„Už týden jsi neřekl sprosté slovo!" Oceněná učitelka vysvětluje, jak ve škole motivovat „problémové" děti

Se čtenářskými lekcemi začíná Radka Jelínková od prvních dnů první třídy, kdy ještě většina dětí číst ani neumí. Už v té době ale zvládnou naslouchat a z příběhů si pro sebe vybírat náměty k přemýšlení nebo nápady, jak řešit různé životní situace. Takovým čtenářským lekcím říká Radka Jelínková „prožitkové“, jak vysvětluje v rozhovoru Barbory Vajsejtlové na webu Heroine.cz: „Jsou to čtenářské lekce, které jsou propojené s nějakou emocí, vlastním zážitkem nebo smysly. Díky prožitku si je děti dlouho pamatují. Mohou být zaměřené různě – skvělé jsou například v propojení s hudební či výtvarnou výchovou. Já mám velmi ráda lekce, ve kterých se dotkneme vztahů mezi námi, vnitřních obav nebo strachů, které děti v sobě mají.“

Schopnost kvalitního, hlubokého čtení je podle Radky Jelínkové základem pro veškeré další učení, proto je potřeba mu na začátku školní docházky věnovat dostatek času a rozvíjet ho. Nejde ale jen o schopnost mechanicky přečíst text, ale opravdu mu porozumět. Schopnost soustředění nám ale dnešní svět příliš neulehčuje, a platí to už pro nejmenší děti: „Sociální sítě jsou velkým lákadlem a schopnost našeho čtení a kritického myšlení velmi negativně ovlivňují. Čteme příliš povrchně, rychle, jsme zahlceni dalšími a dalšími zprávami. O to víc musíme žákům nabízet ke čtení kvalitní texty a učit je číst „kriticky“. Hledat souvislosti, ověřovat si informace. V dnešní době je to velmi důležitá dovednost,“ tvrdí Radka Jelínková. „Aby se ale toto dělo, musí mít žáci ke čtení kladný vztah. A to je hodně na nás, na učitelích prvního stupně. Velmi také záleží na podpoře ze strany rodiny. S jejich spoluprací to jde mnohem lépe.“

I Radka Jelínková se ve své praxi setkává s dětmi, které se jedním slovem dají popsat jako „náročné“ nebo „problémové“. Mluví sprostě, vyrušují, nechtějí spolupracovat a narušují hodiny. V těchto situacích Radce Jelínkové pomáhá i to, že ve své třídě podporuje sebehodnocení a vzájemné hodnocení dětí. Ty totiž potom lépe chápou, že atmosféra ve třídě je něco, za co mají zodpovědnost všichni. „Mně letos úplně zázračně pomohla pozitivní motivace. Při oceňování v kruhu jsme jednoho chlapce začali oceňovat za dílčí pokroky. „Oceňuji XY za to, že ani jednou tento týden nemluvil sprostě.“ Začaly s tím samy děti. A mělo to neskutečný efekt. Chlapec se pak choval jinak, chtěl být opět oceněn. Asi to nebude zaručený recept na vše, ale pro mě to bylo velké AHA. Prostě oceňujeme žádoucí chování,“ říká v rozhovoru Jelínková.

A jaký by podle ní měli být kvalitní (nejen) prvostupňoví vyučující? „Podle mě by měl mít k dětem dobrý vztah a měl by je mít rád. A od toho se odvíjí všechno ostatní. Je vlastně jedno, jaké metody používá. Pro děti je důležité, jestli jim naslouchá, vnímá jejich potřeby a vhodně na ně reaguje. Mělo by mu také záležet na kvalitě jeho výuky a na tom, aby se všichni ve třídě cítili dobře.“