Ženy v Etiopii drží své komunity při životě, i když voda mizí

Stála jsem na červené planině etiopské Boreny, stovky kilometrů od nejbližšího města. Přijela jsem v rámci projektu humanitární organizace CARE Česká republika, který ve spolupráci s Ministerstvem zahraničních věcí ČR a Českou rozvojovou agenturou pomáhá komunitám postiženým extrémním suchem. Věděla jsem, že situace bude těžká, ale realita měla jinou váhu, než si člověk dokáže představit z dálky.

Borena leží na jihu Etiopie, u hranic s Keňou. Život tu závisí na každé kapce vody. Klimatická změna přináší delší období sucha a s nimi mizí i to nejcennější – stáda koz, ovcí, oslů, velbloudů a hrdých zebu. Pro místní pastevecké kmeny je stádo vším – zdrojem potravy, obživy, tradice i společenského postavení. Jeho ztráta znamená přijít o jistotu, důstojnost i budoucnost.

Právě ženy hrají v této křehké rovnováze klíčovou roli. Potkala jsem skupinu, která se aktivně podílí na obnově rybníků a budování solárních vodních systémů. Diskutovaly s naším týmem o potřebách vesnice, o tom, kde má být nový přívod vody, a jak se rozdělí péče o něj. Jejich preciznost, rozhodnost a přehled byly obdivuhodné. Věděly, že bez vody nepřežijí jejich děti, zvířata ani celý způsob života.

Jedna z nich, mladá matka tří dětí, mi vyprávěla, jak před dvěma lety přišla o celé stádo koz. Vyschla studna, na kterou byla vesnice odkázána, a zvířata zahynula. „Když máš zvířata, máš jídlo i peníze na školu pro děti,“ řekla tiše. „Když o ně přijdeš, přijdeš o všechno.“ Přesto mluvila klidně a s jistotou, že s novým rybníkem se situace zlepší.

Viděla jsem, s jakou péčí ženy přivádějí svá stáda k napajedlu, jak mluví s dětmi o významu vody a učí je zodpovědnosti. I když jejich dny jsou naplněné tvrdou prací, mají neuvěřitelný nadhled a odhodlání. Usmívaly se, nabízely nám kávu a ptaly se na život v Evropě.

Projekty, které zde CARE Česká republika realizuje, nejsou jen o technologiích. Jsou o posílení lidí, aby si dokázali udržet vlastní způsob života. O zajištění toho, aby ženy i muži mohli dál plnit své role a přispívat k rozvoji vesnic. A o tom, aby děti viděly, že budoucnost existuje i tam, kde dnes prší jen zřídka.

Z Boreny jsem odjížděla s vědomím, že skutečná síla nemusí být hlasitá. Často má tvář ženy, která stojí na slunci, v ruce drží dítě a druhou vede velblouda k napajedlu.

Zdenka Kubíčková, CARE Česká republika