Sexistická reklama snižuje lidskou důstojnost, říká Nejvyšší správní soud

Každodenní sexismus
Šárka Homfray
| 24. 4. 2021 | 102 komentářů | 32 707
Sexistická reklama snižuje lidskou důstojnost, říká Nejvyšší správní soud
"Blow in her face and she will follow you anywhere". Sexistická reklama redukuje ženy na objekty sexuální touhy..

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci sexistické reklamy obsahuje celou řadu věcí, které v soudních rozhodnutích nejsme zvyklí číst. Například že reklama neodráží pouze sociální realitu, ale má také schopnost ji utvářet a formovat, a proto je důležité, aby neprezentovala společensky nežádoucí jevy.

Nejvyšší správní soud zveřejnil rozsudek ve věci brněnské společnosti provozující zastavárnu. Její reklamní leták inzeroval služby prostřednictvím fotografie mladé ženy oděné jen v kalhotkách. Krajský úřad Jihomoravského kraje posoudil tuto reklamu jako sexistickou a společnosti za ni uložil pokutu podle zákona o regulaci reklamy. Ministerstvo průmyslu a obchodu tuto sankci potvrdilo a jako v souladu se zákonem ji vyhodnotil i Krajský soud v Brně, na který se společnost obrátila předtím, než věc předložila Nejvyššímu správnímu soudu.

Na svém twitterovém účtu Nejvyšší správní soud tento rozsudek uvedl slovy: „Reklama, která využívá fotografie nahé ženy pouze k upoutání pozornosti na nesouvisející zboží, a tím staví ženu do pozice sexuálního objektu, představuje diskriminaci žen na základě pohlaví, snižuje jejich lidskou důstojnost a je v rozporu s dobrými mravy“.

Wow. V českém – eufemisticky řečeno – konzervativním prostředí, jehož je zrovna právní profese silným reprezentantem, jsme na tak jednoznačný a pregnantně formulovaný odsudek sexistické reklamy nebyli tak docela připraveni. To se mimochodem projevilo i na množství sdílení a komentování tohoto tweetu, který řádově přesáhl ohlas, který tweety Nejvyššího správního soudu obvykle vyvolají. Troufnu si říci, že pro otázku diskriminace a genderové rovnosti jde o nejzásadnější soudní rozhodnutí za poměrně dlouhou dobu.

Diskriminace a lidská důstojnost

Samotný rozsudek mimo jiné ukazuje na velmi dobrou práci všech příslušných orgánů, které si daly záležet na zdokumentování a argumentaci. Nejvyšší správní soud se s nimi v podstatných částech tohoto hodnocení ztotožnil a zmínil i důležitou věc z jednoho svého staršího rozsudku. „Jakákoliv diskriminace z důvodů rasy, pohlaví nebo národnosti automaticky představuje rozpor s dobrými mravy. Nelze se totiž domnívat, že by existovala diskriminace z důvodů rasy, pohlaví nebo národnosti, kterou by bylo možné považovat za souladnou s dobrými mravy.“ Než si přispěcháte stěžovat na kvóty nebo jiná podpůrná opatření, kterým se někdy říká „pozitivní diskriminace“, rozmyslete si to. Nedělejte to, právní úprava to už jednoznačně řeší.

Častou kritikou regulace sexistické reklamy je, že zasahuje do svobody slova. V tomto případě soud dochází k tomu, že zásah do dobrých mravů je tak závažný, že obstojí i omezení svobody slova jejím odstraněním.

Vedle diskriminace byl druhým důvodem, pro který byla reklama řešena, názor úřadu, že taková reklama redukcí ženy na sexuální objekt snižuje lidskou důstojnost. Zde je už podle Nejvyššího soudu zapotřebí posuzovat, že takové snižování lidské důstojnosti bylo natolik intenzivní, že bylo v rozporu s dobrými mravy. A tak tomu v daném případě bylo – vyobrazení téměř nahé ženy v reklamě na zcela nesouvisející zboží nebo službu čistě za účelem přilákání pozornosti klientely je natolik degradující, že si regulaci zaslouží.

Rozsudek obsahuje ještě celou řadu dalších zajímavých věcí, které v soudních rozhodnutích u nás nejsme úplně zvyklí číst. Například že reklama neodráží pouze sociální realitu, ale má také schopnost ji utvářet a formovat, a proto je důležité, aby neprezentovala společensky nežádoucí jevy. Nebo že i když se i reklamní sdělení řadí do oblasti svobody slova, je zde potřeba vnímat jejich kontext a úlohu v obchodních vztazích, nebo právě i při ovlivnění veřejnosti a tím konstrukci reality.

Ani svoboda slova není nekonečná

Častou kritikou regulace sexistické reklamy je, že zasahuje do svobody slova. I tímto se Nejvyšší správní soud zabýval a došel k závěru, že je nutné zkoumat nejenom účel omezení svobody slova, ale také to, jestli je omezení nutné pro fungování společnosti. A v tomto případě dochází k tomu, že zásah do dobrých mravů je u této reklamy tak závažný, že obstojí i omezení svobody slova jejím odstraněním. A je irelevantní, zda reklama vadí jen tomu, kdo podal podnět, nebo nějaké větší skupině osob, jak namítala pokutovaná společnost. Soud zde shledal přiléhavým hodnocení správního úřadu, že taková v podstatě pornografická reklama pohoršuje osoby s běžným morálním cítěním.

Nikdo zobrazování ženských těl nezakazuje a zakazovat nehodlá. Jde jen o to, že je lidsky nedůstojné lepit obrazy nahých žen na kdejakou nesouvisející kravinu.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu vítá i brněnská organizace Nesehnutí, která donedávna organizovala cenu o sexistickou reklamu pod názvem Sexistické prasátečko. Právě zastavárna, o kterou v daném rozsudku šlo, byla na tuto cenu několikrát nominována, proti této reklamě dělali Nesehnutí vůbec první happening. Petra Havlíková a Eva Colledani z této organizace k rozsudku uvádějí: „Rozhodnutí je ukázka toho, že má smysl se ozývat a aktivně se zasazovat o to, aby byl veřejný prostor místem, které je příjemné pro všechny. Je významné pro sjednocení praxe rozhodovacích orgánů, která je hodně rozdílná, různé úřady rozhodují různě a takové zásadní rozhodnutí jim dá silné vodítko. Jako přelomové vnímáme i to, že Nejvyšší správní soud používá pojem sexistická reklama – naším cílem bylo ten pojem dostat do povědomí veřejnosti a rozsudek ukázal, že se nám ho podařilo vnést i do právního světa.

Diktatura politické korektnosti

Ne každý přivítal rozsudek Nejvyššího správního soudu stejně nadšeně jako Nesehnutí a ne každý z desítek retweetů výrok soudu oslavil. V řadě doprovodných komentářů to hýřilo buď odsudkem nastupující diktatury politické korektnosti nebo absurdními obavami o to, co vše ještě bude zakázáno, v duchu myšlenky: „Svobodu dívat se na nahé ženy vždy, všude a za všech okolností si brát nenecháme.“

Z tohoto pohledu je zajímavé, co všechno se v rozsudku nepíše. Nepíše se v něm například, že by sexistickým bylo každé zobrazení nahého nebo téměř nahého ženského těla. Dokonce se v něm ani nepíše, že i každé použití takového obrazu v reklamě bylo sexistické a diskriminační. V reklamě na kosmetiku jde o něco jiného, a takový server Onlyfans, o jehož osud projevila řada osob upřímné obavy, pak není z tohoto pohledu reklamou vůbec. Ale když si plácnete nahotinku na leták zastavárny, existuje pak ještě cokoli jiného, kam by ji plácnout nešlo?

Nikdo zobrazování ženských těl nezakazuje a zakazovat nehodlá. Jde jen o to, že je lidsky nedůstojné lepit obrazy nahých žen na kdejakou nesouvisející kravinu. A u reklam na něco na hony ženskému tělu vzdáleného o to více. Já osobně bych se jako spotřebitelka spíš urazila, kdyby nějaký prodejce nebo podnikatel nedokázal k zaujmutí mé pozornosti vymyslet nic nápaditějšího než ženu v kalhotkách. No ale proti gustu…

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • LUCIE HRDÁ Tváří titulní strany je advokátka Lucie Hrdá. „Oběti připodobňují znásilnění k vraždě duše a mnoho z nich tvrdí, že by byly raději mrtvé, než aby žily s touto zkušeností dál. Pokud se na tyto zločiny stále pohlíží jako na ublížení na zdraví, je to podle mě naprosté nepochopení,“ říká v našem rozhovoru. Organizace Bez trestu, kterou spoluzakládala, zveřejňuje skutečné rozsudky, aby upozornila na to, za jaké činy odcházejí pachatelé od soudů jen s podmínečnými tresty. „O násilí nesmíme mlčet,“ říká Lucie a sama se neúnavně angažuje.
    Lucii Hrdou fotila naše spolupracovnice v Londýně Eliška Sky.
  • STOP NÁSILÍ NA ŽENÁCH! Nějakou formu domácího násilí zažilo 20–40 % žen. V době první covidové vlny narostlo domácí násilí až o 50 %. Každá třetí žena se stala terčem sexuálního obtěžování. Zkušenost se znásilněním má asi 5–10 % českých žen, přičemž naprostá většina z nich se nikdy neobrátí na policii. Co ještě potřebujeme slyšet, abychom jako společnost přestali zavírat oči před domácím a sexualizovaným násilím?
  • MŮJ ŽIVOT S MOHAMEDEM „Mohamed zná holky, jako jsem já (35+ single ženy s kariérou), jen z filmů. Já znám kluky jako Mohamed jen ze zpráv. Oba kolem těch stereotypů první týdny potichu našlapujeme. Nevíme, co čekat. On uzavírá svůj den modlitbou, já sklenkou vína.“ Michelle Losekoot svěřila Heroine svůj příběh o tom, jak nabídla hostitelskou péči jednomu z dětí, které na českém území skončily jako uprchlíci bez rodičů. Co při tom Michelle zjistila o sobě? A co o naší společnosti?
  • FAST FEMINIST FASHION Nakupují české feministky v řetězcích? Je udržitelná móda jen pro privilegované? A koho posiluje podceněné oblečení? Módní publicistka Veronika Ruppert se zamýšlí nad přesahy mezi feminismem a módou ohleduplnou k planetě i lidem. V příloze Sustainable přinášíme také rozhovor s klimatoložkou Táňou Míkovou a tipy na udržitelnější cestování z pera architekta Petera Bednára.

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 102 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

B | 24. 4. 2021 13:10

Taky měl někdo konečně zakázat všechny ty "články" o tom, kde kdo vystavil prsíčka a stehýnka, udělal si nové nárazníky, nebo který fotbalista má lepší matračku. Nebo by je měli jasně označit třeba zvracícím smajlíkem jako články pro primitivy, aby i děti, co na takové "články" určitě věčně naráží třeba i na Seznamu, věděly, pro koho je takový obsah určen.

+56
Reagovat
Zobrazit komentovanou zprávu

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

umfa | 24. 4. 2021 13:13

Proč? Vždyť to lidi zajímá.

-13
Reagovat
Zobrazit komentovanou zprávu