Konference Muži dnes: proměny mužské role a co dál
Představy o mužství se dnes stále zjednodušují – pod tlakem výkonu, návratu stereotypů i hlasité manosféry. Skutečný život je přitom složitější. Konference Muži dnes proto otevře témata duševního zdraví, agrese i zkreslených obrazů mužství. V naší anketě se panelisté a panelistka zamýšlejí nad tím, proč je tak těžké sladit společenská očekávání s osobní zkušeností mužů a co může pomoci ke změně.
V čem dnes vidíte největší rozdíl mezi představou, jaký by „měl být muž “ a tím, jaký skutečně je?
Patrik Beutel (bývalý klient programu Zvládání vzteku)
Rozdíl mezi představou „ideálního muže“ a realitou podle mě vzniká už v dětství. Kluci často slýchají věty jako „nebreč, jsi přece chlap“, a postupně se učí potlačovat emoce. Společnost tak vytváří obraz muže jako silného, odolného a neochvějného jedince, který si vždy poradí a nic ho nezlomí. Ve skutečnosti jsou ale muži stejně citliví a zranitelní jako ženy, jen to často neumí nebo nesmí dát najevo.
Tento rozpor pak vede k tomu, že mnoho mužů své pocity dusí v sobě, což může způsobovat vnitřní napětí, frustraci nebo problémy ve vztazích. Ideál „tvrdého chlapa“ tak paradoxně brání autenticitě a otevřenosti. Myslím si, že by bylo zdravější přijmout, že muž může být silný i citlivý zároveň – právě v tom je jeho skutečná síla.
Václav Rouček (kreativec a zpěvák)
Nůžky mezi očekáváním a realitou jsou dnes výrazně rozevřené. Představa „správného muže“ se znovu zjednodušuje do starých narativů: živitel, opora, někdo, kdo má mít věci pod kontrolou.
Realita, kterou jsem slyšel napříč rozhovory do mé připravované knihy Pro muže o současné české maskulinitě, je ale mnohem vrstevnatější. Muži dnes balancují mezi tlakem být silní i citliví, výkonní i přítomní. A často se v tom ztrácí. Proto tento proud není tak hlasitý.
To spektrum tu přitom bylo vždy, jen ho dnes víc analyzujeme a tím zvýrazňujeme extrémy. Vedle mužů, kteří jdou víc do hloubky a hledají vyvážené vztahy, tu vždy byli a jsou i ti, kteří se vymezují hlasitě, až agresivně, proti všem. Často je za tím ale spíš nejistota než síla. Nemyslím si, že by se muž zásadně proměnil. Spíš se mění prostředí kolem něj. A to, jestli je vedený víc láskou, nebo strachem.
Daniel Wagner (psychoterapeut)
Tato otázka stojí na předpokladu, že je zde jistá homogenní představa, jaký by muž měl být. Otázkou a odpovědí tuto představu budeme konstruovat. To, že si ji pro účel ankety vyrobíme, neznamená, že taková je. Začal bych tedy tím, kde taková představa vzniká. V rodině, v institucích, kterými procházíme, u autorit, které potkáváme, v politice, která nás reprezentuje, v hodnotách, které si utváříme. Prožitek, že daný muž či snad žena, není dostatečně mužem či ženou, souvisí s naším vnitřním nesouladem s tím, co jsme se naučili, co jsme zažili a co nám bylo vštípeno. A pokud já sám sebe vnímám mimo danou škatulku, jde o konfrontaci s kulturou, rodinou i vlastními psychickými i sociálními možnostmi – měl bych být, ale nejsem/měl bych být, ale nechci. Muž, žena a koneckonců i člověk v kontextu kultury a společenství je proces – stáváme se jimi. Rozpor mezi skutečností a představou tu bude vždy, neboť je předpokladem změny i výrazem touhy udržet kohezi vlastní skupiny. Popis tohoto rozporu pak bude více vypovídat o nás samotných a našich hodnotách než o skupině, kterou popisujeme. Jaké „měl“ vytváříme pro sebe i okolí? A jak je netvořit? A tak „neodpověď“ muže být nakonec odpovědí.
Konference Muži dnes
Jak se dnes muži vyrovnávají s tlakem na výkon, osamělostí nebo očekáváním, jaký má být „správný muž"? Odborná konference Muži dnes otevře 22. dubna v pražském DOXu témata mužského duševního zdraví, násilí i vlivu manosféry — bez moralizování a bez zkratek. Na pódiu se potkají psychologové, novináři i herci. Pořádá Liga otevřených mužů, která se těmto tématům věnuje dvacet let.
Rastislav Kačmár (novinář)
Myslím, že veľmi záleží na tom, koho sa opýtame na predstavu toho, aký by mal byť muž. Stále vo verejnom priestore aj na sociálnych sieťach existujú dve predstavy, ktoré sú vo vzájomnom kontraste. Prvou je moderný a empatický muž, ktorý chápe, že s partnerkou sú si rovnocenní. Druhou je muž z manosféry – alfa samec, ktorý neuznáva feminizmus a ponižuje nielen ženy, ale aj spomínaných empatických mužov. Problém je, že často nevieme, akí muži v skutočnosti sú, pretože stále nedokážu otvorene hovoriť o svojich pocitoch. Bez toho, aby sa otvorili tí muži, pre ktorých sú hodnoty alfa samcov z manosféry odpudivé, sa však nedá formovať či vylepšovať predstava o tom, čo dnes robí muža skutočným mužom.
Apolena Rychlíková (novinářka a režisérka)
Těžko říct: nerada bych všechny muže a samotnou maskulinitu generalizovala, protože si myslím, že dnes potřebujeme právě široké spektrum pojetí „mužství“ napříč generacemi, třídami i jinými bublinami. Ze všeho nejvíc bych si přála odpovědět, že nemáme nikomu vnucovat své představy, natož představy, které se týkají genderu. Sama to nemám ráda u žen, tak proč něco podobného zkoušet vůči mužům? Tlak na určitý typ pojetí maskulinity si muži nezaslouží, ani hodnocení, jací jsou a jestli na společenské představy odpovídají ve svých životech dobře. Společnost bezpochyby vytváří nějakou představu ideálního muže, nejvíc ze všeho spojenou s dominancí, úspěchem, silou a odpovědností. Někteří muži ji naplňují vědomě a rádi, někteří se jí vzepřeli a jiní se snaží vytvářet si vlastní verze mužství. Obecně bych uvítala, kdyby ten základní a nejvíc propíraný narativ byl narušován o sto šest a muži se projevovali jako pečující, důvěryhodní, hodní a respektující lidé, kteří mají sami zájem na zlepšení světa kolem sebe, postavení žen, problematiky genderově podmíněného násilí nebo dělby moci.
Jan Barva (student práv)
Jaký by měl dnešní muž být? Citlivý? Neohrožený? Emočně inteligentní? Stoicky neochvějný? Schopný projevit svou zranitelnost? Spoiler alert… ani jedna odpověď není správná, ovšem ani špatná. Tímto tvrzením se nesnažím být alibisticky neutrální, pouze bych rád poukázal na to, že jednotná, univerzálně přijímaná definice optimálních charakteristik a znaků dnešního muže je jen těžko formulovatelná. Představíme-li si muže, jehož cílem by bylo naplnit veškerá společenská očekávání a dosáhnout onoho titulu „muž, jak má být“, můžeme si ho představit jako člověka mezi dvěma mlýnskými kameny. Jinými slovy, pokud se muž přikloní k tradiční maskulinitě, bývá vnímán jako relikt machismu. Pokud otevře svou vnímavou stránku, je nálepkován jako slaboch. Co když je ale hledání ideálu v binárním světě vlastně bezpředmětné? Moderní maskulinita není o výběru mezi silou a citlivostí, ale o umění s nimi koexistovat. Možná je na čase přestat se ptát, jaký by muž ‚měl být‘, a prostě začít být – se vší tou protichůdnou výbavou, kterou v sobě neseme. Muž, který se nebojí své vlastní hloubky, už mezi žádnými mlýnskými kameny není. Stojí na pevném základě své vlastní autenticity. Je ovšem bez pochyby, že ono přijetí ambivalence a komplexnosti vyžaduje velkou odvahu.
Kryštof Šimek (moderátor)
Otázka, jaký má být muž, tu samozřejmě pořád je. Často se o ní s hosty bavíme i v podcastu. Zároveň mě ale tahle otázka trochu štve. Já si totiž nemyslím, že by muž měl být nějak přesně definovaný, stejně jako kdokoliv jiný. Dívám se na to spíš tak, že chci být takový, abych na sebe mohl být hrdý, a mohl se na sebe podívat do zrcadla.
Proměna mužské role podle mě probíhá. Je dobře, že čím dál víc mužů dokáže přiznat slabost a nemusí všechno držet v sobě, jako to možná bývalo dřív. Já si z představy mužství pořád beru to, že chci být pro blízké oporou, podržím dveře, uvolním místo v tramvaji nebo se zastanu slabšího. Tyhle možná pro někoho oldschoolové hodnoty jsou pro mě důležité. A zároveň k nim patří i to, že se klidně kamarádovi vybrečím z něčeho, co zrovna prožívám.
Můj vzkaz je jednoduchý. Buďme nejlepší verzí sebe sama, ať už jsme kdokoliv.
Napsáno pro… je speciální formát komerční obsahové spolupráce, který redakce připravuje společně s obchodními partnery.
