„Krásná žena má dvě prsa.“ Ženy, kterým nemoc změnila vzhled, trápí sebepřijetí i bolestivé poznámky okolí
„Troufnu si říct, že jsem byla člověk, který se sám sobě líbil. Najednou se nepoznáváte, a ani ostatní lidé vás nepoznávají,“ říká Tereza Fabiánová o tom, jak atopický ekzém proměnil nejen její vzhled, ale také vztah k sobě samotné. O životě s nemocí se jako společnost učíme otevřeně mluvit – zejména od žen však stále čekáme, že budou krásné a zároveň nebudou vlastní tělesné změny brát příliš vážně. Web Heroine.cz přináší příběhy tří z nich. Jaké je se znovu sžívat s tělem po rakovině nebo po odebrání části střeva?
„Cítila jsem se, jako kdybych byla zdravá. Do té doby jsem žádnou nemoc nikdy neřešila, natož vážnou. A najednou jsem se dozvěděla, že si musím nechat odstranit prso. Byl to hrozný náraz: máte pocit, že jste zdravý člověk, ale ze dne na den se z vás stane onkologická pacientka,“ vzpomíná čtyřicetiletá Kristýna na dobu, kdy jí lékaři a lékařky poprvé zjistili rakovinu prsu. „Proměna toho, jak vypadám, pro mě byla těžší, než jsem čekala. Nikdy jsem nebyla někdo, kdo by si nějak zvlášť zakládal na vlastním vzhledu, šlo to trochu mimo mě. S tím, co se stalo s mým tělem, jsem se ale vyrovnávala obtížně – až mě to zaskočilo.“
Kristýna musela v rámci léčby zhoubného nádoru projít operací, která v jejím případě znamenala úplné odstranění ňadra. „Pamatuju si, jak jsem se po zákroku poprvé probudila. Hrudník jsem měla celý zalepený, byla na něm dezinfekce a nejrůznější podlitiny, jak se to u operací stává. Připadala jsem si jako zpráskaný pes. Ten pohled mě úplně vylekal. Za měsíc jsem navíc musela jít na operaci druhou, tentokrát na odstranění podpažních uzlin.“
Seriál: Ženské zdraví
Věda a medicína dlouho považovala (a bohužel často stále považuje) za normu mužské tělo. Na něm se testovala léčiva, z něj vycházely studie a podle něj se nastavovaly diagnostické postupy. Některé nemoci a stavy, které zásadně ovlivňují život milionů žen, proto dodnes zůstávají málo známé, špatně diagnostikované nebo bagatelizované. A to jak společností, odborníky, tak i samotnými ženami.
V seriálu Ženské zdraví přinášíme málo známá fakta o diagnózách, rady odborníků a příběhy žen, které mají odvahu o svých zdravotních problémech promluvit nahlas. A pomoci tak ostatním.
Po chemoterapii Kristýna přišla také o její do té doby husté, kudrnaté vlasy. „Trvalo asi dva měsíce, než vypadaly úplně. Přišla jsem sama sobě jako nejošklivější žena pod sluncem. Nevím, co by muselo nastat, abych se cítila ještě méně hezká. Je zajímavé, že až ve chvíli, kdy jsem o vlasy přišla, si moje okolí začalo závažnost nemoci uvědomovat. Ne, že by předtím mojí diagnózu nepřijalo. Bez vlasů jako kdybych byla jednou nohou v hrobě,“ popisuje pro Heroine.
Vyjma samotné nemoci, strachu z jejího průběhu a fyzicky náročného léčení, se tak Kristýně začaly hlavou míhat otázky, které si do té doby nikdy vědomě nepokládala: co vlastně dělá ženu ženou a jestli se po ukončení léčby bude do (nejen) svých představ o ženství a kráse umět ještě vejít.
