V posteli možná nejste tak dobří, jak si myslíte. Učte se naslouchat

Moderní sexualita
Thea Kučerová
| 15. 4. 2020 | 1 komentář | 21 448
V posteli možná nejste tak dobří, jak si myslíte. Učte se naslouchat
Zdroj: Shutterstock.com

„Sex se učíme z porna, ne z reakcí druhého. Překypujeme množstvím představ o tom, co dělá protějšku dobře, aniž bychom si ověřovali, jestli ty představy ladí s reálnou touhou,“ říká koučka Simona Dosedělová, která se věnuje tématům spokojených a naplněných vztahů. Místo studování návodů nás nabádá k vzájemnému naslouchání a sžití se s vlastním tělem.

Snadno přístupné porno, tajnůstkářství mezi přáteli, mizerná kvalita sexuálního vzdělávání, často i neúcta k druhému pohlaví. To jsou jen některé důvody, proč mnoho odborníků upozorňuje na zkreslené představy mužů a žen o tom, co je v sexu dobré pro ně samotné i pro druhého.

„Učíme se, že dobře dělá „pojď čubičko, vezmu si tě, ukaž mi ji“ a čubička poslušně roztáhne. Učíme se, že čím víc, tím víc. Čím rychleji, tvrději, tím silnější orgasmus. Měřítkem pro to, jestli jsme dobří, ale často i pro to, jestli jsme spokojení, se stal výkon,” popisuje problém Simona Dosedělová. „Učíme se, že vášnivý, výbušný a tedy skvělý sex je impulzivní, neboli sex hned. Ve výtahu, na stole, pod stolem, kdekoliv, hlavně hned. Přitom vzrušení je záležitost bobtnající. Učíme se návody, ne naslouchání, a takové návody potom ne každému fungují. Je potřeba učit se vnímat jinakost a být ji otevřený, nereagovat stereotypně a nacházet nové přístupy.”

Neochota naslouchat

Asi každý z nás byl někdy v situaci člověka, kdo se snažil něco vyprávět partnerovi s hlavou skloněnou nad displejem telefonu, i tím, kdo se množstvím informací nechal i ve společnosti druhého polapit. Aktivně naslouchat, vnímat plnou pozorností a ještě se doptávat na doplňující otázky je čím dál těžší. Ale možná právě proto je na čase začít se k těmto dovednostem vracet. „Neumíme naslouchat a nejsme ochotni naslouchat. Slyšíme jen sami sebe a svoje řvoucí potřeby. Jsme unavení a neochotní investovat energii. Čekáme, že energie bude investována do nás,” říká Dosedělová.

Zpočátku si možná párkrát přišlápnete špičku, ale po pár kolech kolem sálu už začínáte být docela dobře sladění.

„Pro ty, co mají naslouchající přístup a umí si vzájemně splňovat své představy k oboustranné spokojenosti, potom fungují jakékoliv hry a intenzita, protože jsou na obou stranách vítány a pro oba stejně srozumitelné. Je to ladění, tanec bez jasných pravidel, kdo, kdy a kam udělá další krok. Snažíte se sladit, vnímáte pohyby druhého, přibližujete se, oddalujete, vedete a následujete. Zpočátku si možná párkrát přišlápnete špičku, ale po pár kolech kolem sálu už začínáte být docela dobře sladění. Váš protějšek udělá krok stranou, zpomalí nebo se otočí jinam, než chcete, a tím zase vás vyzývá k akci a vás tahle hra najednou začíná bavit.”

Odosobnění od těla

Při terapeutických sezeních často zaznívá argument, že sex je přeci něco naprosto přirozeného, co tělo dobře umí samo od sebe. Dosedělová upozorňuje, že sex sice umíme skvěle jako pudovou záležitost vedenou rozmnožovacím instinktem, ale problém nastává v situaci, kdy si chceme v sexu umět vzájemně udělat dobře. A to nejen dovedením k orgasmu, ale také naladěním se na potřeby toho druhého.

„Už jen to, že o těle mluvíme ve třetí osobě, že používáme kategorie „to“, „ono“, jako by to bylo něco, co nejsme my, ale něco, co nám patří a co nám má sloužit – tím odosobňujeme své tělo sami od sebe,” upozorňuje Dosedělová. „Naše tělo jsme přece my sami. Má to být „to naše tělo“, které nějak automaticky rozpozná, co se má dít? To skoro zní, jako by se to mělo všechno odehrát nějak naprogramovaně, bez našeho vědomí. Nebo jsme to my, s naším plným vědomím a citlivostí, vnímavostí k okolnímu světu, kdo rozhoduje o tom, jak se v danou chvíli zachová? A tady jsme zpátky u potřeby učit se umění citlivosti a vnímavosti,” dodává.

Stud nám brání v rozletu

Stud neboli hanba je denní chléb sexuologů a párových i individuálních terapeutů. Je to pocit, který výrazně ovlivňuje, jakým způsobem se projevujeme, žijeme i rozhodujeme. Profesorka Brené Brown mu dokonce věnovala celou knihu nazvanou Síla zranitelnosti. V sexualitě má stud naprosto zásadní roli a projevuje se třeba i tak, že lidé neumí nazývat své intimní partie. Nejen muži, ale dokonce ani ženy často netuší, jaký je rozdíl mezi vagínou a vulvou, a pokud ano, nepřijdou jim tyto názvy příliš sexy.

„Ve vztahu k vlastnímu tělu, zvlášť k intimní zóně, nám chybí přirozenost, slušnost, laskavost a úcta. To se podepisuje na tom, jak o sexu a intimní oblasti mluvíme a jak se chováme. Zesměšňujeme, jsme vulgární nebo „o tom“ raději nemluvíme - a tohle pak vnášíme do našich intimních vztahů. Sex nebo jeho odepření jsme schopni použít jako výhrůžku i manipulaci,” vysvětluje Dosedělová.

Ve vztahu třetího stupně oba znají a jsou schopni projevovat své mužské i ženské stránky.

„Nemáme osvojená pěkná pojmenování, která by vyjadřovala kladný, laskavý vztah k našim intimním oblastem. Zato máme spoustu vulgarismů. Pojmenování vulva, vagína, penis, ač správná, v sobě nesou kus oficiality, odstupu. A zdrobnělá pojmenování, která si neseme z dětství, nám mohou evokovat dětské stydlivé pocity,” říká koučka. Sama navrhuje najít pro sebe taková pojmenování, která se nebudeme zdráhat říkat přirozeně, laskavě, nahlas a právě bez studu. I to totiž může být prvním krokem k hlubší intimitě.

Inspirovat se můžete třeba v tradiční indické filosofii. Tantrický přístup učí používat označení lingam a jóni, což může být cesta, jak se se svou intimní oblastí spřátelit, pokud na vás nepůsobí příliš exoticky a cize. Sanskrtský pojem „jóni” označuje zevní i vnitřní ženské pohlavní orgány, v širším smyslu pak především spirituální tajemství související se sexuální energií ženy. Jóni je přijímající silou, obětavostí, potěšením, rozkoší a láskou. Lingam je v Indii zobrazován v různých formách falického symbolu. Představuje sílu boha Šivy a jeho sexuální, ohnivé a kreativní podstaty. Lingam rozehřívá, posiluje, propojuje, ochraňuje i spaluje, proto tato energie vždy potřebuje spočinout v lůně svého protikladu – v jóni.

Vyzrálé vztahy bez destrukce a ulpívání

Nová doba vyžaduje nové vztahové nastavení. Na změnu upozorňuje třeba lektor systemických konstelací Jan Bílý, který nabádá k tomu, abychom si neidealizovali dřívější podobu vztahů. Jako společnost i jako jednotlivci jsme se podle něj posunuli mnohem dál. Vztahy, které muži a ženy navazovali v minulosti, byly vztahy prvního stupně, typické tím, že je každý pevně ve své roli, muž mužem a žena ženou. „Silná polarita pak zajišťuje silnou vzájemnou přitažlivost, ale chybí jim přesah a pochopení. Ve vztazích druhého stupně se k sobě naopak muž a žena přibližují, přejímají znaky jeden druhého, stírají se rozdíly, jsou přátelé. Dokáží spolupracovat, ale postrádají jiskru, protože zmizela polarita,” vysvětluje Bílého terminologii Dosedělová.

„Bílý popisuje vztahy třetího stupně, tedy vztahy bez destrukce a ulpívání, vztahy hluboké a charakteristické svou vyzrálostí, pochopením pro odlišnosti muže a ženy a přijetím nezávislosti ve smyslu „uvědomuji si, že tě nevlastním.“ Ve vztahu třetího stupně oba znají a jsou schopni projevovat své mužské i ženské stránky. Tato znalost jim umožňuje vědomě zacházet s přitažlivostí, navázat vztah a užívat si jiskření, když se postaví do polarity. Když je to ale potřeba, jsou schopni i přesahu. Žena zná a je schopna projevovat své mužské vlastnosti, aniž by ztratila něco ze své ženskosti, a naopak,” dodává Dosedělová.

(Foto: Shutterstock)

Karanténa nám sex bere i dává, babyboom ale nejspíš nezpůsobí

Zdroj: Shutterstock.com

V dobách před koronavirem u nás pracovala z domova jen asi 4 % lidí. Nyní tato čísla rapidně vzrostla a na home office pracuje nejen velká část kancelářských zaměstnanců. Zatímco se instagramové feedy plní fotkami ušitých roušek a upečených bábovek nebo výkřiky o tom, že ze soužití čtyřčlenné rodiny v malém bytě už lidem hrabe, o jejich sexuálním životě se moc nedozvíme.

Přečtěte si, co s naším sexuálním životem dělá pobyt v nucené karanténě.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • LUCIE HRDÁ Tváří titulní strany je advokátka Lucie Hrdá. „Oběti připodobňují znásilnění k vraždě duše a mnoho z nich tvrdí, že by byly raději mrtvé, než aby žily s touto zkušeností dál. Pokud se na tyto zločiny stále pohlíží jako na ublížení na zdraví, je to podle mě naprosté nepochopení,“ říká v našem rozhovoru. Organizace Bez trestu, kterou spoluzakládala, zveřejňuje skutečné rozsudky, aby upozornila na to, za jaké činy odcházejí pachatelé od soudů jen s podmínečnými tresty. „O násilí nesmíme mlčet,“ říká Lucie a sama se neúnavně angažuje.
    Lucii Hrdou fotila naše spolupracovnice v Londýně Eliška Sky.
  • STOP NÁSILÍ NA ŽENÁCH! Nějakou formu domácího násilí zažilo 20–40 % žen. V době první covidové vlny narostlo domácí násilí až o 50 %. Každá třetí žena se stala terčem sexuálního obtěžování. Zkušenost se znásilněním má asi 5–10 % českých žen, přičemž naprostá většina z nich se nikdy neobrátí na policii. Co ještě potřebujeme slyšet, abychom jako společnost přestali zavírat oči před domácím a sexualizovaným násilím?
  • MŮJ ŽIVOT S MOHAMEDEM „Mohamed zná holky, jako jsem já (35+ single ženy s kariérou), jen z filmů. Já znám kluky jako Mohamed jen ze zpráv. Oba kolem těch stereotypů první týdny potichu našlapujeme. Nevíme, co čekat. On uzavírá svůj den modlitbou, já sklenkou vína.“ Michelle Losekoot svěřila Heroine svůj příběh o tom, jak nabídla hostitelskou péči jednomu z dětí, které na českém území skončily jako uprchlíci bez rodičů. Co při tom Michelle zjistila o sobě? A co o naší společnosti?
  • FAST FEMINIST FASHION Nakupují české feministky v řetězcích? Je udržitelná móda jen pro privilegované? A koho posiluje podceněné oblečení? Módní publicistka Veronika Ruppert se zamýšlí nad přesahy mezi feminismem a módou ohleduplnou k planetě i lidem. V příloze Sustainable přinášíme také rozhovor s klimatoložkou Táňou Míkovou a tipy na udržitelnější cestování z pera architekta Petera Bednára.

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 1 komentář

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

Michal | 16. 4. 2020 6:06

Do pelecha chodím chrnět a ne na čas přezouvat pneumatiky,jako mechanici u Ferrari !!!

-2
Reagovat