Rovnováha neznamená zvládat všechno dokonale. Důležitá je důvěra a možnost domluvit se

Dnes se hodně mluví o takzvaném work-life balance, rovnováze mezi pracovním a soukromým životem. Jak ji vnímáte, když vaše práce v komunikaci není vždy předvídatelná?

Moje generace byla vychovávaná k tomu, že má všechno zvládat co nejlépe, podávat výkon a často při tom dávat vlastní potřeby stranou. Méně jsme se ovšem učili, jak si máme nastavovat hranice. A právě to je podle mě důležité pro hledání rovnováhy. Sama se to pořád učím a hodně mi v tom pomohlo narození dcery.

V korporátních vztazích se věnuji různým oblastem od externí a interní komunikace až po krizovou komunikaci, odpovědnost a udržitelnost. Každý den vypadá jinak a někdy je potřeba reagovat i mimo běžnou pracovní dobu. Na druhou stranu mám velkou míru flexibility – můžu si během dne upravit program a povinnosti dokončit později. Pomáhá mi také silný tým, díky kterému odpovědnost neleží jen na jednom člověku.

Možná právě tak vypadá určitá rovnováha. Nejde o přesné rozdělení času mezi práci a osobní život, ale o schopnost nastavit si hranice a přijmout, že někdy se plány jednoduše změní.

Zmiňujete společenskou odpovědnost a udržitelnost. Co v této oblasti podnikáte?

Několik let spolupracujeme s domovy seniorů, kam naši zaměstnanci docházejí v rámci dobrovolnictví. Nejde přitom o hmotnou pomoc, ale především o možnost strávit společně čas. Právě při těchto návštěvách jsme s i uvědomili, jak velkým problémem je samota.

Pro řadu seniorů se kontakt s okolním světem postupně omezuje na lidi z domova a rodinu. Když pak dorazí „noví“ lidé, se kterými si mohou povídat o běžném životě, o tom, co zažívají, nebo si třeba jen zavzpomínat, je to pro ně příležitost na chvíli vybočit z každodenní rutiny. Také pro naše zaměstnance bývají tyto návštěvy mnohem osobnější a emotivnější zkušeností, než čekali.

Druhou oblastí, které se věnujete, je podpora rodičů a slaďování pracovního a rodinného života. Jak konkrétně se v této oblasti angažujete?

Téma podpory rodičů jsme začali řešit nejdřív sami u sebe. Vytvořili jsme balíček, který má rodičům usnadnit návrat do zaměstnání i každodenní kombinování práce s rodinným životem. Patří do něj také finanční příspěvek na náklady spojené s péčí o děti, například na školkovné nebo jesle. Ve spolupráci s Aperiem se pak podílíme na vzdělávání a workshopech pro pracující rodiče. Program máme také pro samoživitelky a samoživitele.

O flexibilitě se dnes hodně mluví, ale často zůstává jen prázdným slovem. Jak vypadá v praxi ve firmě, kde vedle kancelářských profesí fungují také výroba, provozy nebo obchodní týmy?

Flexibilita je u nás o osobním přístupu manažera ke každému člověku. Nejde jen o to, jestli konkrétní pozice umožňuje práci z domova. Důležité je, aby se zaměstnanec mohl se svým manažerem domluvit a společně hledat fungující řešení pro obě strany.

Stěžejní je rozhodně důvěra. Nebát se se svým nadřízeným otevřeně sdílet, v jaké životní situaci se nacházíte, jaké máte ambice a čeho chcete dosáhnout. V mém případě to znamenalo říct, že odcházím na mateřskou, ale zároveň chci svou kariéru dál rozvíjet, což se podařilo.

Jak váš návrat do Heinekenu probíhal?

Vracela jsem se po sedmi měsících na částečný úvazek. Později jsme se domluvili, že zkusím přejít zpátky naplno. Fungovalo to.

Hodně pomohlo, že jsem si před odchodem připravila projektový plán a rozdělila jednotlivé kompetence tak, aby oddělení fungovalo beze mě. Díky tomu jsem se poté mohla vrátit na stejnou pozici.

Co pro vás bylo po nástupu zpět těžší, než jste čekala?

Jednou z největších výzev byl nedostatek energie. Musím víc přemýšlet, kam ji investuji a kde ji doplním. Pořád také cítím určité mentální přetížení. Přemýšlím, jestli všechno nastavuji správně. Člověk má někdy pocit, že by měl být stejně dobrý v práci i mateřství, a ještě všechno zvládat s přehledem. Postupně se učím přijímat, že to takhle nefunguje.

Hodně mi v tom pomáhá rodina. Manžel má flexibilní práci, takže se podle potřeby střídáme. Další velkou oporou je moje maminka, která pravidelně hlídá. A občas se práce a péče prolínají. Pamatuji si, jak jsem šla s kočárkem na hodinovou procházku, malá usnula a já si vzala sluchátka a vyřizovala pracovní hovory. Je to hodně o kombinování.

Proč pro vás bylo důležité zůstat během rodičovské v kontaktu s prací?

Věděla jsem, že když na delší dobu ztratíte přehled, návrat bývá obtížnější. Objeví se obava, nižší sebevědomí nebo pocit, že se pracovní svět mezitím úplně změnil. To jsem nechtěla.

Během rodičovské jsem měla k dispozici pracovní počítač a mohla sledovat, co se ve firmě děje. Zároveň máme speciální komunikaci zaměřenou na rodiče, takže klíčové informace přicházejí přímo k nim. Myslím, že právě to pomáhá udržet si pracovní kontext.

Podpora rodičů se stále často spojuje především se ženami. Jak v tomhle ohledu myslíte na otce?

Je pravda, že u nás na mateřskou a rodičovskou odcházejí převážně ženy. Pokud ovšem nastoupí otec, má stejné podmínky. Není to nastavené podle pohlaví.

Váš manžel pochází z Brazílie. Vnímáte v tomto ohledu nějaké rozdíly v přístupu k péči o dítě a fungování rodiny?

Člověk by možná čekal, že v Brazílii budou tradiční role rozdělené výrazněji než u nás. V naší rodině to funguje spíš opačně. Manžel ode mě neočekává, že budu vařit nebo se starat o celou domácnost. Rozdělujeme si, co je potřeba, a stejně to máme i s péčí o dceru. Je pro mě rovnocenný rodič.

V rodině máte velkou podporu. Co by podle vás pomohlo rodičům, kteří takovou možnost nemají? Třeba právě ze strany zaměstnavatele?

Uvědomuji si, že mám velké štěstí. Osobně si dovedu si představit firemní školku nebo jinou formu péče o děti v blízkosti pracoviště. Rodič tak může být v práci a zároveň zůstává dítěti nablízku. Času není nazbyt a je škoda trávit ho dlouhými přejezdy mezi školkou, domovem a prací. Pokud taková možnost není, pomohl by alespoň finanční příspěvek na péči.

Zároveň si ale myslím, že nejde nastavit jeden univerzální model, protože každý má jinou výchozí situaci a potřeby. V první řadě bych řekla: mluvte spolu. Když firma vytvoří otevřené a důvěryhodné prostředí, je mnohem jednodušší hledat řešení pro konkrétního člověka. A nemusí jít jen o rodičovství. V průběhu života přicházejí různá období, která vyžadují určitou míru flexibility, například péče o starší rodiče. Je proto nezbytné umět s lidmi komunikovat a zároveň manažery podporovat v tom, aby takový prostor dokázali vytvářet i ve svých týmech.