„Objali jsme se a měli slzy v očích.“ Ukrajinští artisté vytvořili v Praze energické představení

Nový cirkus
SpolupráceUkrajinaUmění
Hana Strejčková
| 22. 9. 2022 | 1 605
„Objali jsme se a měli slzy v očích.“ Ukrajinští artisté vytvořili v Praze energické představení
Foto: Lukáš Bíba

Mladá česko-ukrajinská cirkusová generace souboru Cirk La Putyka se po prvním společném projektu BOOM vol. 1, uvedeném letos v březnu, a po zkušenostech z Fringe Festivalu v Edinburghu vrací na jeviště multifunkčního prostoru Jatka78 s českou premiérou BOOM vol. 2. „Je živé a nabité cirkusem. Vyprávíme příběh, který napsal život sám, hrajeme o snech, a hlavně o svobodě. Je to výbuch energie, adrenalin a skvělá hudba. Navzdory době v tomhle představení není žádná politika, i když je naprosto aktuální a autentické,“ říká o představení principál souboru a režisér Rostislav Novák ml.

Na jedné straně válka, která vypukla na konci zimy, na druhé straně odhodlání, zkušenosti Cirku La Putyka s předchozí pandemickou situací a jeho doslova vycvičená adaptabilita na vše nečekané. Tyto okolnosti svedly studenty Kyjevské akademie divadelního a cirkusového umění a tuzemské začínající profesionály pod jednu střechu v pražských Holešovicích. „Poskytli jsme azyl třiceti čtyřem kyjevským studentům, nejmladšímu bylo teprve čtrnáct let,“ počítá principál. 

Galerie: Podívejte se, jak vypadá představení na fotkách

Další fotky v galerii (7)

(Foto: Lukáš Bíba)

Dynamické období spolupráce a podpory pak vyvrcholilo pozváním do Skotska, kde se 4. srpna v prostoru McEwan Hall od Underbelly odehrála světová premiéra společného díla. Roztáčel se cyr wheel i kruhy, stoupalo se po šálách i čínské tyči, objekty létaly vzduchem a nešetřilo se akrobatickými prvky. V proudu fyzických partitur, cirkusových triků a tanečních choreografií zaznívala témata důvěry, domova, hranice i blízkosti. A díky obrovské energii, která z jeviště vyzařovala, začaly přicházet pozitivní ohlasy a postupně čtyř- a pětihvězdičková hodnocení. „Propukli jsme v obrovské nadšení, když jsme poprvé dostali pět hvězd, na to jsme dlouho čekali. A pak hned přicházely další a najednou nás i lidé na ulicích začali poznávat a mluvit s námi!“ s úsměvem vzpomínají ukrajinští artisté Kateryna Smirnova a Oleksii Vakal. 

První zahraniční uvedení a hned dvě desítky repríz upevnily soudržnost týmu, dodaly všem motivaci a sílu jít za svými sny. „Edinburgh byl obrovský zážitek, který nás velmi silně stmelil,“ potvrzuje česká tanečnice Viktorie Georgievová.

Mladá krev několika národností

První obrysy projektu Boom vznikly zhruba před dvěma lety v návaznosti na poslední konkurz, na který se do Putyky přihlásilo na pět set účastníků ze třiceti čtyř zemí. Právě velký zájem mladé generace o vstup do etablovaného souboru přiměl Rostislava Nováka ml. otevřít tréninkovou laboratoř pro novou krev – tzv. Young blood. 

„Chtěl jsem jim nabídnout velký projekt o generaci Z a vyjít z jejich pozitivní energie. Zkoumal jsem proto sociální sítě, mluvil s influencery i mnoha odborníky a střídavě jsme se připravovali a pak čekali, protože nám kontakt znemožňovala pandemie. A když už jsme konečně po Novém roce měli zahájit pravidelné zkoušení s vidinou premiéry v září, přišla válka a během pár hodin jsme tu měli ukrajinské uprchlíky.“ Tehdy se začal psát neuvěřitelný příběh plný emocí a ztrát, ale i štěstí a úspěchu v době válečných hrůz. 

„Když začala válka, byla jsem v Kyjevě. Nejprve jsme jeli s přáteli vlakem do Lvova, kde jsme přečkali noc u příbuzných jedné z kamarádek, pak jsme pokračovali do Užhorodu. A tam na nás čekali lidé z Cirku La Putyka,“ popisuje Kateryna svůj útěk ze země. Autentická videa o odchodu z pustošené země od samotných účastníků se nově stanou součástí představení. „Jsou velmi otevření mluvit o tom, co prožívali,“ říká Novák ml.

Cirkus a spřízněná komunita, pro kterou jsou překážky především výzvou k akci, a nikoli k odevzdané nečinnosti, nadále pomáhá ukrajinským studentům překlenout krizové období. Od prvního setkání se spolu všichni učili komunikovat, trénovat, tvořit a působit na jevišti. „První zkoušku BOOM jsem režíroval kvůli covidu on-line a na obrazovce jsem sledoval postavičky, které jsem nikdy neviděl a nerozuměl jsem jim. Oni ještě neumějí anglicky, my už neumíme rusky. Propojoval jsem je skrze dotek, pohyb, cirkus. Dodnes si pamatuji jeden silný výjev, který jsme v představení zachovali: psycholog mi poradil, že je hned po příjezdu máme jednoduše obejmout,“ vybavuje si principál úplné začátky. 

I čeští „Young blood“ skočili rovnýma nohama do nové reality s vřelou otevřeností, ale zpočátku i s mnoha otazníky a smíšenými pocity. „Měli jsme o ně strach, že po tak traumatickém zážitku mají s námi hned začít zkoušet. Rosťa Novák nám ze své izolace skrze obrazovku, kde jsme viděli jen jeho hlavu, zadal, že se máme obejmout! A my jsme všichni najednou cítili slzy v očích,“ vzpomínají na první společnou zkoušku Viktorie Georgievová a Tomáš Hrubý. 

Tvrdá práce, euforie i strach

Ačkoli zkoušení provázely mnohé obavy a nejistoty, skupina brzy našla společnou řeč díky cirkusu, tanci a divadlu. „Česká skupina byla a je velmi motivovaná a připravená tvořit. Ukrajinci jsou technicky na velmi vysoké úrovni vzhledem k věku, ale když jsem po nich poprvé chtěl, aby vešli civilně na scénu, nevěděli najednou jak. Stejně tak vlastně netušili, co to je, svobodně tančit. Na druhou stranu trénují pořád, najdu je v hale ráno i v deset večer. Jsou neskutečně pracovití. Rozdíly se postupně smazávají, i to je cílem projektu – vznikla tak homogenní skupina, že už není poznat, kdo je česká a kdo ukrajinská polovina,“ popisuje režisér. 

Foto: Lukáš Bíba

Poměrně záhy se díky spontánnímu happeningu BOOM vol. 1 roztočila kola ještě dynamičtěji a výš: nasměroval totiž iniciativu Cirku La Putyka k edinburské přehlídce. Euforické reakce z možné účasti na Fringe Festivalu střídaly nejrůznější obavy. Objevil se i strach z naplňování velkých očekávání, nejistota se získáním víz pro ukrajinské studenty nebo nutnost snížit počet účinkujících. Poslední bod naštěstí vyřešila možnost alternací a obměna přítomných během festivalu. Tým se při usilovných přípravách na světovou premiéru na jednom z největších mezinárodních festivalů ještě více semkl.

Když lidi spojí „válka, věk a cirkus“

Pro mnohé se jedná o zlomový zážitek v životě i kariéře, jedinečnou profesní šanci a ohromnou zkušenost. Kateryna například do útěku z Ukrajiny nikdy nebyla v zahraničí, navíc se v domovské škole soustředila především na manipulaci s obručemi hula hoop. V Putyce poznala, že určitá artistická všestrannost je obrovskou výhodou, a začala se proto profilovat i v jiných disciplínách, aby si nadále zvýšila šance uspět nejen v tradičním cirkusu. Také její spolužák Oleksii byl školou předurčen pro žonglování s diabolem a zde mohl začít naplno rozvíjet vášeň pro strapsy. 

Na jedno představení přišlo snad sto Ukrajinců a při potlesku zvedli vlajky. Takové emoce bylo opravdu těžké ustát.

Během pobytu v Edinburghu se soubor věnoval tréninku, zkoušení a samozřejmě každodennímu „vábení“ diváků. „Před každým představením i po něm jsme roznášeli letáky, byli jsme neustále naplno ponořeni do projektu,“ vzpomínají studenti. Z diváckých ohlasů zaznívala slova vděčnosti za to, jak mladí lidé téma přibližují. „Na jedno představení přišlo snad sto Ukrajinců a při potlesku zvedli vlajky. Takové emoce bylo opravdu těžké ustát,“ přiznává Tomáš Hrubý. 

I když si akrobaté často kladli otázku, jak lidem sdělit, kolik jim je vlastně let a že ještě nejsou profesionálními cirkusáky, veřejnost je díky energii, kterou vyzařovali, jednoduše vnímala jako rovnocenné partnery etablovaných souborů jako Cirque Alfonse nebo La Clique! 

Společný projekt ukázal, že umění dokáže bořit hranice a tlumit v lidech předsudky. Díky autenticitě a dynamickému slovníku, pro který není potřeba vládnout žádnou řečí a postačí jen otevřít smysly a srdce, je možné na BOOM nahlížet nejen jako na pozvánku do světa jedné generace, ale také do světa rovných příležitostí, respektu a spolupráce. Obrazně jde o projekt-strom s dlouho zapuštěnými kořeny, z nějž nečekaně vzešel plod prosycený zkušenostmi a touhou riskovat a zároveň pomáhat. „Doba přehodila výhybku mým plánům a sama mě navedla na projekt, který mi v tu chvíli připadal nejsmysluplnější: hrát o lidech, které spojila válka, věk a cirkus,“ uzavírá Rostislav Novák ml.

Článek vznikl ve spolupráci s prostorem Jatka78.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Martina Benešová jede bomby
    Jaderná chemička Martina Benešová slaví obří úspěch – lék na rakovinu prostaty, na jehož vývoji se podílela, byl už schválen v USA. „Když chcete dělat vědu na vysoké úrovni, musíte být nejen šéf, ale i krysa v oficíně, entertainer, politik, ekonom a psycholog,“ říká vědkyně, která se letos vdávala v Las Vegas v šatech po Cate Blanchett a nejlíp se dokáže odreagovat při rychlé jízdě autem.
  • Děravé vědecké potrubí
    Čím dál postupujeme po vědecké dráze, tím méně žen potkáváme: říká se tomu „děravé potrubí“. Se sedmi českými vědkyněmi jsme se na ty díry podívali pěkně zblízka. Kudy nám odbornice z akademické sféry mizí? A stačí díry zalepit, nebo by bylo lepší celé potrubí rovnou přestavět?
  • Milujeme fotoromány
    Zavzpomínaly jsme na časy, kdy jsme v novém Bravíčku vždycky listovaly na stránky s fotorománem, a nechaly jsme se tímhle formátem inspirovat. Tentokrát ale nejde o žádnou lovestory, nýbrž o satirické obrazy z vysokoškolského života z pera Dua Docentky. Získá Lída postdoktorský grant, nebo se její naděje zadupe docent Kuneš a profesor Hrubeš?
  • Proč nosí Filip Titlbach perly
    Novinář Filip Titlbach letos vydal knihu rozhovorů s queer lidmi o tom, čemu musí čelit. V Heroine se ho v důvěrném rozhovoru na jeho vlastní zkušenosti ptá Jana Ciglerová: „Lidé nám často říkají – žijte si, jak chcete, ale ne nám na očích. Proč si myslíš, že se skoro neoutují sportovci? Protože spolu chodí do sprch a heterosexuální muži s tím mívají problém. Myslí si, že je gayové znásilní.“

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

V diskuzi nejsou žádné komentáře

Vstoupit do diskuze