Od titulku k souvislostem: Průvodce přežitím ve světě mediálních nástrah

A pokud ne přímo k přežití, minimálně k zachování osobních údajů, nedotčeného bankovního konta, nezavirované techniky a šíření ověřených informací.

Neklikat na vše, co se objeví na sítích a bezmyšlenkovitě nesdílet každý příspěvek, je už snad samozřejmostí. Ale metody a triky scamerů, hackerů a dalších internetových podvodníků jsou, i díky umělé inteligenci, stále sofistikovanější a nápaditější. Nemusíme však propadat paranoie, ani beznaději. Rychlá analýza předkládaného sdělení není ani tak žádnou vědou, k odhalení nepravostí může pomoci jednoduchý nástroj v podobě pěti základních otázek: Kdo? Co? Komu? Jak? Proč?. „Pomůcka“ pochází z dílny Jednoho světa na školách a pro rozvoj mediální gramotnosti ji můžete využívat i vy, stejně jako vyučující. Program Jeden svět na školách nabízí mnoho dalších zajímavých informací a nástrojů, které vám, a hlavně vašim dětem, pomohou bezpečně proplouvat mediálními vodami.

Mnohdy celý „rébus“ vyřešíme již při zodpovězení otázky KDO?. Odhalení autora sdělení dává často jasnou zprávu, jestli se příspěvku rovnou vyhnout, nebo zda mu věnovat svou energii dále. Při otázce CO?, si pak ujasníme, zda máme před sebou fakta, názory, reklamu nebo dokonce manipulaci, lež či podvod. Důležitá je také otázka KOMU? Koho chtěl autor oslovit? A vnímal by sdělení jinak starší člověk a jinak dospívající dítě? Jaký by na ně mělo vliv? S tím také souvisí otázka JAK? Jak nás upoutal zrovna tento příspěvek, jak nás nalákal ke kliknutí a následnému přečtení nebo shlédnutí? Závěrečnou, ale neméně důležitou otázkou je PROČ? Proč vlastně dané sdělení vzniklo? Může jít o osobní motivaci, jako chuť někoho pobavit, něco sdělit, sdílet, svěřit se nebo někoho vzdělávat či přesvědčit. Velmi silnou motivací je pak komerční profit nebo získání hlasů voličů.

Čím víc, tím líp

Titulek z úvodu je typický clickbait, tedy obsah, jehož hlavním cílem je přimět uživatele ke kliknutí, mnohdy za každou cenu. Krásně naaranžované emotivní sdělení, opředené tajemstvím, ideálně o někom známém, často šokující nebo kontroverzní. Jakmile je vzbuzena naše zvědavost, těžko se odolává. Po kliknutí však často zjistíme, že samotný obsah zdaleka neodpovídá očekávání, a že jsme věnovali čas a energii něčemu v lepší případě nudnému, v horším dokonce rizikovému a možná tak nechtěně přispěli k šíření dezinformací. Clickbaity jsou v současnosti na sociálních sítích a zpravodajských webech hojně využívaným prostředkem ke zvýšení návštěvnosti a tím i příjmů z reklamy. Úplně se jim vyhnout nedá, pro získání pozornosti jsou opravdu efektivní, ale u pozorného čtenáře či diváka fungují jen dočasně, protože jejich používání hodně vypovídá o důvěryhodnosti daného média.

Důvěřuj, ale prověřuj

Když si uvědomíme všechna rizika, která na nás a naše blízké na internetu a možná obecně v mediálním světě číhají, můžeme lehce sklouznout k absolutní nedůvěře ke všemu, s čím se setkáme. To by však bylo druhým extrémem, který by nám, a ani nikomu v našem okolí, neprospěl, stačí, když se budeme držet starého známého „důvěřuj, ale prověřuj“.