Sem tam facka, a co? Ne, ubližování ženám je věc veřejná. Buďme pískem v soukolí
Pořád si to představujeme jako něco, co se děje někde jinde. V cizí rodině, za zavřenými dveřmi, takovým lidem, které bychom na první pohled poznali. Jenže realita je mnohem méně pohodlná. Problém nejsou jen konkrétní případy útoků na ženy, ale i prostředí, ve kterém jsme si zvykli některé projevy ponižování, kontroly, nátlaku nebo sexismu přehlížet, píše v komentáři pro Heroine.cz Irena Buršová.
Možná právě proto tak často hledáme důvody, proč oběti nevěřit. Proč neodešla dřív? Proč se neozvala? Proč se tam vracela? A proč to vlastně neoznámila? Tyhle otázky jsou pohodlnější než připustit si, že člověk může dlouhé roky žít ve strachu, manipulaci a ponižování, aniž by dokázal jednoduše říct „A dost!“ a odejít.
Okamžitá i dlouhodobá pomoc
Bílý kruh bezpečí, 116 006, bkb.cz
Rosa, 602 246 102, rosacentrum.cz
proFem, profem.cz
Konsent,
[email protected], konsent.cz
Persefona, [email protected], persefona.cz
Ještě nepříjemnější je připustit si, že selhávat nemusí jen agresoři, ale někdy také okolí nebo instituce, které měly pomoci.
Velkou roli přitom hrají i zdánlivé maličkosti. Vtipy, které ponižují ženy. Poznámky o tom, co si měla obléct. Představa, že „občas nějaká ta facka“ do vztahu tak trochu patří. Nebo přesvědčení, že slušný chlap je především ten, který nepije, nezahybá a nebije partnerku. Kultura se totiž nemění zákony a velkými prohlášeními. Mění se tím, co přestaneme považovat za normální, podotýká Irena Buršová ve svém komentáři pro Heroine.cz.
A pak je tu společnost, která ženy stále příliš často učí, jak se mají chránit, místo aby stejně důrazně učila muže, jak se mají chovat.
Nechoď sama večer. Dávej pozor, co máš na sobě. Neprovokuj. Buď opatrná. Jenže pokud chceme problém skutečně řešit, nemůže být hlavní strategií celoživotní výcvik žen v tom, jak se vyhnout cizímu nevhodnému chování.
Irena Buršová v textu ukazuje, jak hluboko jsou tyto vzorce zakořeněné v jazyce, institucích i každodenním životě. A připomíná něco, co se možná neposlouchá snadno: změna nezačíná až ve chvíli, kdy se stane něco extrémního. Začíná dřív – a sice chvíli, kdy přestaneme mávat rukou nad „drobností“, zastaneme se někoho, komu nevěří okolí, a začneme si všímat toho, co jsme se naučili považovat za normální. Více čtete na Heroine.cz.
