Mám odpovědnost za literaturu a za děti. Muž bude až na třetím místě, říká Radka Denemarková
Jako jediná autorka má Radka Denemarková čtyři ocenění Magnesia Litera, navíc každou v jiné kategorii. Prestižní ceny sbírá i ve světě. Její knihy byly přeložené do třiadvaceti jazyků. Po Hodinách z olova jí teď v nakladatelství Host vychází román Čokoládová krev. Proč by podle ní měla být Božena Němcová teoretička Evropské unie? A o které z jejích knih říkali v zahraničí, že je o #metoo, přestože ji napsala několik let před tím?
Čokoládová krev má tři hrdiny: J. D. Rockefellera, George Sandovou a Boženu Němcovou. Při čtení jsem nejdřív cítila k prvnímu odpor, k té druhé obdiv a ke třetí lítost. Postupně se to ale proměňovalo a nakonec mi bylo líto třeba i predátorského Rockefellera.
Přesně tak jsem pojetí postav zamýšlela. Každý čtenář bude asi předpokládat, že se jako autorka budu identifikovat s Boženou Němcovou, ale tak jednoduché to není. Ztotožnila jsem se s problémy všech tří postav, jsem jejich potomkem, mám jejich genové vybavení. V devatenáctém století se zrodily problémy, které řešíme dnes. Každá z postav symbolizuje krize země, ve které se její osud odehrává, a my víme, že v globalizovaném světě je všechno propojené. Ale jak sama říkáte, nic není černobílé.
Co se ještě dočtete:
- Proč chtěla změnit obraz Boženy Němcové a co byl její největší problém?
- Proč přestala používat slovo feminismus a čím ho nahradila?
- Jak se cítí po dopsání první verze knih a proč ji píše rukou?
Osud Boženy Němcové je v Česku známý. Jaká jsou témata dalších postav?
George Sandová žila ve stejné době jako Němcová, ale mohla svobodně tvořit, na druhou stranu musela přejímat zbraně, jaké používá patriarchální společnost, která si uzurpuje moc. Ani Sandová si nemohla dovolit ženství, nemůžeme si ho dovolit ani dnes, pokud chceme rovnocenně ovlivňovat svět, ve kterém žijeme. Musela se chovat jako muž, což je smutné.
Nová Heroine je tu
Ukázku z nové knihy Radky Denemarkové můžete najít i v aktuální Heroine. Co se ještě dočtete?
- Jaké jsou podoby moderního rodičovství
- Náhradní mateřství funguje v Česku jen na dobré slovo
- Jak poznat pasivní agresi a jak se bránit
Rockefellera jsem si vybrala proto, že ho každý zná a obdivuje. Byl to první nejbohatší člověk na světě a vzor pro všechny oligarchy světa, který se choval brutálně, byl klasickým sociopatem a predátorem, chtěl rozhodovat o světě jenom proto, že měl peníze a ostatní lidé pro něho byli odpad. Chápal svou chamtivost jako náboženské poslání, o to byl nebezpečnější. Americký sen jsme dosnili v devatenáctém století, nůžky mezi několika bohatými a chudými se rozevíraly, až se úplně vykloubily.
Stejný způsob manipulace používají predátoři i dnes. Na příběhu Rockefellera ukazuji, jak se všichni ti Trumpové, Babišové, Berlusconiové nebo Muskové utvářejí, jde o stejný druh. Na osudech tří postav se ukazuje ale ještě něco: že pro každé dítě je nejdůležitější rodina a je jedno, jaká je zrovna doba a kdo vládne.
Rodina je jistě důležitá, ale nesklouzává se pak často k obviňování matek, že vychovaly predátory?
Ale to je přece pohodlné! Když se lidem v životě nedaří, mají tendenci svalovat vinu jen na mámu. Způsobila jim pokaždé nějaké trauma, buď byla příliš pečující, nebo naopak příliš chladná. To je odkaz Freudů světa, vinit mámy. Sám Freud si ale měl jako první zajít na psychoanalýzu, on sám byl součástí problému! A zkoumal potlačovanou sexualitu. Měl spíš zkoumat tu nepotlačovanou, sám ji vytěsnil.
Znásilnění služek v pánově domácnosti se považovalo za normu, to už vůbec nikoho nezajímalo. Prostě pracovní úrazy. To všechno jen ilustruje, jak mají muži, ale i ženy po staletí pod kůží zažraný patriarchát. Protože každý, kdo vychovával dítě, ví, jak těžká je to práce. V románu mimo jiné ukazuji, co všechno mají mámy na hrbu, co všechno musejí zvládat a unést. Kde jsou muži? Vždyť jim paradoxně pomohla naše emancipace k tomu, aby nemuseli dělat už vůbec nic.
Aktuální číslo
- Kulturní války režisérky Barbary Herz
- Může být matka dobrý „vědec“?
- Jak vychovat odolné děti
- Rodičovská půl na půl
