Heroine do schránkyPředplatit časopis 
Předplatné časopisu

Žádný ruský mír neexistuje, naši papalášové pouze milují evropské prachy, říkají Pussy Riot

Pussy Riot
Rusko
Ukrajina
Válka na Ukrajině
Vladimir Putin
Olga Pavlova
| 22. 11. 2022 | 5 komentářů | 8 542
Žádný ruský mír neexistuje, naši papalášové pouze milují evropské prachy, říkají Pussy Riot
Kapela Pussy Riot na Koncertě pro budoucnost 17. listopadu 2022. Foto: Michal Růžička / MAFRA / Profimedia

Represe vůči odpůrcům režimu od počátku ruské invaze na Ukrajinu zesílily. Opustit Rusko musely i čtyři členky skupiny Pussy Riot: Marija Aljochina, Diana Burko, Taso Platner a Olga Borisova, které vystoupily 17. listopadu na Václavském náměstí v rámci Koncertu pro budoucnost. Hrají téměř bez přestávky už několik měsíců za sebou. Nešetří kritikou Putinova režimu, vyzývají k silnější a hlasitější vzpouře proti němu a volají po zavedení přísnějších a konečně účinných sankcí na Rusko. „Je nutné, aby co nejvíce lidí pochopilo, že celý ruský systém je přímo závislý na evropských penězích,“ říká Marija Aljochina pro Heroine.cz.

Plánujete se vrátit do Ruska?  

Marija Alljochina: Už dlouho nevytvářím plány na delší časový horizont než nadcházející měsíc. 28. dubna letošního roku jsem překročila litevské hranice, ale nechtěla bych zůstat v žádné evropské zemi natrvalo. Ještě v Rusku jsem se rozhodovala, jestli je lepší jít na dvacet jedna dní do vazby, nebo odjet a složit píseň, která pak zazní na Václavském náměstí.

Při rozhodování bylo klíčové, abychom zůstaly jako kapela užitečné pro Ukrajinu. Od té doby už půl roku s malými přestávkami jezdíme na turné a výtěžek posíláme na dětskou onkologickou nemocnici Ochmatdyt v Kyjevě. Co budeme dělat potom, nevím. Chceme nahrávat písně, vyprávět o tom, co se dělo nejen v roce 2012, ale i později, zejména od roku 2014. Tehdy ta válka skutečně začala. Co bude následovat potom, opravdu netuším.

Podívejte se na fotografie kapely Pussy Riot: 

Další fotky v galerii (8)

Diana Burko: Rusko jsem opustila 6. března, od té doby žiju ze dne na den s kufrem, jehož objem nesmí překročit dvacet tři kilogramů. Ráda bych se vrátila, protože tam mám domov a přátele. Dnes to ale nejde. 

Taso Platner: Dříve jsem o odchodu neuvažovala. V sedmnácti letech jsem začala řešit svou možnou budoucí kariéru, vůbec jsem tehdy neplánovala a nepotřebovala jsem studovat angličtinu. Začala jsem se věnovat dokumentárnímu divadlu. V Magadanu a na Sachalinu bylo velmi důležité stále mluvit s lidmi, zůstat s nimi v kontaktu. Chtěla jsem si také uvědomit, co znamená být Rus nebo Ruska v této obrovské zemi. I já mám doma celou rodinu, přátele, studenty, celý svůj život.

Olga Borisova: Věřím, že se jednou do Ruska vrátíme, zároveň většina mých přátel už tuto zemi opustila. Chybí mi některá místa, rodiče a prarodiče. Ale Rusko v současné podobě mi naprosto neschází. V Praze mě pohltily vzpomínky na můj rodný Petrohrad, protože má v něčem podobnou architekturu. Realita je ale taková, že pokud bychom se dnes vrátily, rovnou z příletové haly nás odvedou do vězení. 

Represe protesty nezastavily

Část skupiny Pussy Riot zkušenost s vězením má. Změnilo se něco v současném ruském represivním systému od vašeho zatčení v roce 2012? 

Diana: Nezměnilo se nic, ve vězení zůstává pořádek. 

Marija: Ruský vězeňský systém představuje velký problém. Tato odporná mašinerie má jediný cíl – zničit v lidech vše lidské. Dnes v Rusku máme tisíce politických vězňů a za zády každého z nich stojí neviditelný tým „andělů“, kteří posílají balíčky, koordinují právníky, důležitou roli hrají i samotní právníci. Tehdy v roce 2012 bylo vynaloženo obrovské úsilí, abychom se cítily trochu pohodlněji, protože pobyt ve vazbě a potom ve vězení opravdu není žádný med. 

Váš případ byl velmi dobře medializován, ale o většině politických vězňů v Rusku nikdo neví. 

Diana: Dnes už postupy z roku 2012 nefungují, nikdo nevíme, jak současní političtí vězni skončí. 

Čtěte také:

Postavily se Putinovi. Ženy vedou ruský odpor proti válce

protesty proti putinoviFoto: Profimedia, Ivan Petrov / Anadolu Agency

Dnes vás v Rusku mohou poslat do vazby například za výměnu cenovek v obchodě na protiválečné nadpisy nebo za protest s prázdným plakátem. Zůstává v současném režimu aspoň minimální prostor pro politický aktivismus? 

Marija: Věci se mají jinak, nikdo neřeší šíři možného prostoru pro politický aktivismus, lidé se mu prostě věnují.  

Diana: Vyhazují do vzduchu železniční tratě nebo zapalují odvodová centra, i když vědí, že za tuto činnost mohou zaplatit životem. Nehledě na všechny represe se to prostě děje.  

Marija: Vždy si musíte uvědomit cenu aktivismu, důležitou roli hraje také zkušenost. Pokud se někdo věnuje protestní politice a protestnímu umění, nachází se v hledáčku policie. V našem případě už rok a půl čekají před našimi domy šedá auta odboru pro boj proti extremismu ruského Ministerstva vnitra. Jedinou možnou formou protestu pro mě zůstávaly příspěvky nebo prohlášení na sociálních sítích.

Naposledy na začátku letošního roku mě odsoudili a poslali do vazby za příspěvky na Instagramu z roku 2015, kde jsem zveřejnila fotografii tři dívek v hidžábech. Jedna z nich měla na oblečení napsáno VODKA DUDKA ISLAM. Ve spodní části se nacházel podpis v hindštině, s něčím, co policie označila za hákové kříže. V současném Rusku už nemůžu zorganizovat protestní akci na významné státní dny, ale můžu aspoň vyvěsit plakát nebo vlajku z balkonu. 

Považujete aktivismus na sociálních sítích za bezpečnější? 

Diana: Ne. I za aktivity na sociálních sítích se lidé dostávají za mříže.  

Marija: Odbory boje proti extremismu všechno monitorují. Stačí otevřít jakýkoli případ, podívat se na vyšetřovací materiál. Vždy obsahuje zprávy, příkaz k uskutečnění akce, popis práce v terénu, protokol o zadržení. Podnětem ve většině případů bývá to, že major XY po důkladném monitorování internetu objevil příspěvek obsahující materiály spadající pod nějaký paragraf. Takových procesů se po celém Rusku vedou statisíce. Zároveň jsem si jistá, že minimálně o polovině z nich ani nevíme.

Diana: Děláme, co můžeme. Navíc si myslím, že pokud bychom teď byly v Moskvě, nikomu bychom nepomohly, samy bychom potřebovaly pomoc. Mimo ruské hranice můžeme být opravdu užitečné. Už osm měsíců se v každém rozhovoru snažíme mluvit o embargu na ruský plyn a ropu, o roce 2014, kdy došlo k anexi Krymu. Tehdy sice byly uvaleny sankce na prodej zbraní do Ruska, ale k ničemu to nevedlo, protože prodej probíhal po částech. Jen v pozměněné podobě se dál kupovaly tankové a jiné vojenské skládačky. 

Kultura, nebo propaganda?

Od začátku války na Ukrajiny se pravidelně objevují hlasy po vymazaní stop ruské kultury ze světového kontextu. Je ruská kultura zodpovědná za ruské války, nebo je jejich obětí?  

Diana: Samozřejmě, každý přece ví, že za všechno může Puškin.  

Olga: Pokud máte na mysli zrušení koncertů operní pěvkyně Anny Netrebko, která sice válku odsoudila, ale nikdy se nedistancovala od ruského prezidenta, musíte si uvědomit, že stále existuje mnoho umělců, kteří nadále podporují válku a zároveň vystupují v zahraničí. Zrovna osud Netrebko moc neřeším.  

Taso: Většina oficiálních ruských divadelních scén se v posledních letech přizpůsobila režimu, těžila z něj. Po začátku války sice sepsali protiválečné petice, tehdy už ale bylo pozdě. Celou dobu se nechávali živit ze státních peněz, dělali inscenace na objednávku. Za toto chování musejí nést zodpovědnost, protože podobně pokrytecké počínání potlačovalo veškeré svobodné umění. 

Marija: Pokud jde o odmítání ruské kultury ze strany Ukrajinců, v tom případě bychom měly mlčet, nikdo z nás nezažil ta zvěrstva, která se dějí na Ukrajině. Když jsme dnes v Evropě, můžeme poukazovat na lidi z kultury, kteří Putinův režim systematicky podporovali a pomáhali ho budovat. Aby Evropané věděli, kdo je kdo.  

Pussy Riot

Pussy Riot je ruská feministická punkrocková skupina, která vystupuje od roku 2011. Počet jejích členů se několikrát změnil, protože mezi původní myšlenky tohoto projektu patří proměnlivost jejího složení a částečná anonymita. Po vystoupení v roce 2012, kdy Pussy Riot předvedly píseň Bohorodičko, vyžeň Putina před ikonostasem v moskevské katedrále Krista Spasitele, získaly tři tehdejší členky – Marija Aljochina, Jekatěrina Samucevič a Naděžda Tolokonnikova – obrovskou mediální pozornost a podporu po celém světě. Svou současnou tvorbou stále poukazují na politické represe, zkorumpovanost politiků a potlačování lidských práv v Rusku.

Máte pocit, že se málo rozlišuje, kdo Putina podporoval a kdo vystupoval proti němu? 

Marija: Neděláme si iluze, že by najednou všichni prozřeli.  

Ruský režim za evropské peníze

Jak vnímáte posílení pozic krajní pravice v Evropě především kvůli válce a následnému zdražování cen energií? 

Marija: Náš řidič je Čech. Jezdíme s ním posledního půl roku. Před cestou do České republiky nám vyprávěl, kolik lidí se tu schází na Putinem placených demonstracích. Jsou to obrovská čísla nejen na menší evropskou zemi, ale i na Rusko. A pokud si myslíte, že to jsou jen skupiny zmatených občanů, tak se šeredně mýlíte. Společnost na takové projevy nenávisti musí reagovat, ale stát by měl také zasáhnout. Podobné demonstrace se organizují v Německu, na nich někdy proputinovští aktivisté nebo prostě bezohlední lidé fyzicky napadají Ukrajince. 

Diana: Navíc krajně pravicoví konzervativní politici ten režim podporují.  

Marija: Nejen, krajně levicoví aktivisté a umělci, kteří vystupují proti NATO, začínají podporovat Putina. Myslím si, že by tato polarita NATO proti Putinovi měla být prostě zničena. 

Mnohým Evropanům vůbec nedochází, že oni sami se také částečně podíleli na rozpoutání války na Ukrajině.

Setkaly jste se od začátku války s nějakou diskriminací kvůli ruskému původu?  

Diana: Na Rudolstadt-festivalu s námi odmítli uspořádat panelovou diskuzi, protože se jí účastnili Ukrajinci.  

Marija: Ale to jsou drobnosti, s žádnou vyloženou diskriminací jsme se nesetkaly. Zažily jsme naopak několik dojemných okamžiků. Například v Hamburku jsme vystupovaly v Labské filharmonii, právě tam se pět let před tím konalo setkání, na kterém byli přítomni i Putin s Trumpem. Po koncertě jsme vyzvaly dvě dívky z ukrajinské komunity, aby vystoupily po nás. Jedna z nich hrála na klavír a druhá zpívala ukrajinskou hymnu. Všechny jsme plakaly. 

Olga: Potom nás zavolaly zpátky na pódium, kde jsme všechny stály pohromadě, objímaly se a plakaly. Byl to vůbec nejdojemnější okamžik za celé turné.  

Diana: Podle mě je zcela normální a pochopitelné, když dnes ukrajinští umělci odmítají vystupovat s ruskými kolegy. 

Marija: Mnohým Evropanům vůbec nedochází, že oni sami se také částečně podíleli na rozpoutání války na Ukrajině. Utahování režimu v Rusku se nejméně v posledních deseti letech děje za peníze z ropy a plynu. A nyní Putinův režim získává ještě více peněz, než kolik dostával v roce 2021. A stále neexistují sankce, které by zastavily tuto válku.

Je nutné, aby co nejvíce lidí pochopilo, že celý ruský systém je přímo závislý na evropských penězích. Kdyby sankce z roku 2014 skutečně fungovaly, žádný rok 2022 by v takové krvavé podobě nenastal. V tomto systému nikdo nepracuje kvůli ideálům. Žádné ideály neexistují, žádný ruský mír neexistuje. Všichni naši papalášové pouze milují evropské prachy a dělají vše, co je v jejich silách a možnostech, aby si své pozice udrželi.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Šťastné a veselé v posteli!
    Lidi s feministickým pohledem na svět si prý užívají lepší sex než ostatní. Dokážou se totiž vykašlat na představy o tom, co je a není normální, a je pro ně zásadní vzájemný respekt. Heroine představuje první vydání věnované sexu. Buďte bez obav, že bychom chtěli někoho nebo něco soudit. Ať vás tenhle dárek příjemně naladí…
  • „Bylo to jako šlápnout na minu“
    Tak začíná článek Pavlíny, která krátce po 40. narozeninách dala průchod své touze po sexu, po cizích mužských tělech, po potěšení bez závazků. Potřebovala zjistit, kdo vlastně je. Text, u kterého se možná budete červenat, protože naráží na představy o tom, co se může a sluší.
  • Máte rádi áčko?
    Chtějí ženy anální sex, nebo se jen přizpůsobují mužské touze a představám z porna? Na to se v článku ptá Zuzana Kašparová, spoluautorka podcastu Vyhonit ďábla. Vyzpovídala několik žen, pro které je tato praktika důležitým zdrojem slasti, a připomíná, že penetrace není všechno.
  • Komu vadí svobodné ženy
    Na rozdíl od doby před pár lety už dnes v Česku jen málokdo veřejně hlásá, že když žena říká ne, myslí tím ve skutečnosti ano. Ten posun ovšem nenastal sám od sebe. Obrovskou zásluhu na něm má naše cover star, zakladatelka organizace Konsent a neúnavná čeřitelka stojatých sexistických vod Johanna Nejedlová.

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 5 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Olga Pavlova | 22. 11. 2022 19:34

Je to záměrný dvojsmysl: můžete to číst jako ruský svět, tj. kulturní a geopolitickou koncepci, nebo jako novotvar ruský mír, tj. ruská představa míru (ne-války). Eventuálně by se to spojení dalo napsat i jako russij mír.

+2
Reagovat