„Nespala jsem, brečela a frustrovaně kopala do zdi. A málem i do manžela.“ Syndrom neklidných nohou narušuje spánek i psychiku
Po celém dni si lehnout, dát si nohy nahoru… A pak se zoufale rozplakat. Protože místo úlevy a odpočinku lidi trpící syndromem neklidných nohou čeká mravenčení, bolest, pocit tlaku nebo pulsování. A nutkání s končetinami neustále hýbat: jinak jsou tyto pocity brzy nesnesitelné. Nejhorší bývají potíže v noci: místo spánku tak často musejí chodit po bytě nebo si sprchovat nohy ledovou vodou. Zkuste si takto špatně usínat několik měsíců až let – není divu, že syndrom neklidných nohou přináší těm, co jej mají, i psychické potíže. Onemocnění, které se vyskytuje až dvojnásobně častěji u žen a souvisí i s těhotenstvím a počtem porodů, je stále poměrně málo rozpoznávané. Přitom správně zvolená léčba může lidem výrazně ulevit. Přinášíme další díl seriálu Heroine.cz o méně známých, protože převážně ženských, diagnózách.
Popisuje to jako každodenní stupňující se muka. Pocit, jako by jí uvnitř kotníků a lýtek lezl hmyz, jako by se v nich perlila krev. U osmačtyřicetileté Ireny Houdové se syndrom neklidných nohou poprvé projevil už v pubertě.
Svět podle Heroine 2026: Přiznání superžen*
11.10. 2026 - zapište si datum dalšího ročníku!
Tentokrát otevíráme téma Přiznání superžen - protože superžena je mýtus, který jsme se rozhodly společně rozbít. Ty největší lekce přicházejí z našich neúspěchů. Čeká vás ženský večer plný sdílení, porozumění a inspirace.
Sdílet. Pečovat. Pomáhat si.
🗓️ 11.10.2026, Jatka 78
Toto neurologické onemocnění se projevuje především, když je člověk v klidu: v tu chvíli nastupují nepříjemné pocity jako mravenčení, pálení, pulzování, bolest nebo štípání končetin. Následované nutkáním neustále dolními (a někdy i horními) končetinami pohybovat – a tím to pnutí na chvíli „vypnout“.
Pohyb končetinami sice nepříjemné pocity na chvíli zažene, brzy se ale objeví znovu. Obtíže bývají nejhorší v noci, ale často se objevují i při delším sezení. Navíc se mohou postupně zhoršovat.
Tak to bylo i v případě Houdové. Zpočátku se to ještě dalo vydržet, nepříjemné pocity zažívala jen párkrát do měsíce.
Její stav se zhoršil, když otěhotněla.
„Nespala jsem, kopala jsem nekontrolovatelně do zdi i do manžela a házela sebou v posteli, brečela jsem z frustrace, že s tím nemůžu nic dělat. Každou noc jsem musela vstát a hodinu chodit po bytě, dělat dřepy, máčet si nohy ve studené vodě, spotřeba Alpy rostla,“ líčí Houdová.
V článku se ještě dočtete:
- Proč Houdová skončila na psychiatrii.
- Příběh dalších respondentů: Anny, které lékařka napsala návykové léky, a Lukáše: „Někdy si chci ty nohy useknout“.
- Že někdy projevy syndromu souvisí s jinými, primárními diagnózami, nebo s braním léků, například antidepresiv.
- Co může lidem se syndromem neklidných nohou přinést úlevu.
Chcete si přečíst celý článek a mít přístup k dalším textům Heroine? Odemkněte si celý web a podpořte nezávislou redakci.
Předplatné začíná už od 149 Kč měsíčně a můžete ho i darovat.
Lékařka, ke které ke konci těhotenství docházela, se na ni dívala nedůvěřivě, prý o tom nikdy neslyšela. Nakonec ji poslala na psychiatrii.
Na chodbě ji ale odchytla sestra, která zjevně nechtěla doktorce oponovat. „Poprvé ten stav pro mě pojmenovala jako syndrom neklidných nohou a doporučila neurologii. Tam konstatovali, že v těhotenství je to časté, a předepsali mi železo,“ vzpomíná Houdová.
