Holíme všechno, holky! Ladislav Špaček poradí i vaší dceři, jak na dívčí etiketu

Knihovnička
KomentářRecenze
Olina Stehlíková
| 17. 12. 2021 | 66 komentářů | 128 944
Holíme všechno, holky! Ladislav Špaček poradí i vaší dceři, jak na dívčí etiketu
Ladislav Špaček. Foto: Profimedia

Ladislav Špaček je neúnavný propagátor a neústupný realizátor povrchové slušnosti: etikety stolování, oblékání, zdravení, seznamování se a představování. Knih o správném chování, rozuměj výběru oblečení, příboru nebo talířku v hotelovém bufetu, napsal už patnáct. Etiketně a rovnou i beletristicky zpracoval také život o dvě generace mladších dívek.

Jste bezradné před prvním rande. Špatně vám vysvětlili, jak se náležitě vstupuje do restaurace. Potřebujete vychovat v oboru upíjení alkoholu, v letadle propadáte panice, protože si nejste jisté, jak naložit s plastovým příborem a novinami zdarma. Na svatbě hodláte trumfnout nevěstu. Z hotelové recepční se vám rosí čelo: co kdyby hovořila cizím jazykem?

My holky prostě musíme být poučeny o tom, co je a není slušné, jaké chování je u žen nepřípustné nebo přinejmenším nevhodné, a k dispozici máme nekonečnou řadu radilů a radilek, které přiskočí jako přičinlivé činčily, kdykoli to vůbec není potřeba. Když dojdou 24karátové rady Elišky Haškové Coolidge, je ideální sáhnout po didaktické literatuře napsané mužem. S laskavostí a ve vší slušnosti poučí mansplainingová ikona také naše dospívající dcery. Dívka se například dozví, že je dobré se mýt, použít „lehký parfém“ nebo nosit silonky.

Yoli

Obálka nového vydání knihy Tereza: příběh s prvky etikety.

Jinak, holky, propadneme

Kniha s názvem Tereza – Etiketa pro dívky vyšla už v roce 2014 v nakladatelství Mladá fronta. Sytě růžová kniha se nyní dočkala reedice a s kosmetickými úpravami a titulem Tereza – příběh s prvky etikety vychází pod labelem Yoli.

Pokus poučit dívky o žádoucím a společensky tolerovatelném vnějškovém chování, zejména v kontaktu s muži a chlapci, je vtělen v beletristický příběh o šestnáctileté středoškolačce Tereze, která zažívá bolestivý rozchod, „běžnou“ cestu letadlem na jachtu s přáteli, pobývá v hotelu, ustojí dramatickou situaci, kdy je v porozchodovém smutku sbalena zralým predátorem v malostranském baru a před nechtěným sexem v opilosti ji zachrání jen duchapřítomný útěk taxíkem. Účastní se svatby, připraví se na maturitu a mladým čtenářkám zprostředkuje ukázkový happy end, v němž se Tereze otvírá nová životní kapitola – samozřejmě po boku přítele, jenž se jistě stane jejím manželem.

Kniha je provázena dialogy naivní, nepravděpodobně infantilní a také zcela blbé Terezy s jejími stejně inteligentními kamarádkami. Konverzační výměny se snaží napodobovat jazyk, myšlení a jednání mladých dívek a způsob jejich komunikace v blíže neurčeném chatu. Naučné střety názorů, v nichž každá z dívek zastává určité stanovisko (tu vzorové, tu odstrašující), jsou vyfutrovány sumarizačními pedagogickými sebemotivačními rámečky: v nich si dívky jako deníčková memoranda pro svou zářnou budoucnost zaznamenávají morální imperativ „holíme všechno“ nebo poznání, že před maturitou se musí učit, „jinak, holky, propadneme“. Též si chtějí pamatovat, že se hodí použít deodorant a osprchovat se, než jde dívka do společnosti či na schůzku.

Tereza je hysterická, afektovaná a dětinská. Její povýšenecký boyfriend Nik ji neustále otcovsky poučuje (hotel, letadlo, restaurace), současně ji ale neváhá láskyplně plácnout po „zadečku“ nebo jí doporučí, ať se na jachtě, běžném to dopravním prostředku sedmnáctiletých českých dětí, neupejpá a sundá si vršek od plavek, vždyť on sám je taky namol opilý z whisky a úplně nahý.

Kolínko venku

Neváhala jsem navštívit knihkupectví a přesvědčit se, že na pultech skutečně leží nové vydání, a podívat se, v čem se liší od prvního. Inu, Tereza se s „Nikem“ seznámí na Facebooku a, jak slibuje anotace, „společně prožívají všechny situace, do kterých se dostávají mladí lidé jejich věku“. Svatá prostoto. Zažívají je úplně stejně jako ve vydání prvním, inu, vše je „přizpůsobeno mentalitě teenagerů“.


Ukázka z knihy

Ukázka z knihy

Dialogy zůstaly totožné jako v roce 2014, příběh rovněž. Ilustrace Martiny Pavlové nahradily ty od Ivony Knechtlové. Přibyl „dívčí chat“ na Facebooku a nebezpečí kyberšikany. Ponechme stranou autorovu vizi komunikačních nástrojů dnešních teenagerů a jejich hovorů. Přehlédněme komické rozložení rolí na bezradnou Terku, Majdu-rajdu, Kláru-divou Báru a jeptišku Ladu – a proti nim exotickou dvojku nedostižného „Nika“ a ďábelsky bohatého „George“ z baru, metaforicky zřejmě ztělesňujících peklo a ráj, případně jejich mondénní přátele „Rocka“ a „Charlieho“.

Jemné líčení, lehký parfém, deodorant, čisté vlasy a oholené podpaží. To jediné je v situaci prvního rande důležité. A upřímně, pro všechny ostatní životní zkoušky jakbysmet. Nik je žádoucí proto, že Terezu „si vedl na pravé straně“, do fronty vstupoval jako první, byl vysoký a měl modré oči. Nevhodný kandidát na manžela se pozná podle těkajících očí, neumytých rukou a pohledem na nehty. Na první rande s neznámým z Facebooku je dobré přijít s „kámoškou“ a pak ji poslat domů, samozřejmě pakliže nehty vyhovují standardům. Když uklouznete na hraně a natrefí se dočasně někdo jiný, aplikujte pravidlo „ZZZ“, ano, vskutku plzákovské zatloukat, zatloukat, zatloukat. A hlavně, holky, nebýt „vědátorkou“!

Dozvíme se, že koňak Grand Marnier, jímž Terku z domácího baru své vily opíjí světák „George“, je „nápoj s výtažky kůry z hořkých pomerančů“. Takovou vědomost nad druhou sklenkou grogu, u maturity nebo v hotelovém lobby jako když najdeš.

Zájmy a preference středoškolsky vzdělaných dívek na prahu dospělosti jsou v očích Ladislava Špačka hluboké jako silážní jámy, spletité jako mycelium a rozmanité jako podmořská říše. Dívky spolu mluví jako postavy v porevolučním seriálu Beverly Hills kombinovaném s Večerníčkem, harlekýnkami a Sexem ve městě. A co si Terka přeje na schůzce na Karlově mostě u bronzové desky, celé ohlazené hladovýma rukama toužících? „Chtěla bych být šťastná a najít muže, který by mě miloval,“ zformulovala si v duchu své přání. Co jiného si přát, no ne? K tomu si ovšem musí vtlouct do prosté hlavinky, že pečivo se ulamuje, látkový ubrousek se skládá do klína přeložený napůl a špičky vidliček míří dolů, zatímco jejich držadla jsou schovaná v dlani jako koroptvičky, což se hodí zejména na dovolené, kterou si chudá Terka nechala zaplatit od Nikova otce.

Mít francouzskou vychovatelku

Co by skutečná dospívající dívka mohla hledat v knize o společenském chování? Radu, jak se zachovat, když kamarádce zemře někdo blízký. Jak hovořit s neslyšícím nebo odvést nevidomého na schodiště. Jaká jsou úskalí pracovních pohovorů, jak se efektivně učit na zkoušky a zapůsobit na komisi, jak se postarat o nemohoucí babičku, překonat generační propast s rodiči. Jak být skutečnou kamarádkou v nouzi, odolat nástrahám závislostí a osobních nejistot všeho druhu během dospívání i rané dospělosti, poradit si s arogancí moci. Jak zvolit dobrou cestu k vysněnému povolání nebo být v souladu se svým tělem.

O ničem z toho ovšem nemají Tereza s Majdou ani „gentleman Nik“, jehož o správném stolování poučil dědeček „z bohaté měšťanské rodiny“, jenž „měl dokonce francouzskou vychovatelku“, z knihy etikety pro dívky ani potuchy. Dozvědí se zato, že koňak Grand Marnier, jímž Terku z domácího baru své vily opíjí světák „George“, je „nápoj s výtažky kůry z hořkých pomerančů“. Takovou vědomost nad druhou sklenkou grogu, u maturity nebo v hotelovém lobby jako když najdeš. Když se budeš, holka, řídit přikázáním „Neprovokovat vyzývavým oblečením“, nemůže se nic stát. Tereza svou pruhovanou minisukni a upnuté červené tričko prostě neuvážila.

Terezin svět je ten, kde naučit se „základům chování v restauraci, v tramvaji, v hotelu, na cestě letadlem, na diskotéce, ale i na svatbě a na společné dovolené na jachtě“ znamená, že oba mladí lidé „projdou všemi nástrahami života a společně se s nimi vyrovnají“. Budou vyrovnaní jako specializované příbory podél talíře. Když čtu závěrečnou větu vyprávění „Oba věděli, že je čeká dlouhá společná cesta“, je mi Nika i Terky upřímně líto. Jejich cesta životem bude očistec. A vy nezapomeňte pravidelně dokupovat aktualizovaná vydání etikety pro dívky pro dcery i vnučky.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • LUCIE HRDÁ Tváří titulní strany je advokátka Lucie Hrdá. „Oběti připodobňují znásilnění k vraždě duše a mnoho z nich tvrdí, že by byly raději mrtvé, než aby žily s touto zkušeností dál. Pokud se na tyto zločiny stále pohlíží jako na ublížení na zdraví, je to podle mě naprosté nepochopení,“ říká v našem rozhovoru. Organizace Bez trestu, kterou spoluzakládala, zveřejňuje skutečné rozsudky, aby upozornila na to, za jaké činy odcházejí pachatelé od soudů jen s podmínečnými tresty. „O násilí nesmíme mlčet,“ říká Lucie a sama se neúnavně angažuje.
    Lucii Hrdou fotila naše spolupracovnice v Londýně Eliška Sky.
  • STOP NÁSILÍ NA ŽENÁCH! Nějakou formu domácího násilí zažilo 20–40 % žen. V době první covidové vlny narostlo domácí násilí až o 50 %. Každá třetí žena se stala terčem sexuálního obtěžování. Zkušenost se znásilněním má asi 5–10 % českých žen, přičemž naprostá většina z nich se nikdy neobrátí na policii. Co ještě potřebujeme slyšet, abychom jako společnost přestali zavírat oči před domácím a sexualizovaným násilím?
  • MŮJ ŽIVOT S MOHAMEDEM „Mohamed zná holky, jako jsem já (35+ single ženy s kariérou), jen z filmů. Já znám kluky jako Mohamed jen ze zpráv. Oba kolem těch stereotypů první týdny potichu našlapujeme. Nevíme, co čekat. On uzavírá svůj den modlitbou, já sklenkou vína.“ Michelle Losekoot svěřila Heroine svůj příběh o tom, jak nabídla hostitelskou péči jednomu z dětí, které na českém území skončily jako uprchlíci bez rodičů. Co při tom Michelle zjistila o sobě? A co o naší společnosti?
  • FAST FEMINIST FASHION Nakupují české feministky v řetězcích? Je udržitelná móda jen pro privilegované? A koho posiluje podceněné oblečení? Módní publicistka Veronika Ruppert se zamýšlí nad přesahy mezi feminismem a módou ohleduplnou k planetě i lidem. V příloze Sustainable přinášíme také rozhovor s klimatoložkou Táňou Míkovou a tipy na udržitelnější cestování z pera architekta Petera Bednára.

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 66 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

aurbanova | 17. 12. 2021 8:37

A ještě k tomuto. Tradičně vám pointa článku proletěla nad hlavou a vymezujete se proti věcem, které nikdo neříká. Problém pana Špačka není v tom, že chodí v obleku, přednáší o tom, která vidlička je salátová a že Grand Marnier je vhodné pít až po páté hodině. Je otázkou, na kolik jsou takové rady v 21. století relevantní, svoje publikum si to ale asi najde. Naopak to, co článek kritizuje, je kniha přímo hovořící k velmi mladým dívkám, kterým manipulativně vštěpuje "hodnoty" jako "je oukej nechat si sahat na zadeček" nebo "tvýho kluka nezajímáš ty jako lidská bytost, ale jestli seš oholená (všude)". Jestli vám TOHLE sdělení přijde v pořádku, tak už nevím, co s vámi.

+142
Reagovat

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

Tomek | 17. 12. 2021 8:52

Ve 4:05….zoufalkyne :)

-14
Reagovat
Zobrazit komentovanou zprávu