nové číslo Heroine právě v prodeji

Mozku je občas potřeba dát sodu a naučit se něco nazpaměť, musí to být ale smysluplné, říká oceněný učitel

04. listopad 2024

Většině z nás se bohužel nepoštěstí sedět v lavici ve třídě učitele Karla Gamby a zažít, jak pomocí umělé inteligence vysvětluje filozofii. Stačí s ním ale chvíli mluvit a není pochyb o tom, že cenu pro nejinspirativnějšího učitele Global Teacher Prize Czech Republic pro rok 2024 získal právem. Studentům je totiž průvodcem na jejich cestě, rozumí jejich světu a umí jim naslouchat. Znáte další skvělé učitele? Nominace už jsou spuštěné!

Karel Gamba z Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži se stal nejinspirativnějším učitelem roku 2024. Kdo cenu získá letos?Foto: Alice Hrubá

O učitelství se říká, že je to jedno z nejtěžších povolání. Souhlasíte?

Nejtěžší je, že výsledek často není vidět hned. Nikdy nemáte jistotu, jestli studenti něco doopravdy pochytí – zvlášť když jsou známky slabší nebo máte pocit, že to nedopadá, jak by mělo. Ale právě to, že to někdy funguje jako po másle, je na tom krásné. Když ten okamžik přijde, je to jako nový vítr do plachet.

Karel Gamba

Vystudoval Pedagogiku volného času a Učitelství náboženství a etiky na Jihočeské univerzitě, Etiku a kulturu v mediální komunikaci na Univerzitě Palackého a na Univerzitě Karlově v Praze se věnoval pedagogice. 

Pracoval s mladými lidmi z ulice v Salesiánském středisku mládeže v Českých Budějovicích a jako moderátor a redaktor Radia Proglas. Již 17 let se ale věnuje učitelství a v současnosti vyučuje na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži společenské vědy a mediální výchovu. 

V roce 2024 získal cenu pro inspirativní učitele Global Teacher Prize Czech Republic.

Jak to udělat, aby „to fungovalo“?

Nezatrpknout a neustále zkoušet hledat cesty k lidem. Vezmu si na pomoc příběh o papeži Janu XXIII. Když měl jednat ještě jako nuncius Roncalli s Charlesem de Gaullem, věděl, že to nebude lehké, protože ten církvi zrovna nefandil. Přišel do kanceláře, všiml si růží na stole a řekl: ‚To jsou krásné růže!‘ A tím to celé prolomil. Myslím, že je důležité poznat, co osloví každého člověka, a začít právě tam.

Je možné dostat se na zoubek každému studentovi?

To nejde. Snažím se ale pochopit třídu jako celek a jaká v ní vládne atmosféra. V každé třídě najdete lidi, kteří vás poslouchají, a přes ně můžete oslovit celou třídu. Práce ve škole mi přijde jako práce na ulici, se kterou mám zkušenosti, když jsem pracoval v Salesiánském středisku mládeže. Musíte si ty mladé lidi získat. Z pozice moci se vám to nepovede.

Vy jste původně učitelem být nechtěl. Co vás nakonec přimělo věnovat učení zatím sedmnáct let?

Dává mi smysl. Život je příliš krátký na to, abyste dělala něco, co vám smysl nedává. A já kantořinu vnímám jako poslání, ne zaměstnání.

Jak byste popsal vztah mezi studentem a učitelem?

Tím, z čeho slovo pedagogika původně pochází. V řečtině „paidagógos“ znamená průvodce. Učitel by měl být průvodcem na studentově cestě, podávat mu dle své odbornosti a zkušeností informace, nechat ho růst, ale také korigovat, když vidí hrozbu pádu. Učitel a škola by ale neměli suplovat rodinu.

Global Teacher Prize Czech Republic
Foto: Global Teacher Prize Czech Republic

Poděkujte učitelům, kteří nám pomáhají objevit vlastní hodnotu!

Začíná nový ročník ceny Global Teacher Prize Czech Republic. Jejím prostřednictvím nacházíme, motivujeme a oceňujeme inspirativní pedagogy, a pomáháme tak zvýšit prestiž učitelského povolání. Pedagogy ze základních i středních škol může nominovat kdokoliv do 20. prosince 2024 na stránkách Global Teacher Prize Czech Republic.

Kdybyste se měl na nějaké škole ucházet o místo, co byste nabídl?

Umím naslouchat lidem a navázat s nimi kontakt. Samozřejmě se ale ve vztahu s lidmi stále učím. To je práce na celý život. Také bych se snažil nabídnout jinou výuku společenských věd, než bývá zvykem, postavenou na dialogu a tříbení informací, a mediální výchovu, kterou neučí každý.

Učíte studenty, jak obstát v současné společnosti?

Snažím se, aby si uvědomovali, kým jsou a jaká je jejich hodnota. Aby se učili komunikovat, pracovat s informacemi a dávat je do kontextu. Aby svět, ve kterém žijí, viděli komplexně. Ne jako ve škole, kde je to rozdělené na jednotlivé předměty, ale aby chápali, že v životě se věci navzájem doplňují, spolupracují a třeba i vylučují.

Hodně se mluví o tom, že v dnešní době je třeba „umět pracovat s informacemi“. Jak to vypadá v praxi?

Informací máme dnes k dispozici spoustu, nemá smysl učit se je nazpaměť a ne všechny mají stejnou vypovídací hodnotu. Musíme je umět ověřovat. Někdo si jen přečte titulek článku a na základě toho si udělá na věc názor. Potřebujeme informace od A do Z. Taky je ale umět filtrovat, nenechat se jimi zahltit. Umět vytáhnout podstatu a zbavit se omáčky okolo.

Řekl jste, že se je nemusíme učit nazpaměť. Znamená to, že už školy nekladou takový důraz na biflování jako dříve?

Když se bavím s mladými lidmi z jiných škol, bohužel si stěžují, že to je pořád pravidlem. Samozřejmě záleží na škole, obecně se to ale asi moc nezměnilo a je to škoda. Je dobré dát mozku občas sodu a naučit se něco zpaměti. Musíme se ale biflovat smysluplně. Naučit se něco zpaměti má smysl jen tehdy, když to pak můžeme uplatnit. Nadrtit se slovíčka v cizím jazyce a pak mluvit. Praxe bez teorie je slepá, teorie bez praxe zase prázdná – musejí jít vždycky spolu. Jde o to, najít rovnováhu.

Když chce učitel přistoupit k výuce jinak, má dnes tu možnost?

Pokud je osvícený učitel a osvícené vedení školy, jde to. Je předepsané, co by měl student v daném ročníku umět. Jaké metody k tomu ale použijete, je na vás. Máte svobodu.

Používáte při učení moderní technologie?

Snažím se. Musíme se s nimi naučit žít, nemůžeme se vrátit k břidlicové tabulce. Rád pracuji s chatboty s umělou inteligencí. AI je výborná na analýzu dat z různých zdrojů. Nebo když učím třeba filozofii, která je složitá, a já mám pocit, že si úplně nerozumíme, řeknu jim, aby se AI zeptali, jak by to vysvětlila dvanáctiletému dítěti. Mluví na ně jejich jazykem, oni pochopí základ a pak o tom můžeme společně debatovat. AI dobře učí, jak se ptát, abyste dostala dobrou odpověď.

Je dobré dát mozku občas sodu a naučit se něco zpaměti. Musíme se ale biflovat smysluplně. Naučit se něco zpaměti má smysl jen tehdy, když to pak můžeme uplatnit. Nadrtit se slovíčka v cizím jazyce a pak mluvit. Praxe bez teorie je slepá, teorie bez praxe zase prázdná.

Vaši studenti hojně používají sociální sítě. Pochopil jste tento svět?

Používám je. Sociální sítě odhalily slabinu naší společnosti a daly nám to, po čem toužíme. Jsme osamocení a hledáme někoho, kdo by nám naslouchal a komu bychom se mohli svěřit. Chceme, aby ostatní viděli, co děláme, že jsme v tom dobří, a pochválili nás. Mladí lidé tráví na sociálních sítích tolik času, protože tam dostávají, co jim v životě chybí. Jen nevím, jestli jsme se dostatečně poučili a jsme schopní jim to dát.

Mladé generaci se říká „sněhové vločky“, že je vše snadno rozhodí. Vy jste s nimi v každodenním kontaktu. Souhlasíte?

Podle mě je tohle označení jen alibismus nás starších. Nevíme si s nimi rady, tak jim dáme nějakou nálepku. Aniž bych se jich chtěl zastávat, musí toho v životě tolik řešit! Jsou hození do džungle, ve které se nevyznáme ani my starší, ale chceme to po nich. Jsme vystavení obrovskému množství informací, fake news a oni se ptají, co z toho je pravda. Je tu otázka klimatu, za rohem se válčí, společnost je polarizovaná a ve velkém napětí. Procházíme obdobím určitého přerodu. Pravidla, která doteď platila, přestávají platit. Společnost se nyní znovu definuje a musíme si v ní každý najít svoje místo. Tomu všemu jsou mladí lidé vystavení a nemůžeme se divit, že je toho na ně moc nebo se od toho chtějí odpojit.

Jsou to větší výzvy, než kterým jste čelil v mládí třeba vy?

Řešil jsem něco jiného – vyrůstal jsem v divokých devadesátkách, každý se chtěl prosadit a vydělat peníze. Nebyly ještě rozjeté sociální sítě, neválčilo se. Každá generace něco řeší a nejde říct, že jsme byli lepší a nehroutili se. Všímám si ale, že lidé, co si prošli v životě nějakým těžkým obdobím, dokážou být k ostatním tolerantnější – ať se řeší, co chce.

Když si starší stěžují na mladé, stěžují si i oni na nás?

Jasně! Vadí jim, že nerozumíme jejich světu. Tohle se ale nezmění a mladší na nás budou nadávat vždycky. A až oni budou v našich rolích, mladší na ně budou nadávat stejně. Spravedlnosti se nikdo nevyhne (směje se).

Mottem Global Teacher Prize je „na učitelích záleží“. Na čem záleží vám?

Záleží mi na víře. Je to pro mě upomínka na to, že svět tu není kvůli mně a že mám své limity. Udržuje mě nohama pevně na zemi a pomáhá mi nezapomenout, proč dělám to, co dělám.

Foto: Nadace České spořitelny

Text vyšel s podporou Nadace České spořitelny.

Popup se zavře za 8s