Zastavme pololetní šílenství. Smršť velkých písemek ubližuje všem, apeluje ředitelka základní školy
Co nevidět to znovu přijde, statisíce českých dětí převezmou vysvědčení. V televizi promluví psycholog o tom, že za známky děti nemáme trestat, obchodníci vyjedou s akcemi typu „zmrzlina za samé jedničky zdarma“ a osvícená média zveřejní telefonní čísla na Linku bezpečí. Pololetí jako by se každý rok změnilo v mimořádnou událost. A zdaleka nejde jen o jeho poslední školní den. Předcházející týdny se nesou v atmosféře nervozity z velkých pololetních testů, které mají často zásadní dopad na konečnou známku. Je tento stres opravdu nutný? Nad tím se v komentáři pro Heroine.cz zamýšlí Petra Mazancová, ředitelka ZŠ pod Beckovem a předsedkyně profesní organizace Učitelská platforma.
Vysvědčení dostane váhu, kterou v průběhu roku nemá – a nemělo by mít. Najednou se z jedné ze zpráv o učení stává verdikt. Rozsudek. Nálepka.
Pojďme to změnit.
Pojďme vzít vysvědčení status, který nemá mít.
Pojďme ho shodit z piedestalu, na kterém stojí.
Řekněme si, že vysvědčení je zpráva o tom, v jaké části vzdělávací cesty se dítě právě nachází. Nic víc. Je fajn to vědět. Je důležité o tom mluvit. Ale není to nic konečného ani určujícího.
A začíná to u nás, u učitelů.
Nenechme blížící se pololetí a klasifikaci zvyšovat nám tep. Důkazy o učení sbíráme průběžně. Víme, kde děti jsou, co už umí a v čem se posouvají. Není nutné, aby děti v lednu psaly několik „pololetních“ písemek týdně jen proto, že to tak „vždycky bylo“. Netvrďme, že to „chce inspekce“. Nechce! Mělo by to být zakázané. Ale my sami si to jako učitelé zakázat můžeme.
Plánujme.
Pozorujme děti.
Zaznamenávejme jejich pokrok.
Reflektujme s nimi uplynulé pololetí.
Neredukujme učení dětí na jednu písemku s váhou 4, která jediným výsledkem přepíše měsíce snahy – nebo naopak zamaskuje dlouhodobou lhostejnost. To není spravedlivé. Ani profesionální.
Nemusíme čekat, až nám někdo shora dovolí učit jinak. Nemusíme čekat na novelu vyhlášky, nový rámcový program ani metodický pokyn. Změna může začít hned. U každého z nás. V našem plánování, v našem hodnocení, v tom, jaký význam dáváme vysvědčení – a jaký mu naopak brát odmítneme.
Protože to podstatné v procesu učení se neděje na konci ledna.
Děje se každý den.
#ZačněmeUSebe
Text vyšel s podporou Nadace České spořitelny.
