Probudila jsem se a majitel agentury byl v mé v posteli. Úspěšná česká modelka popisuje, jak fungovali Epsteinovi spolupracovníci

Jak jste se dostala k modelingu?

Žila jsem kousek od Poděbrad. Když jsem byla na gymnáziu, kamarád mě přihlásil do pražské agentury. Myslel si, že by ze mě byla dobrá modelka. Když jsem do té agentury přišla, chtěli po mě dvanáct tisíc korun za nafocení portfolia s fotografem. Dvanáct tisíc v tu dobu vydělávala maminka měsíčně ve fabrice. Vysmála jsem se jim a řekla, ať tedy udělají jen polaroid, protože za žádný book platit nebudu, nemám ani čím. Asi po dvou měsících mi zavolali, že jsem měla hroznou kliku. V Praze byl zrovna celosvětově známý agent Claude Haddad, kterému jsem se prý zalíbila a chce mě do Paříže. Měla jsem z toho obrovskou radost. A brzy jsem do Paříže ke Claudovi skutečně odjela.

Kolik vám bylo?

Když jsem přijela do Paříže, bylo mi čerstvě devatenáct.

Byla jste už sice dospělá, co na to ale vaši rodiče?

Mamince jsem to neřekla. Prostě jsem odjela. Dozvěděla se o tom, že jedu do Paříže, až když jsem tam byla.

Claude Haddad si vás tedy vybral na základě polaroidu. Jak vaše cesta do Paříže probíhala?

Asi tři měsíce trvalo, než se podařilo mi zařídit vízum. Mám totiž ukrajinský pas. Do Paříže jsem pak přiletěla na začátku prosince. Na letišti mě vyzvedl Fred. Ten byl finančním ředitelem Haddadovy agentury Roxane. Odvezl mě do bytu, kde byly modelky ubytované, a umístil mě na pokoj s jinou dívkou s tím, že se pro mě druhý den staví a pojedeme spolu do agentury. A ráno jsem se probudila s Claudem v posteli.

S Claudem Haddadem v posteli?

Ano. Probudila jsem se a byl se mnou v posteli. Stáhl ze mě deku a řekl mi: „Ukaž mi zadek.” Pak mě po něm plácl a řekl, že je všechno super a můžu začít pracovat. A já jsem seděla a jen koukala V té chvíli vyšla ze sprchy má spolubydlící, plácl po zadku i ji a řekl, že na mě čeká v autě.

Jak vám bylo?

Říkala jsem si, co se mnou teď bude? Neměla jsem ani na lístek zpátky domů. Neměla jsem žádné peníze. To, co jsem měla našetřené z brigády mi ukradl přítel, když mě doprovázel na letiště. Chtěl, abych mu trochu peněz nechala, což jsem odmítla. Když jsem pak ale šla na pasovou kontrolu, držel mi peněženku a ty peníze mi z ní vytáhl. Zjistila jsem to až později, když jsem si chtěla koupit něco k pití. Peněženka byla prázdná. V tu chvíli jsem stála před rozhodnutím, jestli odletím do Paříže úplně bez peněz, nebo se otočím a Paříž už nikdy v životě neuvidím. Nakonec jsem letěla, ale klepala jsem se, co se mnou bude, když u sebe nemám vůbec nic. Když jsem přijela na byt, kde všechny holky vypadaly v pohodě a měla jsem tam postel, uklidnila jsem se. Než se ráno objevil Claude.

Co znamenalo, že vy jste v pohodě, zatímco nezletilého modelky u něj v bytě v pohodě nejsou?

Holky, které bydlely u něj v bytě prý byly znásilňované. Ostatní dívky mi vyprávěly, že jedna dokonce vyskočila z okna jeho ložnice a spáchala sebevraždu. On se pak prý dlouho skrýval v Maroku, odkud pochází. Spojily se proti němu totiž další dívky, které u něj bydlely, a stěžovaly si na jeho praktiky.

On si do svého bytu vybíral nejmladší slovanské holky. Z Česka u něj ale moc holek nebylo. Vybíral si dívky, jejichž rodiče neměli peníze, holky se tedy neměly moc kam vrátit. S těmi se dalo mnohem snáze manipulovat.

Vy jste dívky, co bydlely u něj doma, znala?

Ano, znala. Tu, co údajně spáchala sebevraždu, jsem nepotkala. To se stalo před mým příjezdem. O té se nemluvilo. Až později, když byl s Claudem soudní proces.

Jak dlouho jste zůstala v modelkovském bytu?

Ne moc dlouho, asi tři týdny. Pak jsem si našla přítele a hned jsem se k němu nastěhovala. Bylo pro mě jednodušší bydlet v podstatě u cizího chlapa než tam. Claude tam totiž pořád chodil a klidně za holkou vlezl i do sprchy. Prostě ráno přišel a vybral si, koho navštíví. Sice holky před námi ostatními neznásilňoval, ale pořád je osahával. Já jsem se mu pak musela snažit vyhýbat už jen v agentuře.

Bylo to vůbec možné?

Měl svou kancelář, kam si vodil holky. Já jsem se vůči tomu vymezila u bookerů. Řekla jsem, že tam sama nepůjdu. Claude totiž chtěl, abychom se svlékaly do kalhotek, aby se podíval, jestli jsme neztloustly. Tehdy mi vynadali, že jsem si špatně vybrala profesi. Že jestli mi vadí se svlékat, neměla jsem jezdit do Paříže. V této práci se modelky svlékají a já tam prostě půjdu. Tak jsem šla. Zase mě zkoušel políbit, odstrčila jsem ho a vyběhla z kanceláře v podstatě nahatá. Když vyšel, křičel, že jsem blázen.

Pak jsem musela vysvětlovat, proč mi takový přístup nevyhovuje. Ptal se mě, co se mi nelíbí. Takhle to prý funguje se všemi. Já mu řekla, že jsem čerstvě zamilovaná, mám přítele, a nepřeju si, aby takové věci dělal. A překvapilo mě, že na to odpověděl, že když mám kluka, tak to už tedy dělat nebude. A co slíbil, to splnil. Už nikdy jsem tenhle problém neměla. Už jsem se nemusela nikdy svlékat a na měření mi přiřadili agentku původem z Oděsy. Nové holky ale ke Claudovi na měření a vážení chodily i nadále. Po jedné a vždy za zavřené dveře.

V osmdesátých letech byli Claude Haddad spolu s Jean-Luc Brunelem odhaleni jako sexuální predátoři pořadem 60 minutes. Věděla jste o tom?

V té době ne. Zjistila jsem to až nedávno.

Ten pořad přinesl výpovědi několika žen, které byly oběma muži znásilněny. A dalo by se předpokládat, že to bude něco, co bude jejich pověst v budoucnu předcházet a značně to ovlivní také jejich kariéru v oboru. To se nestalo?

Když přišlo to obvinění od holek z naší agentury, zjistila jsem od nich, že měl dříve jinou agenturu, ve které si na něj stěžovala jedna americká topmodelka. Ta poté zcela zmizela. Po této nové stížnosti Haddad naší agenturu přepsal na manželku Sylvie Grincourt. Její bratr Pascal Grincourt byl v agentuře bookerem a všichni s Claudem bydleli ve stejném bytě. Pascal chodil postupně snad se všemi dívkami které do agentury přijely. On i jeho sestra o tom, co se v tom bytě dělo, museli vědět. Není možné, aby to nevěděli. Z modelek měli sami velké peníze. Když jsme přijeli, dávali nám 75 euro týdně na jídlo a další výdaje. A my jsme naopak jim platily za ubytování pět set eur.

Za jednu postel?

Ano, za jednu postel měsíčně. Agentura si na tyhle byty brala hypotéky a splátky platila z peněz, které dostávala od modelek. Respektive to připisovala na dluh, který jsme jim pak musely postupně vracet z výdělku. Modelka měla z výdělku podle smlouvy právo na 33 procent, z čehož se pak ještě hradily různé výdaje. Zbylo nám asi 10 procent a část z toho padla na kompozitky. To byly takové pohlednice, které jsme dávaly lidem na castingu , aby si nás pamatovali. Za každou takovou fotku si agentura účtovala půl eura. Vydělávali na nás tedy, jak se dalo. Asi tři roky jsem musela pracovat jen na to, abych se z toho otroctví vyvázala. Byt, kde jsem zpočátku bydlela, měl asi 160 metrů a bydlelo nás tam osm až deset. Byt pak zůstal Haddadově manželce. Kamarádka, která pracuje v realitách, mi říkala, že Sylvie po zveřejnění Epsteinových dokumentů údajně vše rychle rozprodala a zmizela. Dnes prý žije na jednom ostrově.

Kdy jste začala vydělávat?

Začala jsem vydělávat asi po třech měsících, ale do vlastní kapsy až po třech letech.

Z Haddadovy agentury jste později odešla? A co bylo důvodem?

Nelíbily se mi castingy, na které mě posílali. Pořád mě posílali na svatební šaty. Já jsem ale vypadala jako kluk. Byla jsem typ spíše na stylizované věci, oni mě posílali na feminní canstingy, kde bylo jasné, že tu práci nedostanu. A tak jsem odešla do Karin Models a tam jsem pracovala opravdu hodně.

Jak tento přechod probíhal?

Zkoušela jsem různé agentury a z těch, které mě vzaly, se mi nejvíc líbil přístup Karin Models. Tam mi bookerka okamžitě řekla: „Ježiš, ty máš tak nestandardní look, ty budeš pracovat!” Já se tehdy ostříhala takzvaně na hříbek, což bylo asi rok před tím, než s tím přišel Yves Saint Laurent. Má bookerka cítila, že tahle móda přichází. A opravdu jsem pak hodně pracovala.

Právě agentura Karin Models je v Epstein Files hojně zmiňovaná, zejména skrz svého zakladatele Jean-Luc Brunela.

Já jsem ho moc nevídala. Byl v té době nemocný, tak jsem ho za svých pět let v agentuře potkala jen asi dvakrát. Vím, že byl do něčeho zapletený, já sama jsem ale ničeho problematického svědkem nebyla. Naopak se o mě starali dobře. Jen tedy úplně stejně vydělávali na nových holkách jako v mé předešlé agentuře. To bylo běžné.

Když jsem pomalu končila v Karin, ozvala se mi bookerka z Haddadovy agentury, která se mezi tím přejmenovala na Mademoiselle. Že prý jsme se dlouho neviděly a jestli bych s ní nešla na oběd. To už Claude nežil, agenturu vedla jeho žena Sylvie. Tak jsem souhlasila. Když jsem tam dorazila, byla tam ta bookerka, ještě další holka a starý pán. Představila mi ho jako filmového agenta s tím, že se domnívá, že bych se hodila do filmu. A že nemá čas a nechala mě tam s ním samotnou. Během dezertu se mě zeptal, jestli s ním nepůjdu do hotelu. A tak jsem zaplatila svou část účtu a odešla. Došlo mi, že v byznysu pokračují dál tímto způsobem. Vím také o tom, že byly kontrakty mezi nočními kluby, kam agentury vodily holky. Byly to diskotéky. Aby tam byly hezké holky a někdo si mohl vybrat, která se mu líbí. Za Mademoiselle tam často vodila své holky sama Sylvie. Byl tam vždy uprostřed velký stůl a tam s holkami vždy seděla právě ona.

Jak s odstupem na ten průmysl vzpomínáte?

Mám jedenáctiletou dceru. Nikdy bych jí nepřála, aby se k takové práci dostala. Je to hnusný. Když jsem nedávno viděla rozhovor s Claudem, rozhodilo mě to. Vybrečela jsem se. Někde jsem to v sobě hermeticky uzavřela do šuplíku. Je to zkušenost, která je dnes mou součástí. Kvůli tomu jsem dost ostražitá. Když zároveň čtu některé komentáře na sociálních sítích, nemůžu tomu uvěřit. I ženy například píší, že kdyby byla ta holka rozumná, nikdy by tam nešla. Ale my přeci máme právo být nerozumní. Vždyť se tak narodíme. A můžeme být nerozumní i v padesáti. Proč máme pořád přemýšlet o tom, jak moc má být rozumná žena, ale nepřemýšlíme nad tím, že má být rozumný zejména ten muž? To je taky důvod, proč jsem se rozhodla promluvit.