E-shop Heroine: předplatná, Manuál pro moderní mámy, Heroine Premium

Nesympatické hrdinky jsou pokrok. Festival Serial Killer přinesl na plátno seriály z celé Evropy

29. září 2021
19 160

Co letos nabídl brněnský festival seriálové tvorby? Jaká je nová česká minisérie Podezření od tvůrce Pustiny? A je dobře, že jsou v kurzu nesympatické hrdinky? Festival Serial Killer ukázal, že bude na co se dívat.

Foto: De Wereldvrede Eva Vlonk

Brněnská akce pravidelně přináší nejnovější evropské seriály na velké plátno a oceňuje také nejlepší seriály ze střední a východní Evropy. V sekci Fokus se letos zaměřila na Belgii. Mezinárodní festival televizních a webových seriálů Serial Killer letos proběhl už počtvrté. 

Hlavní cenu si odnesl srbský seriál Rodina, drama o bývalém jugoslávském prezidentovi Slobodanu Miloševićovi popisující poslední tři dny před jeho zadržením. Seriál bude pravděpodobně možné v budoucnu vidět v České televizi. Rodinu napsal a režíroval Bojan Vuletič, který je spoluautorem scénáře letošního vítězného filmu festivalu v Karlových Varech Strahinja a autorem snímku Rekviem za paní J., působivého absurdního dramatu o ženě, která plánuje svou sebevraždu. 

Cenu za nejlepší webseriál získal projekt TBH režisérky Lucie Kajánkové. Jde o vůbec první webseriál České televize. TBH je zkratka z online komunikace pro „to be honest“ neboli „abych byl upřímný“. Seriál cílící na mladé publikum sleduje události po střeleckém útoku na brněnské střední škole a řeší manipulativnost sociálních sítí a hledání hranic v bolestném světě dospívání. Premiéru bude mít příští rok.

Co ještě festival nabídl napříč svými sekcemi? 

Podezřelá Klára Melíšková

V hlavní soutěžní kategorii bylo možné vidět také první epizodu trojdílné české minisérie Podezření. Nejnovější počin scenáristy Štěpána Hulíka, který je autorem ceněné Pustiny a Hořícího keře, vynesl představitelce hlavní role Kláře Melíškové Čestné uznání poroty. Její ztvárnění nesympatické a těžko čitelné zdravotní sestry, která je obviněná ze zabití pacientky, je skutečně mimořádné.

Klára Melíšková v seriálu Podezření exceluje.Foto: Serial Killer

Precizně vystavěné drama pracuje s pečlivě odposlechnutými dialogy a pomalu budovaným napětím. Soustředěné, minimalistické herectví Melíškové dělá z hlavní postavy povědomý i neproniknutelný charakter zároveň. Je to nepříjemná sousedka, kterou potkáváme každý den, se všemi zdánlivě nevinnými podivnostmi. Jsou ale skutečně tak nevinné? A známe někoho jen proto, že ho pravidelně potkáváme? Je pravda vůbec zjistitelná? A jaký vliv má vznik podezření na život obviněného a jeho okolí? První díl Podezření nastoluje spoustu otázek a navrch přidává zápletku s politickými machinacemi šéfa nemocnice, která mi přišla poněkud zbytečná a strojená. Ale snad nakonec zapadne na své místo tak jako ostatní součástky seriálu, který ční vysoko nad většinu české nejen seriálové produkce. 

Sledujete nové české seriály?

Režisér Michal Blaško spolu s kameramanem Adamem Machem vytváří kompozičně pozoruhodné záběry, které nechávají doznít i po odchodu postav ze scény. Zároveň dokážou skvěle pracovat se zkratkou. Hned první scéna je toho důkazem. Hlavní ženská postava je u vody. Horko, všude spousta lidí. Žena pomalu sestupuje do jezera, když vtom na pláži nastane dramatická situace – odněkud přiběhne zoufalá matka a hledá svou malou dceru. Utopila se snad? Lidé matce přibíhají na pomoc. Naše hrdinka však nejeví ani nejmenší zájem o tuto událost. Zcela klidně a chladně postupuje dál. Její pohled může znamenat cokoliv. 

Podezření bude Česká televize vysílat na jaře příštího roku. Je na co se těšit.

Buchty na ruské periferii

Hlučně a zcela nepřehlédnutelně do hlavní soutěže vtrhla feministická jízda z Ruska. Seriál Buchty vypráví o čtyřech nerozlučných kamarádkách, které se na maloměstském zapadákově živí prostitucí, dokud se to jednoho dne nerozhodnou změnit. První dvě epizody, které jsem měla možnost vidět, srší energií a vtipem, ale také společenskou aktuálností. 

Otevřená obžaloba patriarchátu uprostřed horkého ruského léta ještě nikdy nebyla tak zábavná.

Pilotní díl začíná scénou, v níž jsou hlavní hrdinky naložené v chladicím boxu uhánějícího kamionu a společně s kusy porcovaných prasat se zmítají ze stranu na stranu. Ponechány jsou na milost a nemilost zjevně namol opilému řidiči a zastaví je až náraz kdesi uprostřed polí. Podobně bezmocné je chtějí mít i další muži z města: ať už jde o pasáka, který jim nechce umožnit odejít z branže, bratra, který pracuje u místní policie, lichváře nebo pravoslavného kněze. Muži tu mají město pod palcem a svou nadřazenost si vynucují vyhrožováním, konexemi a otevřeným násilím.

Tyhle „buchty“ už toho mají dost.Foto: Serial Killer

Žeňa, Světa, Ljuda a Marina si v tom všem přitom dokáží udržet určitý nadhled a smysl pro humor. Pomáhá jim jejich vzájemné přátelství i osvěžující prostořekost, s jakou spolu i s okolím kominukují. Tam, kde je pravidla ruské periferie pevně svazují, opouštějí hrdinky aspoň konvence „slušně vychovaných holek“.  

Buchty nicméně nejsou plačtivým sociálně kritickým dramatem, ale nesmírně chytlavou černou komedií s nadupaným soundtrackem a eklektickým vizuálním stylem. Skvělým hereckým výkonům čtyř protagonistek vévodí Irina Gorbačova, kterou můžou české divačky a diváci znát z filmu Arytmie, uvedeným před třemi lety v karlovarské hlavní soutěži. Otevřená obžaloba patriarchátu uprostřed horkého ruského léta ještě nikdy nebyla tak zábavná.

Tělesnost v belgickém hotelu

Sekci Fokus: Belgie vévodil tragikomický seriál Albatros o partě lidí na hubnoucím pobytu v hotelu kdesi uprostřed belgických lesů. Albatros vyniká suchým, absurdním humorem, ale také empatickým ponorem do jednotlivých postav. Každá epizoda se soustředí na jednoho z účastníků a ve flashbacích odkrývá traumata a bolesti, které si v sobě postavy nesou. Lehkonohý humor se tak prolíná se skutečnými tragédiemi osudů protagonistů, kteří jsou sympaticky nejednoznační. 

Každý díl je zároveň zakončený sérií fotek ze skutečného dětství a dospívání herců, jimž je díl věnován. Vytváří tak na minimálním prostoru silný komentář k vnímání těla jako čehosi hotového, co soudíme bez znalosti kontextu, a akcentuje existenci těla v čase, jako neustále se proměňující matérii, neoddělitelně spojenou s naším životním příběhem.

Belgický seriál Albatros.Foto: De Wereldvrede Eva Vlonk

Režisér Wannes Destoop umně balancuje na hraně komiky a tragiky a absurdnosti a uvěřitelnosti. První dvě epizody vás tak rychle pohltí do svého izolovaného světa plného traumatizovaných lidí, s jejichž problémy se lze ale až nepříjemně snadno ztotožnit. 

Albatros můžete až do 3. října najít zdarma online na portále DAFilms. Nebo si počkat, až ho uvede Česká televize.

Foto: Lonely Production

Být ženou v Indii

Režisérka Apoorva Satish chtěla studovat film v Los Angeles, ale objevila FAMU. Jaké pro ni bylo stěhování z Indie do Prahy? Co by změnila na indickém kastovním systému? A proč znamená začátek menstruace pro ženu konec svobody?

V Indii by mi za kritiku systému vzali pas, říká indická režisérka z FAMU

O čem sní nesympatické hrdinky? 

Všechny zmíněné seriály spojuje jedna věc: Vyskytují se v nich výrazné hrdinky, které by se daly označit za ne příliš vzbuzující sympatie. Proč jsou teď nesympatické hrdinky tolik v kurzu? V diskuzi O čem sní ženy v seriálech?, která proběhla v rámci doprovodného programu, to nejlépe vyjádřila dánská producentka Vinca Wiedemann. Podle ní ani tak nejde o to, že by například Mare z Easttownu byla nějak zvlášť nesympatická. Ona se v podstatě chová běžně, u mužských postav bychom se nad tím pravděpodobně ani nepozastavili, ale tady máme pocit, že jde o něco mimořádného. Tak málo jsme na nestereotypizované hrdinky zvyklí.

„Nedávno jsem konzultovala scénář jednoho velice známého dánského progresivního tvůrce. Žádná ženská postava tam neměla uvedenou práci. Narozdíl od mužů, kteří ji specifikovanou měli všichni. Ženy byly ovšem jen matky, milenky, sestry,“ reagovala Wiedemann na dotaz, jestli jsme se někam při psaní scénářů posunuli.

Pořád se tak opakuje strukturální problém, který mi před pár lety popisovala americká scenáristická konzultantka Pilar Alessandra, a který jsem doufala, že bude touhle dobou za námi. Když je ve scénářích představována mužská postava, vypadá to většinou nějak takhle: „RICHARD. Vrchní vyšetřovatel. Odhodlaný, nekompromisní, s výrazem člověka, kterého si nechcete rozházet.“ Zatímco když na scénu vstupuje ženská postava, přečtete si: „MARTHA. Brunetka s výraznýma očima. Krásná, ale neví o tom.“ Prosím, jen víc nesympatických hrdinek, které mají věci na práci. Někdy možná vraždí a jindy chronicky lžou. Nicméně pro seriálový svět jsou potřebné nesmírně.

Jak si stojí české seriály ve srovnání se světem? O tom, že kvalitní seriály vznikají a budou vznikat i u nás, píše Kamila Zlatušková v tištěném magazínu Heroine

Aktuální číslo

  • O tom, jak rodí ženy, rozhodují muži
  • BDSM coming out
  • Malý, tlustý, plešatý? Body shaming se týká i mužů. Promluvili Čestmír Strakatý, Šimon Holý, René Levínský a Jordan Haj
  • Budoucnost je rostlinná
Popup se zavře za 8s