Živit se hudbou je můj sen, říká Dominika Hašková. Držíme palce ve finále Eurovize!

Eurovize
HudbaOsobnostPopkulturaRozhovor
Jana Patočková
| 14. 5. 2022 | 11 komentářů | 3 645
Živit se hudbou je můj sen, říká Dominika Hašková. Držíme palce ve finále Eurovize!
Foto: Eliška Sky

Dominika Hašková je front(wo)manka kapely We Are Domi, která na Eurovizi zabodovala a postoupila do finále. Připomínáme rozhovor se zpěvačkou, která také aktivně hudbu skládá a textuje – ostatně tenhle obor vystudovala. Její pozitivní přístup a čistá radost z toho, že může dělat to, co ji baví, jsou nakažlivé.

Nechce se mi začínat klišé, ale nemůžu si pomoct. Dominika je prostě a jednoduše strašně milá. Její attitude je jednoduše žádný attitude, a když jí hned na začátku řeknu, že jsem cestou na focení a rozhovor poslouchala jejich písničky, ujede jí spontánní a upřímné „awww“.

Písnička Ligts Off, která na letošní Eurovizi Česko reprezentuje, je příjemně chytlavý elektropop se severským šmrncem. Vznikla z pera Dominiky a další účastnice workshopu na songwriterském kempu. Za skladbou, se kterou kapela vystupuje v mezinárodním klání Eurovize v Turíně, tak nebyl žádný manažerský kalkul. I Dominika byla podle svých slov docela překvapená, že ze tří písniček, které do národního kola poslali, zaujala právě tahle. „Mám ráda kombinaci pozitivních beatů a textu, který jde proti tomu, to je právě případ téhle písničky, jde vlastně o takové volání o pomoc,“ vysvětluje Dominika. O úspěchu její písničky rozhodli v národním kole kromě tuzemských fanoušků i ti zahraniční a také mezinárodní odborná porota.

Leeds-Londýn-Praha

Na hudební školu v Leedsu Dominika přišla v 19 letech. Studovala pop, ale ze začátku se styděla psát texty. „Měla jsem pocit, že cokoli napíšu, je trapný klišé. Ale postupně jsem se do toho dostala. Ta škola byla hodně inspirativní prostředí.“ Zmiňuje, že první song napsala v patnácti, ale se smíchem dodává, že ten nikdy nikomu přečíst nedá. „Byla jsem tehdy na dovolené s rodiči u moře v Řecku a zamilovala se tam do jednoho kluka, bylo to takové roztomilé, jak to v tom věku bývá. Vtipné je, že jsme v kontaktu dodnes.“


Eliška Sky pro Heroine

Boty Converse Run Star Motion Low, mikina Converse, kolekce Be Nice, džíny Levi’s. Foto: Eliška Sky


Právě na škole také poznala svoje spoluhráče: Caspera Hatlestada (kytara) a Benjamina Rekstada (klávesy), oba z Norska, které patří k tradici „skandinávského popu“ a na hudbě We Are Domi je to poznat: „Jsem strašně ráda, že jsem kluky potkala, mají jiný kulturní background, s jinými vzory, a do naší hudby dávají něco z jejich kultury.“ Po dokončení školy měla kapela v plánu přestěhovat se z Leedsu do Londýna a pokračovat ve společné tvorbě. 

Jenomže pak přišel Covid a místo do Londýna, který byl v té době, zhruba před dvěma lety, pod přísným lockdownem, navrhla Dominika klukům z kapely, že by to mohli zkusit v Česku. Nakonec ale dostali covid sami. „Byl to dost hustej začátek, kluci neměli ani kde bydlet, navíc kluci tady ještě neměli práci a ani moc peněz. Nakonec nás zachránilo, že jsme mohli společně karanténu prožít v Pardubicích, kde mají dům moji rodiče, to byla záchrana. Strávili jsme 24 dní společné karantény. Bylo to trochu šílený, ale nakonec nás to ještě víc sblížilo.“

Písnička pro Eurovizi

Eurovision Song Contest je mezinárodně sledovanou hudební soutěží a pro umělce může znamenat start velké kariéry. Loňskou edici si podle Evropské vysílací unie zapnulo na 183 milionů diváků. We Are Domi se na květnové vystoupení poctivě připravovali a stihli taky k soutěžní písničce natočit zbrusu nový klip. Je to výzva a velký krok, který je může přiblížit ke společnému snu – naplno se věnovat hudbě. Mladému uskupení, které v národním kole porazilo u nás známější jména, jako je Emma Smetana s Jordanem Hajem, může právě Eurovize posloužit jako výborný skokanský můstek. Důkazem, že snít ve velkém se ve spojení s Eurovizí vyplatí, jsou třeba italští Maneskin, loňští vítězové, kteří si od svojí výhry podmanili téměř celý svět.

Puberta a tělo

Dominika se narodila v USA, kde prožila dětství a část puberty. Její otec, hokejový brankář Dominik Hašek, tam totiž byl v angažmá. Ostatně, otázka na jejího tátu se nabízela. „Otázky na to, jaké je to mít tátu Haška, mi přijdou bizarní. Jaké to je mít svého vlastního tátu?“ směje se. „Já ho prostě znám od malička, je stejný jako všichni ostatní, jen strašně makal a něco dokázal, a to já respektuju, a je skvělý, že inspiruje další k hokejové dráze. Ale to, čeho dosáhl se mnou nemá nic společného, jen máme prostě stejnou krev, 50 % mě je trošku jako táta.“ Uzavírá a když se zeptám, jestli v ní lidé s tátou vidí nějakou fyzickou podobnost, zarazí se a řekne, že má nejspíš nos po tátovi: „Nepřijde ti? Ale ti, kdo znají celou naši rodinu déle, mi stejně říkají, že jsem celá máma, takže těžko říct.“

Jinak je ale ráda, že se její rodina v médiích moc neřeší, na rozdíl od doby, kdy jako teenagerka zkoušela štěstí v soutěži Československo má talent. Tehdy slova jako „protekční“ zaznamenala: „Bylo mi 15 nebo 16 a mám ze sebe vlastně radost, protože nemám pocit, že by mě to nějak zasáhlo, jsem asi dost flegmatická povaha, takže i když jsem tehdy četla nějaké nepříjemné komentáře, tak mě to nějak extra nerozhodilo. Ale není to jednoduchý o sobě číst fakt zlý věci, i proto říkám, že v tomhle ohledu ze sebe mám radost. Nevadí mi konstruktivní kritika, ta je ok, ale když někdo píše, že jsem protekční nebo ošklivá…to je prostě zbytečný. Ale možná mě to tehdy posílilo.“

Dominika a Converse All Stars

Dominika Hašková je součástí české komunity „Converse All Stars“, kterou lze najít po celém světě a propojuje mladé talenty a kreativce, kterým zajišťuje nejrůznější příležitosti, jak být vidět, nebo mentoring. V rámci tohoto projektu připravila Dominika pro loňský Pride Month speciální song.

„Mám k tomu tématu blízku, rozhodně jsem ally a mám několik kamarádů, kteří hodně řešili sebeurčení a identitu a já to prožívala s nimi. Na All Stars se mi líbí, že dávají lidem prostor, aby sami řekli, jaké pocity a postoje mají vůči tématům, které každý měsíc mají, a že nás neomezují, zvlášť u tohohle tématu, protože víme, jak je to v Čechách momentálně třeba s manželstvím pro všechny. Takže mi udělalo radost, že jsem skrz tenhle projekt mohla vyjádřit svůj postoj. Myslím, že je straně důležitý, aby se lidi měli rádi, a ne řešit kdo konkrétně koho…nechápu, že se tohle dneska ještě opravdu řeší! All Star je tedy super v tom, že umělce neomezuje, nemusela jsem řešit co můžu a nemůžu říct, bylo to free!“

Jako dítě ze sportovní rodiny od malička hrála volejbal. Když si povídáme o křehkém období puberty, právě volejbal tam figuruje: „Na svůj věk jsem byla poměrně vyspělá a už ve 13 jsem měla prsa. Mě se to vlastně líbilo a bavilo, ale pak přišla fáze, kdy jsem se už o trošku starší za prsa začala stydět a něco z toho si nesu dodnes. Taky jsem měla vymakaný stehna a pamatuju si, jak mi jeden kluk řekl: „No jo, ty přece hraješ ten volejbal!“ Dodnes nevím, jestli to myslel negativně, ale já si z toho vzala to, že mám velký nohy. Dodnes si ten moment pamatuju.“

Nechci se v módě držet zpátky

U body shamingu se při povídání zastavíme. U toho, jak jedna nevinná poznámka dokáže poznamenat na dlouhé roky naše sebevědomí a mínění o vlastním těle. „Byly období, kdy jsem to dost řešila, vlezlo mi to do hlavy a jsem ráda, že se o tom teď mluví. Když jsem byla v pubertě, tak jsem slýchala, že ženy musí být hubený jako modelky na přehlídkách. A to já jsem nebyla. Ano, jsem vysoká, ale mám křivky. Dnes mám pocit, že už je možnost být jakákoli a je to v pohodě.“


Eliška Sky pro Heroine

Boty Converse Run Star Motion Low, mikina Converse, kolekce Be Nice, džíny Levi’s. Foto: Eliška Sky


Vzpomínky na pubertu jsou podobné těm, které má skoro každá dívka bez ohledu na to, kde vyrůstá. „Mám radost, že už je mi jedno, jestli mě někdo uvidí nenamalovou. Když mi bylo patnáct šestnáct, brala jsem si do školu tužku na oči a čmárala si po každé hodině linky do oka. Pořád chci vypadat hezky, ale pro sebe, ne pro ostatní,“ přemýšlí Dominika a doplňuje, že s tím souvisí i styl oblékání, který hodně řešila také právě v dospívání: „Je to období, kdy si říkáš, jestli máš být svá, nebo nosit to, co ostatní. Vždycky jsem byla sebevědomý dítě i teenagerka, ale občas jsem cítila, že se v oblíkání držím zpátky, aby mě lidi kolem nepomlouvali.“ Dneska ji baví kombinování elementů z pánského a dámského šatníku, baggy kalhoty a upnutý vršek, mikiny, conversky a hlavně zvonáče.

To je ten sen!

Vystoupení We Are Domi na Eurovizi v italském Turíně se odehrálo 12. května. Do té doby chtěli ještě stihnout nahrát nové písničky, ale Dominika dopředu realisticky hodnotila, že neví, jestli se to povede. „Je toho teď samozřejmě strašně moc. Když se podívám do diáře, tak se mi chce brečet, ale jsou to samé zábavné věci. Jen si nastavit priority. Navíc se hudbou neživíme, takže to je docela hustý.“

A dá se tedy hudbou u nás uživit? Dominika má jasno v tom, že ano, ale až ve fázi, kdy tě lidé znají, vyprodáváš sály a jedeš turné. „My tam ještě nejsme, ale doufáme, že Eurovize by nás tam mohla nasměrovat. Nemusí se to vůbec povést, i když se budeme snažit, ale nikdy nevíš. Po Eurovizi plánujeme festivaly v Čechách, nějaké už bookujeme, a doufáme i ve fesťáky mimo Česko.“ A je tedy pro Dominiku ideál věnovat se hudbě na plný úvazek? Odpověď je jasná – ano, to je ten sen!


Foto: Eliška Sky
Artdirektor: Marek Cpin
Asistent fotografky: Jakub Ra 
Styling: Jan Pokorný
Makeup a vlasy: Natálie Host
Produkce: Linda Majerová

Článek poprvé vyšel na Heroine.cz 24. března 2022.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • PRVNÍ MUŽ NA TITULCE HEROINE Lukáš Houdek je muž mnoha talentů a zájmů. Aktivista, novinář, vedoucí projektu HateFree Culture, světoběžník i humanitární pracovník. Jako výrazného umělce, který dokáže svými projekty tnout do živého a naštvat spoustu lidí, ho představuje polský spisovatel Mariusz Szczygieł. „Mám takové pravidlo: nikdy nikomu neříkám, že má hrozné názory. Lidi neodsuzuju, nestavím je na pranýř. To totiž nikdy nefunguje,“ říká Lukáš Houdek. Prvním mužem na obálce Heroine nemohl být nikdo jiný!
  • ACH TI MUŽI! Nové číslo časopisu Heroine je tentokrát hodně o mužích a od mužů. Říká se, že přišli o své tradiční role a nové teď horko těžko hledají, což s sebou nese spoustu mrzutostí. A tak jsme si chtěli na onu pověstnou „mužskou krizi“ posvítit. Co to vůbec je? Kdo za ni může? A kde je svět ještě v pořádku? Dali jsme mužům možnost mluvit o tom, co je trápí a čeho se děsí.
  • LIBUŠE JARCOVJÁKOVÁ Její černobílé, často neostré, emotivní a obnažené snímky jdou na dřeň. Fotí už od šedesátých let, její tvorba byla ale téměř neznámá až do výstavy v Arles v roce 2019. Tu pak deník The Guardian vyhlásil nejlepší výstavou roku a z Jarcovjákové byla rázem světová senzace. S Marikou Pecháčkovou si v intimním rozhovoru povídala o bolesti nohou, o vztazích s muži i ženami, a hlavně o focení. „Já věděla, že to nikdo neuvidí, tak jsem byla absolutně bez cenzury. Pak se posunulo vnímání toho, co je přípustné pro svět umění. Miluju fotografickou chybu; když se objeví, vítám ji.“
  • BOŽÍ VODA Taky milujete přírodní nápoje jako kombucha, kvašené tibi limonády nebo domácí zázvorové pivo? Pak prostě nesmíte vynechat ani březovou mízu. Čepovaná přímo ze stromu chutná jako osvěžující, mírně nasládlá pramenitá voda. Když ale vyzrává v lahvích obohacená o trnky, višně, květy růží nebo třeba kopřivy, můžete se těšit na chuťový koncert. A prý má téměř zázračné účinky!

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 11 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Pavel Křížek | 15. 5. 2022 8:21

K čemu je pěvecká soutěž, ve které se vítěz vybírá na základě politického zadání a ne podle pěveckého talentu? Pokud je o vítězi rozhodnuto předem, pak je účast ostatních zbytečná a výsledek pro ostatní účastníky ponižující. Proč prostě neukážeme respekt Ukrajinským občanům tím, že jim předáme nějaké ocenění mimo tyto soutěže, aby ostatní měli šanci taky hrát a vítězit?

Odpověď je jasná - Eurovize je politické kolbiště, ne talentová soutěž.

+1
Reagovat

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

Milanek | 14. 5. 2022 12:06

Jezis, je vikend, bez se radejc projit ty toxicka nechtena obludo. Snad v tom Tescu nemusis drit kazdej den. Bez hezky na vzduch, uz tu totiz pises nesmysly. A nejlepe nekam, kde neni moc lidi. To aby te nevideli.

-2
Reagovat