Rozvoj poznatků v oblasti vývojové psychologie, výchovy, péče o zdraví nebo rozmach sociálních sítí – dnešní ženy jsou bombardovány obrazy ideálního mateřství a souvisejícími nároky na výchovu a péči o dítě. Současně ale ztrácejí tradiční opory, jako je aktivní role prarodičů či širší rodiny, a vzrůstá jejich strach o děti, což zásadně ovlivňuje dětskou (ne)samostatnost a iniciativu.
Dříve bylo běžné, že děti vyrazily po škole na celé odpoledne ven. Hrály si na piráty nebo princezny, zabavily se mezi sebou. To už dnes téměř vymizelo. Ženám tak k roli matky, partnerky, milenky, kamarádky či zaměstnankyně přibyla úloha animátorky, čímž se dostávají pod další tlak. Mnohdy také čelí vnitřnímu konfliktu, kdy se chtějí na jedné straně realizovat i mimo rodinu a na druhé se trápí, jak vše skloubit,“ přibližuje psycholožka Kristina Zemánková.
Vývojový psycholog Gordon Neufeld uvádí, že pro uspokojení potřeb jednoho dítěte je zapotřebí 2,5 dospělých osob. Žena je tak v podstatě předem odsouzena k neúspěchu a pocitům, že permanentně selhává. „Většina matek, s nimiž pracuji, je na hraně vyhoření, bojují s pocity nedostatečnosti a nedocenění. Musí být empatické, respektující, umět komunikovat a reagovat na emoce dítěte, navíc se vyznat ve zdravém životním stylu či netoxických materiálech. K tomu přičtěme skutečnost, že jejich dětství vypadalo úplně jinak, takže se to neměly kde naučit, mají spánkový deficit a ještě se musí tvářit, že mateřství je jejich splněným životním snem,“ konstatuje. Nedocenění práce matek pak považuje za jeden z nejhorších dopadů patriarchátu. I proto se domnívá, že přibude žen, které se rozhodnou děti nemít.
Přírodní kosmetika Weleda Baby s výtažky z biodynamického měsíčku lékařského v sobě spojuje jemnost s vysokou účinností. Pod heslem „Jemnost není slabost“, kterým tuto řadu propaguje, chce Weleda zároveň upozornit i na téma duševního zdraví. Ukázat, že pocity jako vyčerpání, ztráta vlastní identity či nespokojenost nejsou v souvislosti s mateřstvím výjimečné. A že se za ně ženy nemají stydět.
Ženám pak radí, aby k sobě byly laskavé a přistupovaly k sobě se stejnou něhou a respektem, jako se o to snaží u svých dětí. Aby si dovolily dělat chyby, čímž učí i své děti tomu, jak se k nim postavit, případně je napravit. Aby nepotlačovaly svůj vztek, protože jim ukazuje, kdy jsou překračovány jejich zdravé hranice – mohou ho brát jako důležitou zprávu o svém vnitřním světě a kapacitě. „Jeden z největších darů, který matky mohou dát sobě a svým dětem, je laskavé a pevné ne,“ uzavírá Kristina Zemánková.