Dlouhý, Bystrozraký a zotročený. Slábnou některé naše schopnosti kvůli tomu, že příliš spoleháme na technologie?
Lidské tělo je v mnoha ohledech slabší a méně odolné než fyzické schránky jiných živočichů, vyniká však vysokou mírou adaptability a vlastnostmi, které mu umožňují dobře fungovat v rozličných podmínkách. Přesto se v posledních staletích stále častěji mluví o tom, že bychom tu nebo onu vlastnost mohli zdokonalit s pomocí některé ze současných technologií. Úvaha Jana Lukavce se věnuje zdokonalování lidského těla, ať už ve sci-fi literatuře, vědě nebo veřejném životě.
Člověk je tvorem, kterého v jednotlivých schopnostech vždy nějaký živočich předčí: v síle končetin, skoku do dálky, ostrosti smyslů, odolnosti (třeba schopnosti snášet zimu a přežití bez kyslíku), v rychlosti (snad jen ve vytrvalostním běhu patří člověk k nejvýkonnostnějším živočichům).
Lepší je být silná než hubená
Kult hubenosti je zpátky. A my se ptáme proč – a co s tím.
Na živém podcastu Hlas Heroine se ptáme, odkud se ten tlak bere, komu škodí a proč je často lepší volbou být silná než hubená.
S hostkami a hostem: Chili Ta, Vendy Kučerová, Miloslav Šindelář
Moderuje Ilona Kleníková
📅 Kdy: 11. srpna od 19:00
📍Kde: Trojský pivovar, v rámci Letní podcastové scény
Těšíme se na vás! 🤍
Asi i proto si lidé zřejmě od nepaměti vypráví příběhy o bájných hrdinech disponujících nadlidskými schopnostmi: obří silou jako Herakles a Bivoj, téměř úplnou nezranitelností jako Achilles či uměním létat jako Perseus. Případně jako v pohádce Dlouhý, Široký a Bystrozraký mají alespoň libovolně natahovací tělo, roztahovací žaludek nebo mimořádně, ba až nebezpečně bystrý zrak.
Je přitom asi zbytečné dodávat, že ovšem šlo o nereálné fantazie: nejvyšší člověk ve zdokumentované historii, Robert Wadlow, který měřil přes dva a půl metru, měl nesmírně slabé kosti a potřeboval speciální ortézy na nohy, aby vůbec mohl chodit, trpěl neustálou bolestí a jeho oběhový systém měl potíže s zásobováním tak velkého těla. Zemřel ve věku pouhých 22 let, mimo jiné kvůli infekci, kterou jeho oslabené tělo nedokázalo zvládnout. (A leckteří mytičtí hrdinové za překročení hranic lidských možností zaplatili životem, jako Ikaros.)
Evoluční fantazie v literatuře
Po Darwinových objevech četní literáti rozvíjí různé scénáře toho, kudy by se mohla dále ubírat evoluce našeho těla. Někteří přitom v humorné nadsázce vycházejí z toho, že jedinečné tělo by si časem mohli vypěstovat i zástupci různých sportů či odlišných volnočasových aktivit. Tak v časopisu Zlatá Praha vyšel roku 1898 článek tvrdící, že jízda na kole „ubíjí knihu a je pouze nástrojem vyvinutí lýtek a zploštění mozku“, což dokládal i doprovodnou ilustrací kostry cyklisty, která už nepůsobí jen jako pozůstatky silně zdeformovaného jedince, ale jako příklad nového živočišného druhu s krátkým nahrbeným trupem, velmi malou mozkovnou a naddimenzovanými dolními končetinami.
Zdravá strava je často dražší než vysoce zpracované potraviny, nedostatek volného času spojený s několika zaměstnáními omezuje možnost pravidelně sportovat. To často vede k vyšší míře obezity a horší fyzické kondici.
Český dramatik a spisovatel Vilém Werner (1892–1966) zase předpovídal rychlou transformaci budoucích generací těl houbařů, která se podle něj měla přizpůsobit jejich „krásné a ušlechtilé vášni“. Oči získají schopnost otáčet se a pohybovat se každé pro sebe samo, jak to vidíme u chameleona: „Houbař pak půjde lesem, aniž by musil pohnout hlavou a přec jeho oči budou revidovat půdu kolem. Nebude místečka, jež by jimi neprohnětl, neočichal, neprohmatal… Také ruce se přizpůsobí. Stanou se vytahovací, jako byli kdysi ti hadi, jaké prodávali cukráři na poutích…“
