Jak se nerozejít při budování domova? Nepřestat spolu mluvit. Skutečné příběhy z architektonického studia

Paradoxně to nejnáročnější nepřichází u velkých vizí nad výkresy, ale u zdánlivých banalit. Hádka o kuchyňský ostrůvek totiž téměř nikdy není o ostrůvku. Mnohem víc vypovídá o tom, kdo má v partnerství hlavní slovo, čí potřeby se přehlíží a na koho dopadá neviditelná psychická zátěž spojená s provozem domácnosti. Ovšem ještě nebezpečnější než otevřená hádka může být věta: „Mně už je to vlastně jedno.“ Podle párové terapeutky Elišky Remešové nejde o souhlas, ale o tichou kapitulaci a hořkost, která se uloží hloboko, ale a ve vztahu se dříve nebo později projeví.

Jak z této zkoušky vyjít s hotovým projektem a nerozejít se? Tým z ateliéru MOLO architekti zdůrazňuje klíčovou roli osobního kontaktu a vyvážené komunikace. Když na schůzky dochází jen jeden nebo v diskusi dominují ego a vyšší hlas, dům nakonec odráží potřeby pouze jednoho z vás. 

„Když v týmu vycítíme, že by to mohlo pomoci, poskládáme kreativní dvojici jako zrcadlo – tedy kombinaci architekta a architektky. Taková partnerská rovnováha pomáhá přirozeně vybalancovat energie v místnosti a otevírá bezpečnější prostor pro oba klienty. Vědomě se pak snažíme směřovat otázky na méně průbojného partnera, vytahujeme ho z izolace a vracíme zpátky do hry o vlastní dům,“ popisuje architektka Tereza Kučerová.

Než poprvé sednete k výkresům, udělejte si domácí úkol: napište si navzájem, co pro vás domov vlastně znamená, jaké v něm chcete mít rituály a z čeho máte strach. A hlavně – domluvte si večery, kdy je stavba absolutní tabu.

Další konkrétní chyby, které při navrhování domu vedou k rozchodu, a zdravá pravidla komunikace, které doporučuje psycholožka i zkušení architekti a architekty, najdete v článku na webu Heroine.cz s názvem: Stavba domu obnaží i skryté trhliny ve vztahu. Architekti a terapeutka odhalují chyby, které vás mohou stát partnerství.