Každý ve své bublině. Proč si myslíme, že lidé s opačným názorem jsou hlupáci?

Česko si povídá
HateFree Culture
Předsudky
Sociální bublina
Bohdana Rambousková
| 4. 5. 2022 | 8 komentářů | 7 101
Každý ve své bublině. Proč si myslíme, že lidé s opačným názorem jsou hlupáci?
Zdroj: Shutterstock

Přestali jsme si povídat. Propasti mezi námi se prohloubily natolik, že člověk s opačným názorem nám nepřijde ničím zajímavý. Považujeme ho za hlupáka, primitiva, oběť dezinformací. Máme pocit, že diskuze s ním nemá cenu, a tak u rodinných obědů mlčíme a na sociálních sítích se uchylujeme do bezpečí své názorové bubliny – v ní uslyšíme jen to, co sami hlásáme. Lze s tím ještě něco dělat? Nebo jsme jednou provždy ztratili schopnost si navzájem naslouchat?

Přestože z toho bývají často obviňována sociální média, Facebook ani Twitter za polarizaci západních společností nemohou. Propasti mezi lidmi vznikají prohlubováním rozdílů na základě bohatství, věku, vzdělání, sociálního kapitálu, lokality, v níž člověk žije apod. Jsou to především politici, kdo využívá konflikt a rozdělení na my a oni pro získání svých politických bodů. Sociální sítě pak tento proces pouze zviditelňují, protože každému názoru poskytnou stejně významný prostor. Ne na ulici, ale v diskuzích na našich facebookových profilech se obvykle s důsledky polarizace citelně setkáme tváří v tvář.

Raději si společně zanotujeme s někým, kdo taky nesnáší Trumpa, taky se snaží snížit svou uhlíkovou stopu, nebo se taky bojí důsledků přílivu migrantů

Postupnému rozdělování společnosti samozřejmě nahrává i fakt, že každý z nás podvědomě vyhledává lidi s podobným pohledem na svět. Už tak kolem sebe máme dost problémů a konfliktů, že nestojíme o to pořád se s někým hádat. Daleko raději si společně zanotujeme s někým, kdo taky nesnáší Trumpa, taky se snaží snížit svou uhlíkovou stopu, nebo se taky bojí důsledků přílivu migrantů.

Sociální sítě nám v tom pomáhají tím, že nám díky chytře nastavenému algoritmu zobrazují příspěvky podobně smýšlejících lidí. Aniž bychom si to plně uvědomovali, dostáváme se do tzv. komnat ozvěn (echo chambers), kde ze všech stran slyšíme stejný názor, jaký sami vyjadřujeme. Je to příjemné, utvrzuje nás to v pocitu, že máme pravdu. A že ti, co si myslí něco úplně opačného, jsou hlupáci, primitivové, oběti dezinformací.

Pomohlo by, kdybychom online prostředí opustili a zase začali diskutovat tváří v tvář, s lidmi, které nám nikdo nevybral, ale prostě nám přišli do cesty? Německý týdeník Die Zeit to zkusil a v roce 2017, v rozjitřené atmosféře po parlamentních volbách, uspořádal diskuzní akci Deutschland spricht (Německo si povídá). Na základě odpovědí na několik otázek sestavil páry názorově zcela odlišných lidí. Dvojice se pak sešly, aby si spolu o věcech veřejných popovídaly. Zájem byl enormní. Akce se koná každoročně dodnes a dávno překročila hranice Německa.

Čtěte také: Propast není nepřekročitelná

Shutterstock

Někdy to vypadá, že Česko je rozdělené na dva nesmiřitelné tábory. Nová studie společnosti STEM „Jedna společnost - různé světy“ analyzovala důvody, které vedou k neporozumění, a došla k překvapivému závěru. Žádná nepřekročitelná propast. Jen se musíme naučit brát obavy druhých vážně.

Nová studie ukazuje, že si jen neumíme naslouchat

Dvě hodiny pro porozumění

Výzkum účastníků Deutschland spricht odhalil, že lidé do diskuze s názorovým odpůrcem přicházejí plni předsudků. Navzájem o sobě předpokládají, že ten druhý bude ignorant, bude hrozbou pro dobro celé společnosti. Výzkumný tým pod vedením profesora ekonomie Armina Falka v roce 2018 ovšem zjistil, že už po dvou hodinách společného rozhovoru lidé o tyto předsudky přicházejí. Podle vyjádření 95 % účastníků a účastnic se diskuze odehrávala v pozitivní atmosféře, 94 % uvedlo, že nedošlo k vážnějším neshodám, 75 % byl jejich diskuzní partner dokonce sympatický. Mnozí začali být ochotni přijmout takovou osobu i do svého okruhu přátel.

Tato pozitivní změna se ale udála jen v případě, že se sešli lidé z opačných extrémů politického spektra. „Třeba když se volič Zelených setkal s příznivcem extrémně pravicové AfD, nebo tzv. vítač s někým, kdo v příchodu migrantů vidí konec západní civilizace,“ specifikoval Armin Falk. Pokud se lidé setkali s někým, s nímž se názorově lišili jen málo, jejich předsudky vůči názorovým oponentům se naopak ještě upevnily. Fungovalo to stejně jako na Facebooku.

Přestože česká společnost je v současné chvíli nebývale stmelená díky válce na Ukrajině, podobné diskuze velmi potřebuje. V květnu začala registrace účastníků a účastnic do prvního ročníku Česko si povídá, sestavené páry se k diskuzi potkají o víkendu 18. a 19. června. Akci pořádá HateFree Culture a Heroine.cz patří mezi mediální partnery, na jejichž webech najdete otázky, podle nichž se dvojice sestavují.

Přijde vám to jako skvělý nápad? Zodpovězte první otázku v tomto článku, přidejte odpovědi na pár dalších a počkejte si, koho vám algoritmus vybere do páru. Bude to někdo, kdo odpověděl opačně než vy a bydlí nedaleko. V červnu budete mít jedinečnou příležitost vylézt ze svých facebookových bublin a popovídat si. Co myslíte, umíme si ještě naslouchat?

Heroine je mediálním partnerem projektu Česko si povídá.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • PRVNÍ MUŽ NA TITULCE HEROINE Lukáš Houdek je muž mnoha talentů a zájmů. Aktivista, novinář, vedoucí projektu HateFree Culture, světoběžník i humanitární pracovník. Jako výrazného umělce, který dokáže svými projekty tnout do živého a naštvat spoustu lidí, ho představuje polský spisovatel Mariusz Szczygieł. „Mám takové pravidlo: nikdy nikomu neříkám, že má hrozné názory. Lidi neodsuzuju, nestavím je na pranýř. To totiž nikdy nefunguje,“ říká Lukáš Houdek. Prvním mužem na obálce Heroine nemohl být nikdo jiný!
  • ACH TI MUŽI! Nové číslo časopisu Heroine je tentokrát hodně o mužích a od mužů. Říká se, že přišli o své tradiční role a nové teď horko těžko hledají, což s sebou nese spoustu mrzutostí. A tak jsme si chtěli na onu pověstnou „mužskou krizi“ posvítit. Co to vůbec je? Kdo za ni může? A kde je svět ještě v pořádku? Dali jsme mužům možnost mluvit o tom, co je trápí a čeho se děsí.
  • LIBUŠE JARCOVJÁKOVÁ Její černobílé, často neostré, emotivní a obnažené snímky jdou na dřeň. Fotí už od šedesátých let, její tvorba byla ale téměř neznámá až do výstavy v Arles v roce 2019. Tu pak deník The Guardian vyhlásil nejlepší výstavou roku a z Jarcovjákové byla rázem světová senzace. S Marikou Pecháčkovou si v intimním rozhovoru povídala o bolesti nohou, o vztazích s muži i ženami, a hlavně o focení. „Já věděla, že to nikdo neuvidí, tak jsem byla absolutně bez cenzury. Pak se posunulo vnímání toho, co je přípustné pro svět umění. Miluju fotografickou chybu; když se objeví, vítám ji.“
  • BOŽÍ VODA Taky milujete přírodní nápoje jako kombucha, kvašené tibi limonády nebo domácí zázvorové pivo? Pak prostě nesmíte vynechat ani březovou mízu. Čepovaná přímo ze stromu chutná jako osvěžující, mírně nasládlá pramenitá voda. Když ale vyzrává v lahvích obohacená o trnky, višně, květy růží nebo třeba kopřivy, můžete se těšit na chuťový koncert. A prý má téměř zázračné účinky!

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 8 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

umfa | 4. 5. 2022 10:18

Existují dva druhy lidí s opačným názorem. Ti první jej mají vytvořený na základě nějakých informací a vědí, že jak průběžně sbírají stále nové informace a zkušenosti, mohou názor změnit. Ti druzí si myslí, že vědí všechno a názory nemění ani tváří v tvář očividným faktům a důkazům, které ukazují opak. O těch si myslím, že jsou to hlupáci (a oni si zase myslí, že hlupák jsem já) :-)

+12
Reagovat

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

B | 4. 5. 2022 7:58

Pochybuju, že by to někdy bylo jinak. Jen to bylo méně vidět a možná i těch cest znali lidé o něco méně (např.životní prostředí nevzrušovalo skoro nikoho). Krutá pravda je taková, že je většina příliš hloupá, než aby pochopila, co sama nezažila a příliš malá, aby myslela na víc než na vlastní prospěch. Co chcete spojovat? Nejdřív byste museli všem zvednout IQ tak aspoň na úroveň dnešnćh 130 a dát jim mnoho a mnoho času k myšlení a čtení, aby to fungovalo.:D

-2
Reagovat