Esej jako trest za hromadné znásilnění? Je nutné kluky odmala učit zvládat frustraci, radí psychoterapeutka

Když se před pár lety sociálními sítěmi šířilo video, v němž si ženy měly vybrat, zda by v lese raději natrefily na medvěda nebo muže, většina zvolila, že méně se bojí medvěda. Virální anketa posloužila jako silná metafora toho, jak moc se ženy v běžném životě cítí ohroženy a jak hluboce je v jejich vnímání zakořeněn strach z genderově podmíněného násilí. Dívky vychováváme k tomu, aby byly ostražité, neprovokovaly, dávaly na sebe pozor. Jak ale tedy máme vychovávat kluky, aby se jich okolí přestalo bát? A jak o tom s nimi mluvit, aby neměli pocit, že se špatně narodili?

Podle Kateřiny Trávníček je zásadní, abychom malé chlapce naučili pracovat s frustrací a odmítnutím. „Kluci potřebujou vědět, že my ženy vlastníme svá těla. Její tělo je jen její. To je věta, který by měla patřit do rodičovského slovníku,“ říká v rozhovoru se Simonou Fendrychovou, který najdete na webu Heroine.cz. Nastavovat hranice bychom měli už odmalička.

K respektu k ženám ale nevedeme chlapce jen v rodině, důležité je i to, jak funguje společnost, co kluci slyší ve škole nebo pak jako mladí muži v zaměstnání. Děti vnímají i to, jak jsou ženy – a jejich neviditelná práce a mentální zátěž – oceňované v partnerství i ve společnosti. Vnímají, jestli „máma doma moc nemluví“ a „tátovi se neskáče do řeči“ a podobně. Podceňovat bychom neměli ani sexuální výchovu, která podle Kateřiny Trávníček začíná doma a ideálně už od plenek.

Jak o tématu s kluky mluvit, aniž bychom jim vnukli, že jen proto, že jsou kluci, představují pro své okolí nebezpečí? Jak chránit děti před manosférou a toxickým obsahem? Jaké výzvy čekají kluky během růstu a dospívání a měli bychom je na to připravovat? V čem je u chlapců škodlivý tlak na výkon a proč vlastně kluky a holky pořád vychováváme jinak? To vše se dočtete v rozhovoru na Heroine.cz.