„Základní chyba je, že vás na to lékař nepřipraví.“ Jak vypadá intimní život s nečekaným handicapem

Co vás přimělo říct si o pomoc?

Můj sexuální život byl skvělý do té doby, než jsem se po míšním infarktu ocitla na vozíku a přibyl mi vývod z močového měchýře. Manžel se mnou najednou nechtěl mít sex, bál se, že mi ublíží. Navíc si myslel, že z toho stejně nic nemám, což není pravda. Snažila jsem se mu oponovat, že všechno cítím jinak, že se nyní potřebuji jen naučit, co mi nově dělá dobře. On se ale uzavřel a dodnes o tom nechce moc mluvit. Byla jsem v depresi, a tak jsem napsala o pomoc do pražského Centra Paraple (organizace, která pomáhá lidem na vozíku po poškození míchy a jejich rodinám zvládnout těžkou životní situaci – pozn. red.) s tím, že potřebuju pomoct s přesuny, bolestmi rukou, psychickými potížemi. Nabídli mi třítýdenní pobyt, kde se mnou mluvil psycholog, ergoterapeuti, sociální pracovnice, fyzioterapeut. 

Díky tomu jsem začala být více samostatná, naučila jsem se říct si o pomoc, získala jsem neskutečnou chuť žít a se vším se poprat. Po dlouhé době jsem cítila, že nejsem na obtíž, že mám kolem sebe lidi, kteří mě mají rádi a opravdu mi chtějí nezištně pomoct.

Po psychické stránce jsem na tom byla mnohem lépe. Mívala jsem rovněž ataky, kdy se mi chtělo umřít, měla jsem myšlenky na sebevraždu – teď mám možnost to někomu zavolat a říct si o pomoc.