografie z míst činů – ať už jde o snímky klíčových budov a lokací, částí vyšetřovacího spisu, dobového tisku, identikitů domnělých pachatelů na základě popisů svědků, nebo snímky samotných obětí tak, jak byly na místě činu nalezeny.
Co dalšího se v textu dočtete:
- do jakých detailů autoři zacházejí
- jaký dopad to může mít na příbuzné obětí
- jak autoři reagovali na dotazy redakce
Pokud naši práci chcete podpořit a chcete mít přístupný celý web Heroine.cz, zvažte, prosím, koupi předplatného.
Předplatné začíná už od 149 Kč měsíčně a můžete ho i darovat.
Čtenář se tak například setkává se snímkem rozmokvaného bezvládného těla zavražděné ženy, jež byla nalezena roku 2007 na břehu Lipna. Následují fotografie detailů řezných ran na tlejícím těle i značně pohmožděného obličeje. Oběť při tom disponuje černou páskou přes oči. Podle podobného mustru se pak v knize objevují fotografie ze spisu k dalším případům. Je na nich zachycená například oběť v tmavé péřové bundě ležící na zádech uprostřed lesa obklopena čísly dodanými policí. A následně opět detail obličeje s rozbitým nosem.
„Velmi jsme použití fotografií zvažovali. Kniha je koncipována jako určitý pohled do policejního spisu a zároveň jako poděkování za mimořádnou práci jihočeských kriminalistů. I fotografie proto mají dokumentární charakter. Navíc případy, o kterých píšeme, byly v minulosti opakovaně zveřejňovány v médiích,” vysvětluje pro Heroine důvody pro zařazení těchto snímku jeden z autorů knihy Pavel Pechoušek.
