Jsem příčinou budoucí demografické katastrofy. Mám jen jedno dítě
Je mi 33 let a mám malého syna. Je to báječné dítě a vůbec si nedokážu představit, že bych ho neměla. Nelituji rozhodnutí být mámou, a dokonce mám občas pocit, jako bych díky tomu zažívala o život navíc. Navzdory tomu nevidím téměř žádný důvod, proč bych měla mít další dítě, píše v komentáři Ria Gehrerová ze slovenského Denníku N.
Ještě nedávno se na Slovensku každý rok narodilo aspoň 50 tisíc dětí, ale vloni už to bylo jen asi 42 tisíc. Výrazný pokles porodnosti demografové zaznamenali už čtvrtý rok po sobě. Podobný trend je viditelný v mnoha evropských zemích. Dokonce i v těch severských, jejichž rodinné politiky byly donedávna považovány za úspěšné ve zvyšování, nebo aspoň udržování porodnosti.
Moje Heroine 2026
Hledáme ženy, které mění svět kolem sebe k lepšímu. Už pošesté chceme znát vaše nominace a budeme psát o ženách, které vás inspirují.
Ať už se jedná o lokální projekty, nebo o systémové změny. Lidská práva, rovné příležitosti, udržitelný život nebo vzdělávání – to jsou oblasti, kde vidíme úžasné ženy dělat velké věci. Ale ještě pořád zbývá dost práce. Zapojte se a buďte tou změnou, kterou chcete na světě vidět.
Jak napsal demograf Branislav Bleha, zneklidňuje ho určitá „hrozivá představa“, že demografie se řítí dolů. Ve svém textu se ptá: „Co když opravdu budou standardem [úhrnné plodnosti] hodnoty 1–1,2 a ženy bezdětné nebo s jedním dítětem budou tvořit více než polovinu? To by už nebyl tobogán, ale skoro volný pád.“
To přece mluví i o mně! Žena s jedním dítětem odsoudila civilizaci k volnému pádu, bude se jednou psát v médiích.
Demografové v rozhovorech zmiňují postapokalyptické scénáře budoucnosti, ve kterých kolabuje důchodový i zdravotní systém a… nic to se mnou nedělá. Vůbec to ve mně nevzbuzuje chuť zachraňovat dalším potomkem svůj nebo cizí důchod.
Jedním z důvodů, proč jsme se s mým mužem rozhodli mít dítě, byla zvědavost, jaké to bude. Zažít těhotenství, porod, držet v rukou miminko, vodit dítě do školky. Tímhle vším jsme si prošli a dále procházíme. Touha zažít něco nového se nám však už s dalším dítětem nespojuje.
Co by nás tedy přimělo mít další dítě? Upřímně, netuším.
Peníze to nejsou. Pro nás
Demografové zmiňují, že lidi může v plánování dětí brzdit například nedostupné bydlení. Někoho určitě ano, ale náš případ to není. Máme dům a měsíční splátky hypotéky jsou pro nás snesitelné.
Myslím si, že by mě k dalšímu dítěti nemotivovalo ani víc peněz od státu. Po pravdě řečeno, poté, co jsem otěhotněla, jsem měla pocit, že mě stát zasypává penězi. Bylo to před čtyřmi lety, když parlament schválil těhotenský příspěvek. To znamenalo, že jsem už od čtvrtého měsíce těhotenství dostávala asi 200 eur navíc ke svému platu. Po porodu jsem dostala jednorázový příspěvek při narození dítěte, který je více než 800 eur.
V komentáři se dočtete, že:
- systém nemá problém jen s tím, když se rodí málo dětí. Má problém vyřešit také situaci, že se někde rodí dětí moc
- o ženách okolo třicítky a o matkách malých dětí mnozí zaměstnavatelé stále mluví jako o rizikových zaměstnankyních a část z nich se jejich přijímání do práce snaží aktivně vyhýbat
- už máme zavedený pojem „pokuta za mateřství“, ale ne „pokuta za otcovství“
- proč musí mít rodičovství stále pachuť oběti a risku
- a zda si umíme vůbec představit, jak by svět přátelský k dětem a rodinám mohl vypadat
Chcete si přečíst celý komentář a mít přístup k dalším textům Heroine? Odemkněte si celý web a podpořte nezávislou redakci.
Předplatné začíná už od 149 Kč měsíčně a můžete ho i darovat.
Během mateřské jsem od státu osm měsíců dostávala v podstatě celý svůj plat. Horší to začalo být po přechodu na rodičovský příspěvek, když jsem si uvědomila, že v tuto chvíli už začínám být opravdu finančně závislá na svém muži. Nečekala jsem, že to bude tak ponižující pocit.
