„Základní chyba je, že vás na to lékař nepřipraví.“ Jak vypadá intimní život s nečekaným handicapem

Manžel vůbec nevěděl, co se mnou, jak mě polohovat, jak mi připnout plínu, vypráví Alice Valehrachová v otevřeném rozhovoru. Před dvěma lety ji náhle postihl míšní infarkt, od té doby se musí pohybovat na vozíku, což její manželskou intimitu radikálně změnilo – k horšímu. „Jeden doktor mi předepsal výplachy střev a to náš sexuální život doslova zabilo. Na to vás nikdo nepřipraví,“ podotýká. Podle ní je možností, jak se opět vrátit k sexuálnímu uspokojení, hodně. „Pořád se hodně myslí především na muže. Ale co my ženy na vozíčku?“ Otevřená zpověď je pro Alici do jisté míry terapií, chce tím pomoci i ostatním vystoupit z ulity a nebát se v tak citlivých věcech říct si o odbornou pomoc.

„Pořád se hodně myslí především na muže. Ale co my ženy na vozíčku?“ ptá se Alice Valehrachová.Foto: Shutterstock

Co vás přimělo říct si o pomoc?

Můj sexuální život byl skvělý do té doby, než jsem se po míšním infarktu ocitla na vozíku a přibyl mi vývod z močového měchýře. Manžel se mnou najednou nechtěl mít sex, bál se, že mi ublíží. Navíc si myslel, že z toho stejně nic nemám, což není pravda. Snažila jsem se mu oponovat, že všechno cítím jinak, že se nyní potřebuji jen naučit, co mi nově dělá dobře. On se ale uzavřel a dodnes o tom nechce moc mluvit. Byla jsem v depresi, a tak jsem napsala o pomoc do pražského Centra Paraple (organizace, která pomáhá lidem na vozíku po poškození míchy a jejich rodinám zvládnout těžkou životní situaci – pozn. red.) s tím, že potřebuju pomoct s přesuny, bolestmi rukou, psychickými potížemi. Nabídli mi třítýdenní pobyt, kde se mnou mluvil psycholog, ergoterapeuti, sociální pracovnice, fyzioterapeut. Díky tomu jsem začala být více samostatná, naučila jsem se říct si o pomoc, získala jsem neskutečnou chuť žít a se vším se poprat. Po dlouhé době jsem cítila, že nejsem na obtíž, že mám kolem sebe lidi, kteří mě mají rádi a opravdu mi chtějí nezištně pomoct.

Po psychické stránce jsem na tom byla mnohem lépe. Mívala jsem rovněž ataky, kdy se mi chtělo umřít, měla jsem myšlenky na sebevraždu – teď mám možnost to někomu zavolat a říct si o pomoc.

Má těžký handicap, ale nic by neměnila. Kateřinin život zachycuje nový časosběrný film

Dokument

Bylo pro vás obtížné o tom mluvit s cizími lidmi? Intimní život často neprobíráme ani se svými přáteli či nejbližšími…

Vždy jsem byla hodně otevřená, až upřímná, což některým lidem dokonce vadilo. V Parapleti ale naopak moji upřímnost a otevřenost uvítali, ergoterapeutky mě dokonce podporovaly v tom, abych o tom promluvila veřejně. Ta společná sezení s lidmi, co jsou už dvacet pět let na vozíčku, byla pro mě hodnotná. Jedna věc byly odborné semináře, večer u vínka jsme ale pak sdíleli svoje zkušenosti i trable. Nabádala jsem ostatní, ať se o sexu nestydí mluvit otevřeně, ať se nebojí říct si, co a jak chtějí. Jeden z účastníků kurzu mi pak napsal, že ho moje otevřenost inspirovala, a díky tomu zažil po letech s manželkou něco moc nádherného. Lidi spolu o sexu neumějí mluvit, jako by to bylo něco špatného. Já jsem se rozhodla, že chci pomáhat lidem – dřív, než se jim stane něco takového jako mně.

Aktuální číslo

  • Swap - nový životní styl, pro který je podstatné nacházet radost jinde než v nezřízené spotřebě.
  • Co by ženy měly dělat, pokud by chtěly mít v důchodu stejně peněz jako muži?
  • Ani umělá inteligence není objektivní a nestranná. Proč má AI předsudky?
  • Náš feel good speciál jsme tentokrát věnovali chůzi. Jak to udělat, aby nás po dlouhém výšlapu nebolely nohy ani duše?
  • K ročnímu předplatnému balíček pečujících krémů od L'Occitane zdarma

„Výplachy střev nám zničily manželství“

Vy jste nikdy neměla problém mluvit otevřeně o sexu?

Když mi bylo patnáct, potkala jsem na diskotéce o deset let staršího Zdeňka, hrozně se mi líbil. Druhý den jsme měli rande a on nějak vycítil, že v sobě dusím nějaký problém. Pobídl mě, ať o tom otevřeně mluvím, a já mluvila. Strašně mi to pomohlo.

Foto: se svolením Alice Valehrachové

Alice Valehrachová

Alice je zdravotní sestra a laktační poradkyně, letos v říjnu jí bude 43 let. Je podruhé vdaná, má dvě děti. V září 2021 se Alici neudělalo dobře – bolela ji záda, brněly ji nohy a do dvaceti minut se ocitla bezvládně na zemi. Stačila si ještě zavolat záchranku. Nakonec se probrala na JIP, postihla ji ischemie míchy. Po náročné rehabilitaci se vrátila domů, je upoutána na invalidní vozík. I když má někdy černé myšlenky, snaží se je překonat a pomáhat druhým.

Co jste v sobě dusila?

Ještě mi nebylo čtrnáct a jedno krásný léto mě na chalupě znásilnil soused. Pak se to stalo ještě párkrát výměnou za to, že mi koupí plavky – rodiče mi totiž odmítali něco kupovat. Doma byl vždy na prvním místě brácha – to byl bůh –, pak ségra, pak dlouho nic a až pak někde já. Veškerou pozornost jsem si musela vydobýt. Cítila jsem se doma nechtěná, trpěná a na obtíž. Po čtyřiceti letech jsem se dozvěděla, že sourozenci jsou adoptovaní a já jsem jediná dcera své matky. Ve své rodině jsem lásku nepoznala. To až později od svých přátel, dětí a manžela.

Jednou po znásilnění jsem nedostala menstruaci, svěřila se sestře a ta mi obratem začala vyhrožovat, že jestli to řeknu rodičům, skončím v dětském domově. Vydírala mě, musela jsem za ni uklízet a dávat jí své kapesné, aby to nikomu neřekla. Jenže pak jsem se vzbudila v noci v krvi. Tehdy jsem ještě netušila, že mohu mít nepravidelnou menstruaci. Ten strach, bezmoc, ponížení, nečistotu a bolest cítím dodnes. Ale už mám sílu o tom mluvit a mám kolem sebe lidi, kteří se mi s něčím podobným svěřili.

Jaký vliv měl takový zážitek na vaši intimitu?

Zdeněk mi ukázal, že to jde i jinak. Byli jsme u něj doma, všude svíčky, neskutečně krásný večer. On mě naučil říct si, co chci a jak to chci, na nic netlačil, dodnes na to ráda vzpomínám. S prvním manželem jsem ze sexu neměla vůbec nic, a když jsem se mu snažila říct, jak bych to chtěla, dostala jsem ránu. Poznávala jsem i jiné muže, ale nechtěla jsem to řešit nevěrou, a tak jsem od něj odešla a potkala nynějšího manžela. Je o osmnáct let starší a z rodiny, kde se o sexu vůbec nemluvilo. Strašně dlouho mu to trvalo, ale naučil se říct si, co chce, v tom jsme si vzájemně vyhověli. Tohle se nám ale vytratilo ve chvíli, kdy onemocněla dcera, sex nestál za nic a mně začalo chybět i manželovo pohlazení. A do toho pak přišla ta ischemie a to byl úplný konec intimního života.

Alice s dcerou Maruškou.
Foto: se svolením Alice Valehrachové

Mladší dcera Maruška po sérii silných epileptických záchvatů skončila ve dvou letech na JIP – když se vrátila domu, nemluvila, plakala, tahala za sebou nožičku. Později zjistili, že Maruška má poruchu autistického spektra – nemá pojem o hospodaření s penězi, nakupování, o čase. Nebude moc žít nikdy sama, vždy se o ni bude muset někdo starat nebo dohlížet. Rodina se s tím snaží poprat, nejvíce pomáhá pobyt u koní, které Alice i Maruška milují.

Mluvíte o tom spolu?

Nechce o tom mluvit. To téma načnu vždy já, ale už teď vím, že je konec a nemá to cenu rozebírat. Odmítá jít k odborníkovi, který by mu pomohl, nebo se o tom s někým bavit. Máme za sebou zkušenost, po které se vůbec nedivím, že se mnou nechce spát. Jeden doktor mi předepsal výplachy střev a to náš sexuální život doslova zabilo. Neustálé průjmy, plíny. Pečovatelku si nemůžeme dovolit, jelikož z invalidního důchodu a příspěvku na péči sotva vyžijeme, takže mě pořád musel přebalovat manžel, všechno čistit, uklízet, bylo to strašné. Nakonec jsem tu proceduru přerušila, střeva se vrátila do normálu, náš vztah už ale ne. Myslím, že základní chyba je, že vás na toto ten lékař vůbec nepřipraví. Neřekne vám, co budou ty výplachy obnášet, jak se s tím máte doma vypořádat a jak to může ovlivnit váš sexuální život.

Uvažovala jste o tom, jak to řešit?

Vím, že ode mě manžel neodejde a já od něj taky ne, vychováváme nemocnou dceru. On žije v horním patře domu, já mám svůj byt dole. Věřím, že mě má moc rád, ale nikdy se nepřenese přes to, že jsem skončila na vozíčku. Pořád se ptá, co jsme komu udělali. Dokonce si myslím, že má někoho jiného, to jsem ochotná akceptovat a moc mu to přeji. Chtěla bych pro něj jen to nejlepší. Ale i já mám své potřeby, nejde jen o sex – potřebuji se prostě přitulit, někoho cítit, cítit, že po mně někdo touží, že jsem v tomhle novém životě ještě potřebná. Variantou je i to, že budu mít jiného sexuálního partnera. Ale rodinu chci udržet.

„Než všechno nachystám, chuť na sex mě přejde“

Co je pro vás osobně teď komplikací v sexu, jak jste se musela omezit?

Když chci mít sex, tak se musím vyprázdnit – může se totiž stát, že stolice samovolně odejde, proto je nutné se umýt a pak teprve mít sex, musím to mít více plánované. A i když se manžel bojí, že mi ublíží, zůstala jsem jinak fyzicky stejná. Kromě vývodu jiná změna v intimní oblasti nenastala.

Uvažovala jste třeba o sexuálním pracovníkovi?

Zavolat si sexuálního pracovníka znamená uspokojit nějakou svoji rychlou potřebu, ale to není to, co ve svém životě potřebuju. Na druhou stranu, když už jsem dostala šanci tady zůstat, chci si život užít se vším všudy. A pokud mi to nedokáže dát manžel, musím to hledat jinde. Možná by jej to přimělo změnit názor. Třeba si tento článek přečte.

Co radí lidem jako vy v odborných centrech pomoci?

Mně v začátku hodně pomohl peermentor Honza z České asociace paraplegiků – CZEPA, organizace, která pomáhá lidem čerstvě po poškození míchy se vrátit „do života“ a provází je těžkými začátky. Řekl nám, jak na to, doporučil nám s manželem zkoušet i různé knížky a porno, to nám v začátcích opravdu pomohlo, než přišel ten problém s nekontrolovatelným vyprazdňováním. V Parapleti na semináři o sexu nám také ukázali nejrůznější sexuální pomůcky, nejrůznější otvory, klíny, dilda či robertky, a vysvětlili nám, jak se uspokojit. U některých jsem se musela smát – než bych všechno nachystala, chuť na sex by mě přešla. Na lize vozíčkářů v Brně jsem si vyzkoušela virtuální realitu, zajímavá byla i umělá žena, tu když jste hladili, bylo to jako hladit kůži. Ale pořád se hodně myslí především na muže. Ale co my ženy na vozíčku?

Limitovaná kolekce Heroine právě v předprodeji!

Triko a mikina, které způsobují nezávislost. Z kvalitních materiálů a s dopravou zdarma. Kupte si exkluzivní oblečení Heroine.

Chci si pořídit

Ischemie míchy

Míšní infarkt (syndrom zadní míšní arterie) se vznikem velmi podobá cévní mozkové příhodě. Příčinou vzniku je nejčastěji aterosklerotický plát, který bývá lokalizován v oblasti aorty. V případě uzavření zadní míšní arterie vzniká infarktové ložisko, které způsobí poškození míchy. Ischemie se rozvíjí postupně během několika hodin, příznaky jsou bolest, slabost, poruchy citlivosti, ztráta hybnosti poloviny těla, ale také oboustranně – nejčastěji na dolních končetinách.

Poškození míchy se bohužel pojí s rizikem mnoha dalších, dodatečných zdravotních komplikací – s vyprazdňováním moči a stolice – a přidružených, jako například s infekcemi močových cest. Dále jsou to dekubity, kterými může do těla proniknout smrtelně nebezpečná infekce, osifikace, autonomní dysreflexie, vegetativní kolapsy a jiné.

Všechny typy poškození míchy znamenají pro nového vozíčkáře obrovskou emocionální zátěž. Stejně důležitá jako péče zdravotní je péče psychologická, podpora rodiny a dalších blízkých osob. Adaptace na postižení však přesto vyžaduje dlouhou dobu.

Zdroj: czepa.cz, priznaky-projevy.cz

Co by se podle vás mělo změnit, aby lidé po úraze neprocházeli tím samým co vy?

Myslím, že mám výhodu, že jsem zdravotnice, celý život jsem se vzdělávala, vyhledávala jsem si informace, líp se mi to celé vstřebávalo. Moc by pomohlo, kdyby vám hned v začátku vysvětlili, co všechno vás čeká, ke kterým lékařům teď budete chodit a proč. Podle mě pořád nefunguje návaznost. A jedna důležitá věc – když jsem ležela na spinální jednotce a teprve vstřebávala, jestli vůbec budu chodit, jak se budu vyprazdňovat, dorazila ke mně sexuoložka a začala mi vysvětlovat, co a jak se změní v intimním životě. Na mě takové informace přišly příliš brzy. Myslím, že by to mělo být součástí následné péče v rehabilitačních centrech. A udělat tam rovnou párovou terapii, která vás připraví třeba i na to, že budete potřebovat měnit plíny.

Myslíte, že by to pomohlo v tom, že by to váš manžel lépe přijal?

Určitě. Když mi končil pobyt v nemocnici, byla jsem na něj celá nabuzená, potřebovala jsem obejmout, těšila jsem se na sex. Byla jsem ráda, že jsem to vše přežila a mám novou šanci, i když šanci na vozíku. Když jsme přijeli domů, potřebovala jsem se vyprázdnit, on vůbec nevěděl, co se mnou, jak mě polohovat, jak mi připnout plínu. Pak přišly další komplikace, na které jsme nebyli připraveni.

A je pomocná síť v Česku dostatečná?

Do jisté míry ano, ale všechno stojí nemalé peníze. A třeba Centrum Paraple, které organizuje tyto vzdělávací pobyty, je jen jedno v Česku, čekací doby jsou velmi dlouhé. Zrovna toto centrum lidem, jako jsme my, ohromně pomáhá – ať už jde o sexualitu, přesuny, cévkování, psychologii, sociální oblast, ergoterapii, fyzioterapii, zdravotní péči, asistenci, dobrovolníky a plno dalšího. U nás v Brně existuje ParaCentrum Fenix, které se snaží pomáhat lidem na vozíčku, ale centrum má problémy – bohužel všichni „papaláši“ jen slibují, ale pomoc nepřichází žádná. Fenix by chtěl fungovat jako Paraple, ale to se zatím nedaří. Přitom lidé s handicapem mají taky svoje potřeby, mají svoji duši, potřebují odbornou pomoc. Pokud strádáte v té fyzické oblasti, pak se to projeví i v té duševní. A duševní pohoda je pro lidi s handicapem nesmírně důležitá. Pomáhá to nejen vám, ale i celé rodině.


Aktuální číslo

  • Swap - nový životní styl, pro který je podstatné nacházet radost jinde než v nezřízené spotřebě.
  • Co by ženy měly dělat, pokud by chtěly mít v důchodu stejně peněz jako muži?
  • Ani umělá inteligence není objektivní a nestranná. Proč má AI předsudky?
  • Náš feel good speciál jsme tentokrát věnovali chůzi. Jak to udělat, aby nás po dlouhém výšlapu nebolely nohy ani duše?
  • K ročnímu předplatnému balíček pečujících krémů od L'Occitane zdarma
Popup se zavře za 8s